Některá základní data

Soukromé vysoké školy založené podle novely zákona o vysokých školách začaly v ČR vznikat před pěti léty, tedy poměrně nedávno. Dnes je jich schváleno přes třicet a jejich počet neustále roste. Funkčních jich je něco málo přes dvacet. Většinou jsou poměrně malé a jen několik z nich má akreditováno i magisterské studium. Studuje na nich necelých deset tisíc studentů.

Největší soukromou vysokou školou je již zmíněná Vysoká škola finanční a správní o.p.s. se sídlem v Praze a pobočkami v Mostě a na Kladně. Jedná se o obecně prospěšnou (tj. neziskovou) společnost. Odpovídá tedy tomu, co ve svém článku požaduje Pavel Holländer. Studují na ní téměř tři tisíce studentů. Vznikla jako čtvrtá v pořadí před pěti léty a druhým rokem na ni studují i studenti magisterského studia.

Některé obecně oblíbené omyly

Nejčastějším omylem týkajícím se soukromých vysokých škol je, že na jejich činnost přispívá stát z veřejných zdrojů podobně jako na činnost soukromých středních škol. O tom byla přesvědčena i jedna poslankyně, která ve své straně za problematiku školství odpovídá. Ne. Není tomu tak. Soukromé vysoké školy od státu žádné finanční prostředky nedostávají a jsou v tomto smyslu výjimkou jak v rámci českého školského systému, tak i ve světě. Ani jejich studenti nedostávají žádné peníze na koleje či stravu.

Druhým nejčastějším omylem je, že na soukromých vysokých školách není vědecká a výzkumná činnost. K tomu lze uvést konkrétní fakta - Vysoká škola finanční a správní o.p.s. řeší v současné době dva grantové projekty Grantové agentury ČR spadající do oblasti základního výzkumu a některé další výzkumné projekty ve spolupráci se státními orgány a firmami. Od svého vzniku pořádá každoročně několik vědeckých konferencí (i mezinárodních) a od roku 2003 na ni probíhá stálý teoretický seminář otevřený odborné veřejnosti.

Dalším z omylů je, že na soukromých vysokých školách studují převážně děti zbohatlíků. Nikoli. Na denním studiu jsou zde převážně děti z příjmově slabších rodin. Sociálně selektivní mechanismus působí i podle oficiálních rozborů v ČR velmi tvrdě a děti z rodin s nižším sociálním statutem se na atraktivnější obory vysokých škol dostávají v podstatně menším poměru než z rodin vybavených konexemi. Na školné a vícenáklady si často vydělávají o sobotách a nedělích na špatně placených brigádách, z nichž odvádějí daně na studium svých šťastnějších vrstevníků. Teprve v průběhu studia i s využitím pomoci svých starších kolegů zpravidla nacházejí perspektivní pracovní uplatnění.

Někdy se na studenty soukromých vysokých škol pohlíží jako na studenty podřadnější úrovně. Další z omylů. Přijímací řízení na veřejné vysoké školy je na většině oborů takovou loterií, že studenti soukromých škol mají zhruba stejnou úroveň, pokud přicházejí na ty soukromé vysoké školy, o kterých se ví, že chtějí dát svým absolventům co nejlepší vzdělání. Přitom studenti na soukromých vysokých školách jsou zpravidla snaživější.

Obecně neplatí ani to, že na soukromých vysokých školách učí převážně externisté z veřejných vysokých škol. Na Vysoké škole finanční a správní o.p.s. většinu výuky zajišťují pedagogové na plný úvazek včetně dostatečného počtu profesorů a docentů.

Rozhoduje zainteresovanost na uplatnění absolventů

V podmínkách, které nejsou soukromých vysokým školám příliš nakloněné, nemají ty, které si chtějí zajistit dobré jméno a dobrou perspektivu, jinou možnost, než soustředit se na kvalitu svých absolventů a jejich dobré uplatnění. Není to snadné. Nové a dobré však většinou vzniká právě při překonávání různých překážek. Ten, kdo má možnost sledovat zblízka vývoj jedné z takových vysokých škol (a je jen dobře, že nikoli jediné), konkrétně Vysoké školy finanční a správní o.p.s., se může oprávněně hlásit k tomu, že tomuto vývoji napomáhá. Je proto zcela logické, že se např. v pořadu Antonína Moravce politici z velmi odlišných stran - Jiří Paroubek a Vlastimil Tlustý - shodli v tom, že svoji (neplacenou) práci v orgánech uvedené soukromé vysoké školy považují za prospěšnou.

Z pohledu úsilí o vytvoření dobré soukromé vysoké školy v naší zemi je velmi dobře vidět, jaké velké, bohužel však nevyužité, rezervy jsou v oblasti našeho veřejného školství. Ale to je již další samostatné téma.

Autor je vedoucím katedry na Vysoké škole finanční a správní o.p.s.