K tomu, aby se mohla přímá volba uskutečnit, bylo třeba schválit novelu Ústavy, kterou poslanecká sněmovna zamítla. Pokud se podíváme blíže na to jak se jednotlivé strany rozhodovaly, tak třeba KSČM vyslovila své zamítavé stanovisko jedním hlasem. Prokázala tak jako jediná, že její poslanci jsou opravdu jednotní ve zbrani. Na druhou stranu, u této partaje, která se tak často odvolává na lid a jeho hlas, je trochu překvapivé, že svým voličům nechce dát příležitost takto přímo se vyjádřit. Ale "družina spravedlivých" v čele se svým vůdcem Grebeníčkem jistě ví, proč se tak rozhodla. Možná za tímto rozhodnutím bude jakési tušení, že v parlamentu bude přeci jen lepší možnost jak prosadit svého kandidáta než mezi prostým lidem. Kdo ví, jestli jejich odhad vycházející ze současné neklidné situace není správný?

Ostatní dvě strany tak dobře sešikované nebyly (když pomineme předkladatele novely -- Lidovce a Unionisty), což je ale pro mě docela dobré znamení. Polická strana by sice měla vystupovat jednotně, ale pokud uvnitř neprobíhá střet názorů, něco je prostě špatně. Poslanci ODS a ČSSD skutečně nebyli jednotní, zda-li novelu podpořit. Nakonec se tak nestalo. Důvodem možná nebyl jen strach nechat rozhodnout občany. Podle všeho šlo spíše o nesouhlas s "technickým" provedením přímé volby než s jejím úplným odmítnutím. Politici dobře vědí, že stavět se proti vůli lidu by se jim nemuselo vyplatit. Nakonec přímá volba je přeci tolik nestojí.

Jak jsem již uvedl na začátku mého zamyšlení, osobně jsem rozpolcen v názoru na přímou volbu prezidenta. Na jedné straně jásám a s povděkem kvituji, že by se mi mohlo dostat té cti promluvit osobně do tak neuvěřitelně prestižní záležitosti, jakou volba nového "tatíčka" bezpochyby je, ale současně jsem i trochu skeptikem. Musím se totiž přiznat, že nevěřím některým svým spoluobčanům, že by v jejich volbě rozhodovaly pouze racionální důvody.

Možná jsem až příliš nedůvěřivý, či snad paranoidní, ale podezřívám Čechy, že jejich oddaný vztah k danému kandidátovi je založen spíše na tom jak se vybraný jedinec usmívá, jak dobře mu padne oblek, jak moc dovede využívat ku svému prospěchu média nebo jak moc dovede odhadnout, co chce lid právě teď slyšet (i kdyby se lid ve svém požadavku náhodou mýlil).

Často se stává (možná téměř vždy), že volíme jen toho, kdo je prostě nejvíce slyšet a už bohužel nepřemýšlíme o tom, co vlastně říká. Trochu se obávám, že schválení přímé volby může v budoucnu přinést kandidáta, který nabídne přesně to, co jsem vyjmenoval, a ještě k tomu v četných (a mediálně neúnavně sledovaných ) kampaních nabídne bodré slovo, "šmakovní" guláš a skvěle vychlazené pivo, případně nějakou "odvazovou" populární hudbu z amplionů.

Opravdu nechci být škarohlíd, ale nevěřím, že všichni moji spoluobčané jsou dostatečně imunní vůči tomu, kdo jim nabídne "chléb a hry". To je konec konců vidět při každých volbách a v historii lidstva tomu tak bylo vždy. Na druhou stranu, ani politikům nelze příliš důvěřovat, jak nás oni sami mnohokrát přesvědčili. Jde tedy vlastně o začarovaný kruh, ze kterého se prakticky nelze dostat ven. Snad kdyby bylo trocha té víry v to, že Češi jsou opravdu spíše národem Masaryka, Čapka než národem "Nováků" a "Gottů", by mohlo pomoci skeptikům jako jsem v tomto ohledu i já.

Ale poraďte, kde takovou víru vzít?