13. 5. 2005
Osvětim - tragédie v naftalínuPřed několika lety jsem využil výletu do Krakova k návštěvě Osvětimi. Můj celkový dojem byl trochu jiný, než jsem očekával. Trochu horší socialistická kasárna, dalo by se říci. Člověk si dokáže jakžtakž představit ty baráky nacpané lidmi, stráže se psy, šikanu a snad i hlad a vyčerpání. Ale ta všudypřítomná hrůza kombinovaná se zoufalou snahou přežít, jak ji popisují ti, kteří přežili, ta odsud jaksi vyprchala. |
Podobný dojem jsem měl při návštěvě místnosti s věcmi po zaplynovaných lidech. Asi jako když se dívám na Picassovu Guernicu: mám cítit lidskou tragédii, ale místo toho vidím jen nakašírovaný obraz. Atmosféru "Kanady", jak se přezdívalo oddělení, které třídilo věci po zaplynovaných transportech, se zachytit nepodařilo. Podobně dopadají i další sebelépe míněné rekonstrukce. Kdybych byl šéfem mladých nácků, vezmu je sem také. Podívejte se, jak Říše zacházela se svými nepřáteli a kverulanty -- ovšem dívejte se jen na to, co tu tehdy skutečně stálo. Nebylo to žádné sanatorium, ale tvrdý převýchovný tábor. Žádné vyhlazování se zde ovšem nekonalo, to je jen nepřátelská propaganda, "zrekonstruovaná" po válce ... Pár let předtím jsem na dovolené v Jáchymově vyrazil na západ od města hledat pozůstatky koncentráku komunistického. Nemaje žádné bližší informace, nenašel jsem nic, co by se dalo jednoznačně identifikovat jako bývalý lágr. Jen haldy hlušiny, zarůstající cesty, betonové sloupy se zbytky osvětlení ve stylu padesátých let -- tady se někdy těžilo. Přesto na mě tato místa působila tísnivějším dojmem než později osvětimské muzeum. Snad proto, že neležela přes ulici od normálně žijícího města. Snad pro absenci jakýchkoli návštěvníků. Snad pro svou autentičnost, nepřehlušenou muzeální údržbou. Údržbou dobře míněnou, ale některé věci se konzervací ani rekonstrukcí prostě uchovat nedají. Před několika lety se rozhořel spor mezi židy a katolíky ohledně velkého kříže, který měl být vztyčen v Osvětimi jako memento. Přijatelná nebyla ani Davidova hvězda jako vyvažující prvek. Důvodem bylo odlišné chápání piety : pro křesťany je místo, kde byly zavražděny statisíce jejich souvěrců posvátným, pro židy prokletým. Myslím, že židé mají v tomto případě pravdu. To nejlepší, co se s podobnými místy dá udělat, je nechat je tak, jak jsou. Nic původního nebourat, nic nového nestavět, maximálně informační středisko mimo vlastní areál a pár stručných informačních panelů do terénu. Takhle je řešen například lidický památník. Takhle by měl být upraven prostor bývalých jáchymovských lágrů nebo třeba Lety, až někdo najde odvahu konečně zbourat místní vepřín. |