V takovém prostředí by Bush přiměl Evropany, aby na něho změnili názor, jen jediným způsobem. Měl by odcestovat do Evropy, navštívit tam celou řadu zemí a při tom celou dobu mlčet - jen poslouchat. Tím by Evropany naprosto odzbrojil a radikálně by zlepšil svou pověst. Stačilo by, kdyby jim řekl: "Přijel jsem do Evropy naslouchat. Ne mluvit. Promluvím o Evropě, až se vrátím, až vyslechnu, co mi chcete sdělit."

Kdyby to Bush udělal, evropští analytikové by nemohli rozbírat jeho projevy a posmívat se rozporům mezi jeho slovy a činy. Evropané by se možná i vyléčili z onoho zlozvyku, kdy prostě jen řeknou "George Bush" a všichni se začnou smát a tím končí rozhovor a Evropa nemusí deklarovat, jakou politiku vlastně podporuje.

Většina Evropanů si myslí, že je George Bush hluchý. Už jen, kdyby jim Bush dokázal, že hluchý není a že Evropané nemusejí křičet, by udělalo pro jeho pověst v Evropě doslova zázraky.

Co by Bush v Evropě slyšel? Evropané se rádi posmívají naivnímu americkému optimismu, ale ve skutečnosti ho Američanům závidí, protože cynická Evropa nikdy nebude tak otevřená, vstřícná vůči cizincům, tak bezstarostná a potrhle nadšená jako Amerika. Mnoho mladých Evropanů Bushovi zazlívá, že Ameriku od 11. září proměnil v podivnou novou zemi, které vyváží daleko více strachu než naděje. Pohlížejí na Bushe jako na někoho, kdo jim ukradl něco cenného. Amerika už neříká: "Dejte nám své unavené, své chudé" - říká "Dejte nám své otisky prstů".

Kompletní článek v angličtině ZDE