Změna loga je nezbytná. Logotyp - erb - vyjadřuje vždy změny, kterými prochází jeho nositel. V dobrém i ve zlém. To je archetypální funkce znaku už od dob, kdy lidé vymysleli znaky na symbolické označování věcí i dějů. Od té doby, co lidé vymysleli písmo. Od toho je i název. Logos. Logos není jen slovo. Logos je i význam slova. Logos je řád.

Logotyp Československé televize vznikl za situace, kdy oblé rohy katodových trubic černobílých obrazovek vyjadřovaly pokrok. Stejně jako Kybalova textilní expozice na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958. ČST tehdy symbolizovala technologický pokrok. Přijatou výzvu. Léta následující už byla jen dozníváním tehdejší hrdosti a slávy nad blikajícími obrázky. Televize zažila o několik let později i tvůrčí rozmach. Stejně jako u Pražského jara, inspirací byly ideály demokracie s lidskou tváří. Gerontokratická normalizace let následujících jen podtrhla podivnou roli Zelenkovy Československé televize. Změna po roce 1989 nebyla dlouho změnou. Nejdříve programové tápání, poté souboje o koryta. Odvolávání ředitelů, pokusy o divokou privatizaci. Divoký kapitalismus byl snad ještě horší než předešlá normalizace. Zakonzervoval vše špatné, nepřinesl nic dobrého.

Technologická změna, která přichází nyní, je srovnatelná se vznikem televize. Mění se vše. V prvé řadě chápání samotného média. V druhé řadě divák. V třetí řadě okruh služeb, které televize bude nabízet. Pokrok se nedá zbrzdit ani zastavit. Slovensko chtělo samostatnost a má ji. Písmeno S původního symbolu ČST nahradila mezera. ČT je televize bez tradice. Svou budoucnost si teprve nalézá. Katodové trubice obrazovek jsou nemilosrdně nahrazovány LCD a plasmovými monitory. Kamery už nepřipomínají letecké kufry a střižny už nejsou jako velíny elektráren. Nastává éra pixelů a éra digitalizace.

Tím nechci říci, že nová podoba logotypu pro novou dobu - tak jak ji Česká televize představila, je ideální . Nejspíše není. Veškeré návrhy, které komise vybraly, jsou jen školní formalistické kompozice bez nápadu, bez pochopení základní ideje. Není divu. Každý grafik potřebuje zadání - myšlenky, které neměl v tomto případě kdo napsat. Programová vize České televize, která bude určující pro nvou podobu televize, neexistuje. Existuje jen krátkodobá "držhubná" improvizace - chaotické napodobování komerční zábavy na prvním programu, stará vize ukecané undergroudové "arte" televize všemožných intelektuálů, kteří už nemají komukoliv co říci a těží stále ze své státotvornosti při revoluci 1989. Zbytek nemá jasno.

Česká televize neví, čím byla, neví ani, čím je, a tím méně ví, čím chce být. A tak je někdy ostalgicky eklektická (ale ne zas tak moc, aby nepohněvala rejžkovské komunistobijce), jindy je služebná v předklonu, místy se snaží o outsourcing veřejnoprávnosti, aniž by využívala synergií, které přináší vlastní tvorba. A jen ve vzácných okamžicích je taková, jaká má být. Stejné je i logo.

Odkaz na českou funkcionalistickou tradici je v tomto případě jen formalistickou módností použitého písma, aniž by odkazovala k tomu hlavnímu, v co funkcionalismus věřil - v přidanou hodnotu změny, ve společenský přínos pokroku a primární roli funkcí všeho, co je nově vytvořeno. V tradici dobrého designu. Nové logo televize je jen stylingem, nikoliv designem. Nové logo televize je jen krátkodobým výstřelkem, po kterém budou muset přijít moudřejší návrhy. Ale ty přijdou jen s moudrými šéfy televize.

A tak staré musí ustoupit novému, i když to ledackoho bolí. A i když to nové není ideální.