25. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 11. 2004

Proč politikové zneužívají strachu:

Končí věk politiky jako éra, dávající společnosti smysl

Hlavním tématem legislativního programu své vlády učinil premiér Tony Blair v těchto dnech zpřísňování bezpečnostních opatření a "boj proti terorismu". Adam Curtis, autor pozoruhodného trojdílného dokumentárního seriálu televize BBC The Power of Nightmares, argumentuje v deníku Guardian, že politikové zneužívají uměle vytvářeného strachu občanů k tomu, aby legitimizovali své postavení, které v současném světě slábne:

Británii hrozí možný teroristický útok od islámských extremistů, avšak představa, že za touto hrozbou stojí neuvěřitelně mocná organizace se skrytými sítěmi buněk, připravených po celém světě k akci, je v podstatě fantazie. Realita islámského terorismu je rozrůzněná a složitá, jejím katalyzátorem je idea, nikoliv organizace.

Ale právě tuto fantazii užívá nyní britská vláda k ospravedlnění mnoha mimořádných nových opatření, které právě zveřejnila ve svém novém legislativním programu.

V mnoha ohledech není využívání strachu pro politiku nic nového. Samozřejmě, politikové v minulosti vždycky přeháněli hrozby ve svůj vlastní prospěch, ale tentokrát je to jiné. V minulosti šlo vždycky i reakci na konkrétní politickou hrozbu jejich moci - ať to byla vnitropolitická hrozba, od organizované dělnické třídy, anebo ze zahraničí.

Tentokrát se politikové obrátili ke strachu nikoliv proto, že by hrozil ze zahraničí skutečný nepřítel, ale protože slábne jejich vlastní legitimita a autorita.

V období přibližně od konce první světové války až po hospodářskou krizi sedmdesátých let věřili politikové na pravici i na levici, že mohou využívat státní moci k tomu, aby měnili společnost. To byla víra, kterou sdíleli národní socialisté, Clement Attlee i keynesovci, i americký prezident Lyndon Johnson. V poválečných letech tato víra kvetla a z ní vznikl široký kulturní vliv, který politika měla na společnost, protože nabízela vizi nového světa, o nějž všichni mohli usilovat.

Architekty této vize byli politikové a to jim poskytlo velkou autoritu, protože nejenže řídili společnost, ale poskytovali životu lidí význam a účel. Idea politiky pokroku se však rozložila v krizi sedmdesátých let - a z ní vznikl moderní pesimismus, že je společnost příliš složitý organismus na to, aby ho bylo lze změnit racionálním způsobem. Alternativou bylo dovolit skryté ruce trhu, aby začala měnit a řídit společnost, a tak politikové jako Margaret Thatcherová poskytli trhu tu moc, kterou dříve měl stát.

Tak přišli politikové o autoritu. I když politikové jako Bill Clinton slibovali, že zlepší zdravotnictví a školství, neslibovali, že změní svět, jen že ho budou efektivněji řídit.

Bylo by už nemožné, aby dnes přednesl Lyndon Johnson svůj slavný projev o "velké společnosti" - představě, že politikové jsou schopni změnit svět, by se lidé dnes smáli. Samozřejmě existuje obrovský sociální a hospodářský pokrok, ale lidé si už nemyslí, že ho vytvářejí politikové. Politikové a politika už neposkytují smysl a význam našemu životu, a tak vznikla krize jejich legitimity. Jestliže nedokáží nabídnout nic víc než lepší manažerský styl, proč bychom pro ně měli hlasovat? Jedním z důvodů, proč zůstává v Británii navzdory všem krizím Blairova Labouristická strana u moci, je, že si nikdo nemyslí, že by se alternativa nějak odlišovala. Konzervativci nemají žádnou vizi, kterou by nabídli, jen chtějí propustit víc státních úředníků.

A tak politikové nalezli strach jako způsob, jak obnovit svou moc a autoritu i svou legitimitu. Nemyslím, že je to nějaké spiknutí - přišli na to docela náhodou. Jednoduše řečeno, nalezli velkou, nebezpečnou sílu, před níž chtějí občany ochraňovat prostřednictvím státní moci. Je to zrcadlový obraz pozitivní budoucnosti, jakou nám kdysi slibovali. Ale teď nám slibují, že nás ochrání před děsivou budoucností.

Je to víceméně fantazie: samozřejmě, že existuje hrozba islámského terorismu, ale nikoliv od organizované, zlovolné sítě, jakou oni líčí. Pokus "ochraňovat" lidi před strachem je poslední pokusem liberální politické elity uchovat si výsadní postavení ve společnosti. Skutečnost je však taková, že v podnikatelství, ve vědě a v médiích existuje mnoho nových elit, které vytvářejí nové pokrokové vize a věk politiky jako systém, který dával smysl a význam společnosti, zřejmě odumírá.

Anebo možná žijeme v neuvěřitelné éře prosperity a míru, v níž politika jako síla, jejímž prostřednictvím je možno měnit svět, přestala existovat - a teprve až dojde ke skutečné krizi, politika se vrátí v nové formě, kterou si dosud neumíme představit.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       25. 11. 2004
25. 11. 2004 Ukrajinský Nejvyšší soud zakázal zveřejnění výsledků prezidentských voleb
25. 11. 2004 George Soros predpokladá, že rómske média budú starostlivo monitorovať rómsku inklúziu Ivan  Veselý
25. 11. 2004 Končí věk politiky jako éra, dávající společnosti smysl
19. 12. 2003 Chanuka
25. 11. 2004 Mučit? Proč ne? Martin  Škabraha
25. 11. 2004 Zvláštní způsob uvažování na serveru Česká média Bohumil  Kartous
24. 11. 2004 Spojené státy odmítly výsledky ukrajinských voleb
25. 11. 2004 Americký svět podle volby Zbigniewa Brzezinského Josef  Brož
25. 11. 2004 Človek nie je odpočitateľná položka Andrej  Sablič
25. 11. 2004 Odpadlíci od SPD a PDS se rozhodli založit stranu
25. 11. 2004 Česko-americké vztahy po znovuzvolení George Bushe Radek  Vogl
22. 11. 2004 Ministr financí Sobotka neví, o čem mluví Štěpán  Kotrba
24. 11. 2004 Pravý islám, Američané a konvence Milan  Daniel
23. 11. 2004 "Hašteřili se, zatímco Země hořela" Jan  Čulík
24. 11. 2004 Blair se snaží strašit Británii
24. 11. 2004 Když mediální podnikatel, který tvrdil, že není lobbista, vysvětlí, co "není" lobbismus a prozradí tím současně, co to vlastně provádí Štěpán  Kotrba
25. 11. 2004 Michael  Marčák
24. 11. 2004 BIS neprovádí zpravodajské hry v politických stranách
24. 11. 2004 Šubrtova představa o BIS jako opěrném pilíři demokracie a některé střípky reality Štěpán  Kotrba
24. 11. 2004 Proč jsem odvysílal reportáž o zavraždění iráckého povstalce
24. 11. 2004 Demokracie Bohumil  Kartous
24. 11. 2004 Softwarové patenty znovu v Radě EU David  Maxera
23. 11. 2004 Volební kampaň sociální demokracie Pavel  Urban
23. 11. 2004 Irák: Umění pod palbou
22. 11. 2004 Dekonstruktivismus: Veškeré citáty jsou čirou fikcí, mystifikací a satirou Petr  Svoboda
23. 11. 2004 Pomůže sociální demokracii krása, nebo silný vůdce? Petr  Svoboda
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
25. 11. 2004 Americký svět podle volby Zbigniewa Brzezinského Josef  Brož
25. 11. 2004 Zvláštní způsob uvažování na serveru Česká média Bohumil  Kartous
25. 11. 2004 Končí věk politiky jako éra, dávající společnosti smysl   
25. 11. 2004 George Soros predpokladá, že rómske média budú starostlivo monitorovať rómsku inklúziu Ivan  Veselý
24. 11. 2004 Softwarové patenty znovu v Radě EU David  Maxera
24. 11. 2004 Proč jsem odvysílal reportáž o zavraždění iráckého povstalce   
23. 11. 2004 Pomůže sociální demokracii krása, nebo silný vůdce? Petr  Svoboda
23. 11. 2004 Irák: Umění pod palbou   
22. 11. 2004 Jak daleko může právník s drzostí dojít Robert  Kvacskai
22. 11. 2004 Josef Lux Přemysl Mýša Pergler
22. 11. 2004 Dekonstruktivismus: Veškeré citáty jsou čirou fikcí, mystifikací a satirou Petr  Svoboda
22. 11. 2004 Etika v České republice - pohled z Německa Josef  Hladik
22. 11. 2004 Teroristé jako filmoví režiséři   
22. 11. 2004 Deníky Josefa Mengeleho Fabiano  Golgo
22. 11. 2004 Ministr financí Sobotka neví, o čem mluví Štěpán  Kotrba