Ekologické pohádky

22. 9. 2006 / Václav Dušek

Nebude trvat dlouho, na dveře nám zaklepe listopad. V jeho druhém týdnu v roce 89 se v Teplicích konala nečekaná ekologická demonstrace. Požadavky nadmíru jasné: chceme dýchat čistý duch, chceme dobré životní prostředí pro naše děti, nechceme umírat...Má maminka říkávala, když jsem požadoval, že bych něco nutně chtěl: Já bych chtěla, miláčku, hodinky s vodotryskem, ale nejsou.

Chtít můžeme, ovšem firmy, dodavatelé, výrobci, celý řetězec obtáčející ekonomický věnec hrůzy se s námi mazlit nebude. Peníze je třeba točit; spirála finanční smrti se nevyhýbá nikomu. Zaspíš, procitneš a chudoba ti leží na prsou.

Firma vyrábí v severním regionu v podhůří Krušných hor ekologický materiál. Sídlí v průmyslové zóně, tu zónu získala od radnice příslušného hornického městečka s příslibem pracovních míst pro domorodou chasu.

Pracovní příležitost k závisti! Ekologický materiál se musí vyrobit, ale vyrábí se za neekologických podmínek. Obyvatelstvo se jednoho rána probudilo, a ejhle, na listech usazený stříbřitý prach -- a pak, že se nic neopakuje. Před mnoha a mnoha lety se lidé divili, že na listech stromů jsou hnědé skvrnky (v punčochách žen vyžrané dírky od jakéhosi kyselého deště). Trochu se lidičky bouřili, ale odborník na slovo vzatý jim sdělil, že chemička je v tom nevinně. Kyselý déšť nám tehdy s největší pravděpodobností poslali nepřátelé za oceánem. Kdo ví?

Dneska ovšem lidé žvaní, jinak se nic neděje. Demokracie má jednu výhodu -- patří všem, těm, co mají moc a peníze, pravda, o trochu víc. Budeš-li ovšem šťourat do průmyslových specialit, můžeš být označen za zelené strašidýlko. Dokonce se ti nemusí dařit nejlépe. Demokracie vyfutrována penězi a možností korupce, to je velká baštonáda, že? Stačí lukrativní pozemek odprodat (spíše darovat) a podnikatelům poskytnou daňové prázdniny. Hned se k nám nahrnou průmysloví a obchodní pionýři z celého širého okolí -- a když jim daňové prázdniny skončí, adié, broučci, jdeme o kousek dál, nejlépe na východ -- tam budou čučet, jak se podniká.

Křičíme a voláme po nápravě ekologických systémů na malém vesmírném globu, neboť průmyslové šílenství se v přírodě šíří jako rakovinové bujení; o našich domácích problémech se zmiňujeme málo hlasitě, naše problémy se podobají domovnickým drbnám z minulého století. Ekologie? K čemu? Máme tolik jiných problémů, třeba takových, co vyvádějí Mirek a Jirka. S ekologií se jděte vycpat. Žijeme? Žijeme! K čemu se zabývat zbytečnostmi?!

Pár škarohlídů ještě kvůli životnímu prostředí štěká, ale každý pes se unaví.

Na matičce zemi není jediného komínu, tak začíná ekologická pohádka nazvaná Zelené peklíčko. Autor dosud neznámý.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.9. 2006