Ideologická neústupnost za každou cenu?

28. 8. 2006 / Jan Čulík

Zálom má samozřejmě pravdu, když kritizuje Kalouska, pokud byla jeho motivací k vyjednávání s Paroubkem skutečně pouze chtivá touha po moci, jíž chtěl obětovat všechno. To by bylo špatné, jenže opak, který doporučuje Zálom - setrvávat za každou cenu na našich, emocionálně, iracionálně založených idelogických předsudcích a vytvářet si na jejich základě obraz úhlavnho nepřítele - to je způsob politického jednání, který je charakteristický pro bolševický totalitní režim, nikoliv pro demokracii.

Moderní demokratické strany mají samozřejmě určité základní principy, k nimž došly na základě ohledávání skutečnosti. Jsou však pružné: neustále znovu a znovu analyzují měnící se skutečnost a podle toho mění i své postoje.

Inteligentní volič nepodporuje politickou stranu na základě svých iracionálních, emocionálních předsudků, ale bude hlasovat pro tu stranu, jejíž aktuální analýza společenské situace je nejbystřejší a která má vizi pro budoucnost.

Potíž je, že české politické strany právě v tomto selhávají - žádná z nich není schopna orientovat se řádně v současném, rychle se měnícím světě, a nabídnout pro život v něm nosný a pružný program. Proto používají berličky - ideologické zabedněnosti.

Zálom má pravdu, že kdyby KDU-ČSL opustila svůj antikomunismus a náboženskou víru, tak z ní vůbec nic nezbude. Není to ale hodně trapné, když politická strana kromě dvou bigotních principů nemá vůbec žádný program a nedokáže analyzovat současnost? Nevím, kdo je ve svém postoji k realitě nepružnější, zda KDU-ČSL nebo KSČM... :)

Přitom voliči v posledních všeobecných volbách v červnu 2006 dali politikům najevo, absolutně nerozhodným výsledkem, že je česká společnost ideologicky rozdělena půl na půl a že je záhodno, aby se politické strany dohodly.

Přesně to ony nedokázaly - už měsíce mezi sebou provozují ideologické hrátky a rozeštvávají společnost na základně různých emocionálních ideologických stereotypů. Přitom moderní politika je skutečně založena na schopnosti kompromisu - uznání, že i protivník je člověk.

Černá nenávist a vylučování určité části lidí ze společnosti, to je princip bolševický a stalinský. Zajímavé, jak se nejhorších prohřešků ze své totalitní minulosti nemohou mnozí lidé stále zbavit. Ano, protivy se sbližují - extremní levice a pravice má spolu hodně co společného.

Snad veškerá česká literatura z období komunismu poukazovala na to, že nejničivějším principem je podřizovat nevypočitatelnou a ve své složitosti nezvládnutelnou přirozenou realitu zjednodušené, stereotypní ideologii. Ovšem, v současnosti nemá tvůrčí literatura na českou společnost skoro žádný vliv. Je to docela legrační, jak někteří Češi znovu přehrávají omyly svých dědů. Když čtu článek Luboše Záloma, připadám si jako na schůzi mladých stalinských komsomolců z roku 1949. Naštěstí ještě pan Zálom nezakládá koncentrační tábory... :)

Vytisknout