26. 11. 2004
Za pozdvižením na Ukrajině je Američany organizovaná kampaňMládežnické hnutí Ukrajiny Pora už zaznamenalo velké vítězství - v tom, že se mu podařilo proti zkorumpovanému režimu zmobilizovat jinak pasivní ukrajinské občany. Avšak kampaň těchto mladých prodemokratických aktivistů je americká akce, je to sofistikovaná a brilantně provedená strategie, která využívá vytváření známých komerčních a politických symbolů a znaků západního stylu i masového marketingu. Této kampani se za poslední čtyři roky podařilo zachránit zfalšované volby už ve čtyřech zemích a svrhnout tamější zkorumpované režimy, píše v deníku Guardian Ian Traynor: Tato kampaň, financovaná a organizovaná americkou vládou, využívající amerických poradenských firem, amerických průzkumníků veřejného mínění, amerických diplomatů, obou velkých amerických politických stran i amerických nevládních organizací, byla poprvé použita v Evropě v roce 2000 v Bělehradě k porážce Slobodana Miloševiče ve všeobecných volbách. |
V bělehradské akci hrál hlavní roli Richard Miles, americký velvyslanec v Bělehradu. O rok později jako americký velvyslanec v Tbilisi zopakoval tento trik v Gruzii - přiměl Michaila Saakašviliho, aby svrhl Eduarda Ševernadzeho. O deset měsíců po úspěchu v Bělehradě se pokusil americký velvyslanec v Minsku, Michael Kozak, veterán obdobných operací ve střední Americe, přesně řečeno v Nikaragui, zorganizovat téměř totožnou kampaň, jejímž cílem bylo svrhnout běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Tam se to Američanům nepovedlo. Avšak zkušenosti, získané v Srbsku, v Gruzii a v Bělorusku, byly neocenitelné při spiknutí jak porazit režim Leonida Kučmy v Kyjevě. Celá operace - vytváření demokracie prostřednictvím volebních uren a občanské neposlušnosti - je v současnosti už natolik zprofesionalizovaná, že se z ní stal docela zautomatizovaný strategický postup jak vyhrávat volby jiných lidí. Uprostřed Bělehradu je ošuntělá kancelář, kde pracují mladí lidé, schopní zacházet s počítači, kteří si říkají Středisko pro nenásilný odpor. Chcete-li vědět, jak porazit režim, který ovládá sdělovací prostředky, soudce, soudy, bezpečnostní aparát a volební místnosti, můžete si najmout tyto mladé bělehradské aktivisty. Organizace vznikla z protimiloševičovského studentského hnutí, Otpor. Velmi důležité je takovýto jasný a charismatický název. Loni v Gruzii byla tamějším studentským hnutím Chmara. V Bělorusku to byl Zubr. Na Ukrajině je to Pora, což znamená Je načase. Odpor také měl mocné, jednoduché heslo, které se objevovalo v Srbsku v roce 2000 všude - dvě slova "gotov je" - "je vyřízený" - týkalo se to Miloševiče. Ruku v ruce s tím doplňovalo černobílé logo zaťaté pěsti tuto mistrovskou marketingovou akci. Na Ukrajině jsou ekvivalentem tikající hodiny, signalizující, že dny Kučmova režimu jsou sečteny. Zbraní mladých aktivistů jsou samolepky, sprejovací kanistry s barvou a internetové stránky. Ironie a pouliční komické výstupy, zesměšňující režim, velmi úspěšně rozptylují strach občanů a vedou mocné k zuřivosti. Loni, předtím, než se v Americe vzdělaný Saakašvili stal prezidentem Gruzie, vypravil se z Tbilisi do Bělehradu na školení ohledně technik masového odporu. V Bělorusku zorganizovalo americké velvyslanectví cestu mladých opozičních vedoucích představitelů do pobaltských zemí, kde se setkali se Srby, kteří tam přicestovali z Bělehradu. V případě Srbska, když tam ještě vládl Miloševič, Američané zorganizovali jeho svržení ze sousedního Maďarska - z Budapešti a ze Szegedu. V posledních týdnech se vydalo na Ukrajinu několik Srbů. Na těchto akcích se podílejí Národní demokratický institut americké Demokratické strany, dále Mezinárodní republikánský institut americké Republikánské strany, americké ministerstvo zahraničí a pomocná organizace USAid. Pak organizace Freedom House a Open Society Institute George Sorose. Dále jsou najímáni američtí průzkumníci veřejného mínění a profesionální konzultanti, kteří vytvářejí tzv. focus groups a zkoumají na základě zjištěného veřejného mínění další strategii. Obyčejně rozhádaná a hašteřící se opozice se musí sjednoti v podpoře jediného kandidáta, má-li mít šanci režim svrhnout. Takový vedoucí představitel bývá vybírán na základě pragmatických a objektivních okolností, i když je třeba protiamerický. V Srbsku například zjistili američtí průzkumníci veřejného mínění, že posléze zavražděný prozápadní politik Zoran Djindjič je ve své zemi nenáviděn a že by Miloševiče ve volbách nikdy neporazil. Proto dostal podporu protizápadní Vojislav Kostunica, který je nyní srbským premiérem. Oficiálně vydala americké vláda na organizaci a financování dlouhodobé operace s cílem svrhnout Slobodana Miloševiče od října 1999 41 milionů dolarů. Na Ukrajině zatím americká vláda utratila asi 14 milionů dolarů. Pokud události v Kyjevě Američanům prokáží, že strategie pomoci opozici vyhrát volby a svrhnout protidemokratické režimy funguje, Američané budou bezpochyby opakovat tyto akce i jinde v postsovětském světě. Sledujme zejména Moldovu a autoritářské režimy ve střední Asii, uzavírá autor. Kompletní článek v angličtině ZDE |