Paradox hrozby

Podobně jako jiní autoři, kteří se po 11. září 2001 náhle objevili na knižním trhu, klade také Brzezinski na první místo "svět po 11. září". Podobně jako oni formuluje otázky, které mohou být vnímány jako podotázky stále stejného tématu: Jakou roli bude hrát Amerika zítra ve světě? Budeme žít ve světě jediného vojenského hegemona? Do jaké míry bychom se měli dělit s ostatními? Jakým způsobem bude Amerika tuto roli vykonávat?

Na rozdíl od neokonzervativců v kabátě bushovského světa terorismu si Brzezinski uvědomuje, že ačkoliv leží svět zdánlivě u nohou Ameriky, nemusí být Amerika za každou cenu vždy obuta do holínek s kovovými podpadky. Vedoucí úlohu Ameriky bere Brzezinski vážně. Předpoklady její síly ale nemusí být zdaleka až tak komfortní. "Amerika je dnes konfrontována s unikátním paradoxem," píše Brzezinski, protože je "první a skutečně jedinou globální velmocí, která má ale zároveň zvýšenou obavu z množství mnohem slabších hrozeb různého druhu."

Síla Ameriky je také její největší slabostí. Brzezinski, který má tu výhodu, že se nepodílí na nynější konfrontační americké zahraniční politice, si může dovolit luxus zabývat se tématy, které by měly stát u kořenů každé zodpovědné diplomacie a koncepce strategie vojenské bezpečnosti. Jeho symetrická otázka má výstavbu klasického dramatu: v pěti kapitolách, rozdělených do dvou základních oddílů, se autor rozhodl postavit vějíř otázek do rámce pěti dilemat.

Autor se postupně zabývá dilematy národní bezpečnosti (konec suverénní bezpečnosti, národní moc a mezinárodní svár, definice nových hrozeb), novým globálním pořádkem (síla slabosti, turbulence islámu, hegemonie tekoucích písků, strategie angažování), dilematem řízení globálních aliancí (globální jádro, východodoasijská stabilita a euroasijská pomsta), samotnou globalizací (přirozené doktríny a cíle) a podobou hegemonní demokracie (kultura a multikulturalismus, strategická koheze a demokracie). Brzezinského elegantní svazek je možné vnímat nejen jako zničující kritiku, ale i jako závažný alternativní námět k aktuální podobě americké zahraniční politiky.

Síla slabosti, slabost síly

Jenom namátkou: Brzezinski kritizuje zavržení do té doby závazného systému aliancí ve prospěch krátkodobých rozhodnutí, odmítá strategii tzv. preventivní války a poukazuje na kořeny terorismu, které nelze vymýtit siláckými válkami. Nejde jenom o globální přelet nad hrozbami zla, ale o pečlivě snímané fotografie terénu, kde dochází k zárodkům širšího pohybu. Americký analytik potrhuje význam tzv. Velkého Balkánu, široké zóny muslimského světa, zahrnující v jeho termínech Střední Východ a Střední Asii, který o sobě dal vědět již při rozpadu Jugoslávie. Pochopení tendencí, které ovlivnily i další konflikty v oblasti tzv. Střední Euroasie, by mohly zabránit rozhodnutím, které věci nevidí v souvislostech. V tom navazuje na předchozí své teze, známé již z knihy Velká šachovnice (Mladá fronta, Praha 1999).

Velmi cenná je poznámka o roli sítě Al-Kajdá, která podle autora není tou hlavní hrozbou západnímu světu. "Je obtížné si představit, že by Spojené státy zahájily na jaře 2003 kampaň proti Iráku bez předchozího šoku, kterým Amerika prošla na konci roku 2001," píše. Autor upozorňuje na redukci, s níž pracuje Bushova propaganda, jež vydává terorismus za základní hrozbu západní civilizace.

Jaká je asi síla režimu, s nímž dokázala otřást reálná slabost několika odhodlaných jedinců? "Slabost se stává silou tím, že znásobíme cíl, kterého chceme dosáhnout, zatímco síla se stane slabostí, když činí to samé," míní Brzezinski. V této jedné brilantní větě utopil Brzezinski na lžičce celou koncepci "síly a slabosti" analytika Roberta Kagana, nad níž před časem šílel západní svět (kniha vyšla loni i v češtině pod titulem Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád světa v nakladatelství Lidové noviny). Skutečné nebezpečí nevidí Brzezinski v samotném terorismu, ale v síle "muslimského populismu", který zachvacuje arabský svět -- a který de facto posilují řešení analytiků ražení Paula Wolfowitze.

Posilovat obecné blaho

Co Brzezinski navrhuje? Nabízí strategii budování "obecného blaha". USA nebudou světu vládnout, ale zodpovědně ho řídit například posilováním moderních impulsů směrem k muslimskému světu; Brzezinski doporučuje větší angažování se ve vztahu k Iránu a procesu mírových rozhovorů na Středním Východě a v Kašmíru. Ve vztahu k jiným světovým hráčům, zejména Číně, ale i Japonsku, upozorňuje na pokusy o remilitarizaci, která by podle něj měla bát uskutečňována v rámci jakési obdoby NATO pro Pacifik. Knihou se táhne silná obava, že americká reputace je dnes blíže variantě globálního hegemona, který se neštítí účelově používat silně nedemokratických a nekorektních postupů k zajištění světové nadvlády. To, jak připomíná Brzezinski, nemůže vést jinam, než do pasti, v níž budou vítězit protiamerické nálady a postoje.

Amerika stojí před zásadním dilematem: Bude světu dominovat, nebo ho bude vést? Zbigniew Brzezinski volí druhou možnost.

Článek vychází v dnešním 48. čísle týdeníku Ekonom. Zbigniew Brzezinski, The Choice. Global Domination or Global Leadership (Volba. Globální panování nebo globální vedení), vydalo nakladatelství Basic Books, New York 2004, počet stran 242. Cena 25 USD.