Dvojí občanství může přijít draho jak občana, tak i stát

22. 9. 2006 / Miloš Kaláb

V roce 1977 povolila Kanada svým občanům, aby si podrželi občanství států, z nichž do Kanady emigrovali. Řada přistěhovalců toho využila a tedy používala dvou, případně i více cestovních pasů. Lidé ze států s nepříliš dobrou situací v oboru lidských práv neohroženě cestovali "domů" na "domovský" pas a občas se nevrátili, poněvadž se "doma" dostali do vězení, z něhož již nevyšli živí, jako např. íránská novinářka paní Zahra Kazemi v r. 2003. Fotografovala "doma" vězení a poukazovala na nedodržování lidských práv. Přestože žila v Kanadě a byla také kanadskou občankou, Kanada jí nemohla nijak významně pomoci, neboť přicestovala do Íránu na íránský cestovní pas, a byla tedy v Íránu považována za domácí občanku a také se tak s ní zacházelo.

Pan Maher Arar, o němž byla zmínka v Britských listech, měl kromě kanadského občanství také občanství syrské. Když ho na popud kanadské státní policie RCMP zatkla americká policie v New Yorku, byl deportován do Sýrie a tam byl mučen, protože byl podezírán ze spolupráce s teroristickou organizací al-Kajda. Jak se nyní psalo v kanadských novinách, jeho deportace do Sýrie by nebyla možná, kdyby nebyl držitelem dvojího státního občanství. Pan Arar nyní požaduje, aby v jeho prospěch intervenoval kanadský ministerský předseda Stephen Harper u amerického prezidenta Bushe a ten dal příkaz vymazat jméno pana Arara a jeho manželky Mazigh z amerického seznamu lidí, kterým se nepovoluje cesta do USA (TECS - Treasury Enforcement Communications System).

V těchto a mnoha jiných případech tedy na své původní občanství doplatili jednotliví kanadští občané. Ukazuje se ale, že dvojí občanství může být drahou záležitostí i pro samotnou Kanadu.

V době izraelského útoku na Libanon sídlilo v napadené zemi několik desítek tisíc "kanadských občanů" a ti požadovali, aby je jejich vlast dopravila "domů do bezpečí". Tak se i stalo, bylo odsunuto 15 tisíc občanů - a řada si jich stěžovala na to, že byla záchrana velice pomalá a odsun nepohodlný. Původně uvažovala kanadská vláda o tom, že bude těmto lidem účtovat náklady na odsun, ale nakonec se rozhodla provést jej na státní útraty. Ty nebyly malé - 85 milionů dolarů. Pochopitelně toto gesto vyvolalo odpor u mnoha kanadských občanů bez druhého občanství. Již v době odsunu se psalo o tom, že tito občané ani žádný domov v Kanadě nemají, že se jedná o Libanonce, kteří emigrovali a získali kanadské občanství výhradně ze zištných důvodů a jakmile získali kanadské cestovní pasy, opět se usadili "doma" v Libanonu.

Odpor u kanadských občanů vzbudili i tím, že jim provinční vlády v Kanadě "z humánních důvodů" přiznaly okamžité právo na zdravotní péči včetně nemocniční, která je pro kanadské občany bezplatná. Platí ale omezení pro občany, kteří pobývali delší dobu v zahraničí, že musejí po návratu do Kanady čekat na bezplatnou péči 3 měsíce. Pokud by potřebovali ošetření dříve, musí je uhradit. V tomto ohledu byli libanonští návrátilci privilegováni vůči jiným kanadským občanům, kteří třeba pracovali v zahraničí a vrátili se domů po skončení svého termínu nebo v zahraničí onemocněli a vraceli se domů ze zdravotních důvodů. Těmto lidem žádná provinční vláda výjimku neudělila a tedy jedna žena s rakovinou prsu diagnostikovanou v zahraničí musela zaplatit za první 3 měsíce své léčby kolem 10 tisíc dolarů. Jiná Kanaďanka, která se vrátila domů porodit, musela také hradit náklady zdravotní péče ze svých vlastních zdrojů. Takoví lidé, kterých bylo pochopitelně mnoho, tedy právem poukazovali na nespravedlivé upřednostňování "uprchlíků" z Libanonu, kteří celé roky neplatili v Kanadě žádné daně, ale nyní využívali výhod kanadského občanství.

Nedávno byla uveřejněna zpráva, že se 7 tisíc "uprchlíků" již vrátilo do Libanonu, který je podle jiných zpráv dosud poset izraelskými kazetovými bombami. Dřívější úpěnlivé požadavky na záchranu a zdravotní péči a velice brzké opouštění Kanady tedy vede k tomu, že většina ostatních Kanaďanů požaduje, aby byl zákon o dvojím občanství revidován. Na tom se shodly i politické strany. Obšírněji se na téma zneužívání dvojího občanství rozhovořila dřívější liberální ministryně pro přistěhovalctví paní Judy Sgro, která si toho byla vědoma během svého nedlouhého poslaneckého mandátu.

Podle statistického úřadu má dvojí nebo několikanásobné občanství více než 4 miliony přistěhovalců do Kanady. Nevedou se záznamy o občanech narozených v Kanadě, zdali mají také občanství jiných zemí. V minulosti neprošel návrh parlamentního výboru z r. 1993, aby byly odebrány kanadské cestovní pasy lidem, kteří trvají na tom, že si chtějí ponechat cestovní pasy ze svých původních zemí. Konzervativní poslanec pan Garth Turner doufá, že během několika příštích týdnů se "pohnou ledy" a nějaký parlamentní výbor dostane za úkol zjistit názor většiny občanů, jak lépe definovat "kanadského občana" a že bude v brzké budoucnosti zrušena možnost, jak bezostyšně zneužívat kanadského občanství. Možná i v oněch druhých zemích dojdou místní občané k poznání, že není demokratické, aby jim do jejich vnitřních záležitostí zasahovali emigranti svými názory, které uplatňují při volbách a ovlivňují tak rozložení politických sil v zemi, ve které ani nežijí ani neplatí daně a vlastně nakonec ani nenesou následky své volby.

Vytisknout