23. 8. 2006
Černý pátek rakouských lidovcůNa pátek 18.srpna 2006 jen tak rychle Rakouská lidová strana ÖVP nezapomene. Vždyť prakticky měsíc před parlamentními volbami se jí vymkla z ruky dosud suverénně ovládaná ORF (Rakouský rozhlas a televize), která má převažující vliv na veřejné mínění země. Stalo se tak po dlouho očekávané volbě generálního ředitele ORF, kterou podle rozložení politických sil uvnitř rady této instituce měla být opět potvrzena 61 letá Monika Lindnerová. Za jejího čtyřletého vedení ORF stále více skrytě, ale i otevřeně podporovala politiku lidové strany, která od roku 2000 byla vedoucí silou koalice za účasti krajně nacionalistické strany Svobodných. |
Ta, jak známo, se během této doby rozpadla na dva samostatné politické subjekty - modré Stracherovy Svobodné FPÖ a oranžové Společenství pro budoucnost Rakouska Haidera a nyní Westenthalera. Uvnitř veřejno právní rozhlasové a televizní instituce vznikla iniciativa "SOS ORF", která se postavila otevřeně proti praktikám Lindnerové, upřednostňující lidovce ve vysílání, která získala značnou podporu i na veřejnosti. ÖVP se proto snažila zajistit si potřebnou většinu v radě a nevyjádřila se jasně, s kým by šla do povolební koalice. Proto se s velkým napětím očekávala volba nového generálního ředitele, která překvapivě hned v prvém kole skončila vítězstvím 46 letého Alexandra Wrabetze. Tento dosavadní obchodní ředitel ORF, stojící blízko sociálně demokratické strany, získal jasnou většinu 20 hlasů z možných 35, kdy pro Lindnerovou hlasovalo pouze 12 radních, dva se zdrželi hlasování a jeden hlas byl pro Wolfganga Lorenze. Výsledek voleb byl proto překvapující, protože Lindnerová nejen že nezískala ani všechny hlasy zastoupených lidovců v Radě, ale proti se postavili i představitelé koaliční BZÖ a opoziční FPÖ a Zelení. Ačkoliv sociální demokraté měli pouze 11 blízkých radních, získali téměř dvojnásobek hlasů. I když Wrabetz nastoupí do své funkce nominálně až 1.ledna příštího roku, je jasné, že jeho zvolení otřáslo s dosud suverénním vlivem lidovců na tuto instituci. Není čemu se divit, že špičky ÖVP na výsledek těchto voleb reagovali rozhořčeně a varují před jeho důsledkem na povolební uspořádání politické scény. Šéf poslaneckého lidoveckého klubu Wilhelm Molterer v rozhovoru pro rakouský rozhlas prohlásil, že se tak vytvořila "koalice proti ÖVP", která bude možná i v nastávajících parlamentních volbách. "Proti všem principům SPÖ a Zelení spolu s FPÖ a BZÖ postupují ruku v ruce", takže jeho strana bude nucena vést nikoliv boj za koalici, ale vlastní volební zápolení. To rozhodně odmítl předseda sociálně demokratického poslaneckého klubu Josef Cap, protože se ukázala vůle většiny politických stran za obnovu ORF a Molterer by měl pochopit, že nastala doba se konstruktivně účastnit na této přestavbě. Ve světle této situace a po předchozích čtyřech prohraných zemských volbách vzniká pro lidovce otázka, zdali se vložené peníze do volebního boje vůbec vyplatí. Podle oficiálních údajů ÖVP a SPÖ chtějí uvolnit na jejich vedení sedm milionů euro, zelení pak necelé čtyři miliony. Svobodní ústy svého generálního tajemníka Haralda Vilimskyho prohlásili, že "mají flexibilní rozpočet", který by mohl dosáhnout až čtyř milionů euro a BZÖ hovoří o 4,5 milionech. V posledním případě politolog Hubert Sickinger prohlásil, že jde však o vědomě nadsazený rozpočet, aby u veřejnosti vznikla domněnka, že alespoň na papíře patří k těm stranám, které rozhodnou o výsledku voleb. Pro lidovce, sociální demokraty i Zelené je jasné, odkud získají peníze : daně a stranické příspěvky činí 147,2 miliony euro a k tomu se počítá ještě s volebními penězi, které se rozdělují podle množství poslaneckých mandátů. Svobodní financují svůj předvolební boj z pokladen zemských organizací a BZÖ oznámila, že je mají údajně z "darů a úspor". Na dotazy, jak mohla BZÖ během jediného roku uspořit milionové částky, její finanční referent Harald Fischl odpověděl, že "peníze jsou od lidí, kteří mají zájem na tom, aby BZÖ zůstala vedoucí silou v Rakousku." Nejvíce na volbách vydělají výrobci papíru a nakladatelské domy. Při posledních parlamentních volbách v roce 2002 podle institutu na výzkum trhu Focus bylo věnováno do klasického způsobu agitace celkem 20 milionů euro. Z toho na výrobu plakátu 8 milionů, inzerátů v novinách 6,3 miliony a magazínů dalších 4,5 milionů euro. Pro rozhlasové, televizní a kino spoty 900 tisíc euro. V této částce však nejsou obsaženy peníze na osobní výdaje, které se těžko dají zjistit, které se navíc vyplácejí předem, a to až do výše 200 tisíc euro. Další prostředky jak pak nutno vydat za zaplacení vstupu na volební listinu. Přístup k získání práva na účasti ve volbách je v Rakousku benevolentní a je možný na úrovni zemské i celospolkové. Hlavní politické strany - lidová, sociálně demokratická, zelení a Haiderovo "Společenství pro budoucnost Rakouska BZÖ" - nemusely přitom předkládat podpůrné podpisy, protože stačí k jejich volební registraci podpisy tří poslanců. Svobodní, kteří mají jen dva poslance, se nespoléhali na získání třetího a sehnali si dostatek podpisů (stačí jich 2600). Též europoslanec Hans-Peter Martin a komunisté vyzvali své stoupence k získání potřebných podpisů. Podle velikosti jednotlivých zemí se pak řídí i počet získaných podpisů na volební listinu, které se pohybují od sta do pěti set při zaplacení 435 euro. Pokud chce někdo kandidovat celostátně, pak musí zaplatit 3 915 euro. V Rakousku je přitom možné, že teoreticky může kandidovat i jednotlivec, pokud si sežene potřebný počet podpůrných podpisů. Zvolen může být, když získá tzv. základní mandát v jednom z 43 volebních okruhů. Jinak ke vstupu do parlamentu je nutno překročit, pokud není získán tento mandát, 4% hranici. Zbylé mandáty jsou pak rozděleny mezi jednotlivé politické strany, které se dostaly do Národní rady. Ve sporu , která část FPÖ bude zastoupena v celostátní volební komisi a která z nich bude mít právo na umístění na volebních listinách na třetím místě podle výsledků voleb v roce 2002, vláda jednomyslně rozhodla, že to bude haiderovská odštěpenecká BZÖ. Jak upozorňují někteří komentátoři, tím byl nastartován politický proces, který se dostal na hranice absurdity, protože jde o stranu, která nebyla voliči legitimována. Tím byl zastíněn předchozí požadavek předsedy FPÖ Heinze Christiana Stracheho, aby nad rakouskými parlamentními volbami bděli pozorovatelé OBSE, který byl považován médií za "kabaretní žert". Jak napsal list Der Standard, "nyní bylo úředně potvrzeno, že Schüssel dělá pro fantómovou stranu Haidera téměř všechno. Vítejme proto ve třetí republice". Jak známo, byl to cíl Jörga Haidera, který chtěl parlamentní systém nahradit kancléřským a lidovci se svými posledními rozhodnutími dostávají až na hranici rakouské ústavy. |
Sdělovací prostředky | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 8. 2006 | Černý pátek rakouských lidovců | Richard Seemann | |
23. 8. 2006 | Rozvrat současných mediálních jistot | Štěpán Kotrba | |
23. 8. 2006 | Mezi reportéry BBC a ČT je zásadní rozdíl | Jan Raszyk | |
23. 8. 2006 | ČT stáhla moderátora, který nezvládl rozhovor s Paroubkem | ||
22. 8. 2006 | Kotrba, Paroubek, Borek, Blair a Paxman | Fabiano Golgo | |
17. 8. 2006 | Zastaralý formát? Ne. Nova vzdala boj o politickou diskuzi | Štěpán Kotrba | |
14. 8. 2006 | Paroubek odmítl americkou základnu, média ho ignorovala | Štěpán Kotrba | |
9. 8. 2006 | ČT odmítla převzít papírovou raketu, protože "informuje objektivně" | ||
5. 8. 2006 | Kam zmizela v českých médiích zásada nestrannosti? | Jan Čulík | |
5. 8. 2006 | Může za to Radiožurnál | ||
5. 8. 2006 | Česká televize manipuluje diváka | ||
2. 8. 2006 | Politici, kteří koušou Jaklovou | Štěpán Kotrba | |
25. 7. 2006 | Rozhlas podporuje open source formáty Ogg Vorbis a SMIL | Štěpán Kotrba | |
25. 7. 2006 | Digitální rozkoš | Štěpán Kotrba | |
25. 7. 2006 | Encyklopedický tisk | Štěpán Kotrba |