Zajímavé je, že tento způsob jednání si nyní osvojují sociálně demokratické vlády. Proto se také vloni v květnu jejich představitelé sešli v Paříži, aby propracovali koncept "progresivního vládnutí". Ten vychází z předpokladu, že je v zájmu jakéhosi vyššího dobra podniknout kroky, kterým by lidé nerozuměli a proto je třeba je tajit. Progresivní vládci soudí, že na přesvědčování není čas, že je třeba konat a s plebsem se nebavit.

Jestliže mají být občané omezeni ve svých právech, říká se tomu "modernizace". Vychází se z předpokladu, že občan se netouží stát bezprávnou levnou pracovní silou a být kdykoli propuštěn z práce. Asi by to nepochopil. Občan cinkal klíči na náměstí v naději, že se vyrovná bohatému sousedovi na Západě. Dnes se dozvídá, že má ve vlastním zájmu následovat chudého příbuzného na východě. Je snaha mu vysvětlit, že v nejistotě a bídě je jeho světlý zítřek. Jak potom nepoužít pozlátkových slov.

Programy už nejsou "moderní"

Ještě včera občan očekával, že se strany ucházejí o jeho přízeň a že ve svých programech nabídnou řešení jeho problémů. Dnes už se "progresivně" s občanem nikdo nebaví. Co kdyby nechápal? Nebo, nedej bože, co kdyby chápal?

Krásně to vystihl poslanec Kala v rozhovoru s redaktorem Hospodářských novin. Kala si netroufl hodnotit, zda je chyba, že se při přípravě změn nevyužívají stranické komise. "Možná bych na místě pana premiéra postupoval podobně," řekl. Upozornil, že v minulosti některé materiály z komisí unikly a vyvolaly kritiku. Navíc má pocit, že se komise vyjadřují "spíše konzervativně", v duchu současného programu ČSSD. "Zřejmě je tam obtížnější prosadit některé progresivní myšlenky," dodal.

Myslím, že Kala ve stranické hierarchii dobře chápal, a tak postupoval. Kdepak se "současným programem", ten není moderní. Progresivní je s nikým se nebavit. V ČSSD tak vzniká pozoruhodná situace, zítra se bude konat "programová konference", ale v textu navrženého programu je zřejmě mnoho nemoderního.

Právě proto byl s předstihem premiérem najat pružný a štíhlý místopředseda Jahn, který progresivně program a mínění lidí včetně straníků z ČSSD nebere v úvahu. Nutně vznikl konflikt s nepružným a neštíhlým místopředsedou ČSSD Škromachem. Spor není ani tak o program, jako o přežití. Jahn klade čtenářům Práva (5. 12.) řečnickou otázku: "Proč bychom se neměli začít bavit." o deregulaci nájemného, spoluúčasti pacientů, školném, zatímco funkcionáři jsoucí na stejné lodi s nestraníkem Jahnem hovoří poněkud jinak, skoro jako v té známé hře na hodného a zlého policajta.

Nejhorší je, že pan místopředseda Jahn svými výroky dokazuje nejen, že osud studentů, důchodců, nezaměstnaných, pacientů a nájemníků mu nikterak neleží na srdci, ale že problematice, o níž s takovou lehkostí hovoří, nerozumí ani za mák.

Možná, že část občanů na pozlátková slova moc nedá, neboť ví, že i paralýza může být progresivní a i vězňové v koncentračních táborech byli štíhlí.

Zůstává otázka, jestli současnému vedení ČSSD více záleží na programu, nebo na skupinách zastupujících úplně jiné zájmy a proto na program kašlajících.

Odpověď dá i "Programová konference" ČSSD.

ODS je ještě modernější

V diskusi o programu ODS se vynořilo tzv. "Pečínkovo paradigma". Je pojmenováno po novináři, který má pochybnosti, že rostoucí preference jsou důsledkem toho, že občané program ODS už chápou. Přiklání se k domněnce, že je to naopak proto, že ho ještě nechápou. Jsem téhož přesvědčení. V krátkodobém horizontu na realizaci programu ODS (moderně progresivní, pružný a zeštíhlující) podle mého odhadu může vydělat 10 - 15% občanů ČR. V dlouhodobém horizontu asi 5%, tedy ti, kteří budou moci prchnout ze země v rozkladu.