28. 1. 2015 / Karel Dolejší
Texty Adama Curtise ZDE a Dmitrije Jurjeva ZDE je záhodno položit vedle sebe a číst paralelně. Když to uděláte, pochopíte snadno, že za jinak stejných okolností musí Západ v probíhajícím konfliktu s Ruskem nakonec zákonitě prohrát.
Západ je nekonečně unaven mnohaletou mobilizací veřejnosti do nesmyslných neokoloniálních válek. Války - jakékoliv - jsou nepopulární, lidé se jimi nechtějí zabývat, považují je za zbytečné, překonané, otravné. Vojenské rozpočty se snižují, armády redukují. A co více, veřejní intelektuálové vynakládají masivní úsilí na to, aby války, které zjevně probíhají, představili coby "pouhý" politický konstrukt a výsledek pochybné činnosti vlastních politiků. Podvratné aktivity protistrany odmítají vidět ještě i tam, kde jsou doslova hmatatelné. Prestiž je připisována těm, kdo veřejnost přesvědčují, že by se neměla ani v nejmenším nechat mobilizovat do politických her, které s ní hrají elity, že by si od nich měla zachovat odstup a neangažovat se v nich. Vždyť "si to elity zavinily samy, tak ať to také samy řeší", občan s integritou se v takových věcech angažovat přece nebude. Skutečná válka není vlastně válka, ale nereálná politická počítačová hra, která se nás nemá týkat a netýká. Prudíte s tím, přepněte to na jiný program.
Ruská veřejnost je naproti tomu do války dlouhodobě masivně mobilizována politiky, zpravodajskými službami i státem kontrolovaným mediálním průmyslem. Válka je představována jako prostor pro uskutečnění těch nejdůležitější hodnot, hrdinství, vlastenectví, věrnosti. Vojenský rozpočet roste, i když všechny ostatní rozpočty klesají, armáda je rozšiřována, i když už je nejsilnější armádou v Evropě. Veřejní intelektuálové s oficiální prestiží vynakládají masivní úsilí na to, aby veřejnosti vysvětlili, že dokonce i to co je normální součástí mezinárodní politiky je už vlastně válka, že veřejnost je ve válce, ať už chce, nebo ne, ať už k ní zaujme to či ono stanovisko. Podvratné aktivity protistrany jsou viděny i tam, kde se jedná o zcela neagresivní proces kulturní difúze (například už i v šíření výrazů anglického původu do ruštiny), zdaleka nejen tam, kde je tak či onak přiměřené. Veřejnost je mobilizována do války. Elity údajně nedělají nic jiného, než čelí nevyhnutelnému, protože všechno dělají dobře a za konflikt může výlučné protistrana, "podlá a nedodržující žádná pravidla".
Není těžké předpovědět výsledek konfliktu, pokud jedna strana vynakládá obrovské úsilí a prestiž na podkopání kolektivní vůle k obraně a druhá k ní naopak násilnými totalizujícími prostředky připojuje kromě vojenských ještě i všechny civilní a politické oblasti. Absenci vůle totiž nakonec nelze nahradit žádnými protézami, ani finančními, ani technologickými. Nechuť pohlédnout na skutečnost jinak jako na jakýsi odtažitý produkt činnosti provinilého druhého, kterého situujeme na druhý pól pohodlné polarity "my-oni", nelze kompenzovat žádným technologickým náskokem. Kdo nemá vůli se bránit, když je ve válce, třebaže ji protistrana otevřeně za válku vyhlásila, prohraje - bez ohledu na to, jak je na papíře "silný". Protože "síla" bez vůle neznamená nic. Jen kolos na hliněných nohou.
Evropu čekají v příštím roce až dvou letech mimořádně "zajímavé časy", během nichž se zhroutí řada zdánlivě nepochybných jistot. Projekt Evropské unie - projekt vzešlý z válek a mající dalším válkám zabránit - přitom může snadno vyklidit prostor návratu nacionalistických běsů, kromě jiného podporovaných politicky, ideologicky, konzultacemi i finančně tím, kdo se sám pasoval do role absolutního protikladu "prohnilého Západu" a budoucího vládce Evropy.
Že je vám to jedno? Že nevěříte v návrat bratrovražedných válek na tak bohatý a vzdělaný kontinent? Že nevěříte rozhovorům s ruskými bojovníky na Ukrajině o tom, že do roku 2026 obsadí celou Evropu? Ovšem, i to je součástí diagnózy...
Vytisknout28.1. 2015 / Jan Čulík
Nejsem si jist, zda Karel Dolejší interpretuje Adama Curtise správně. Jeho film Bitter Lake není o údajném zhnusení západních intelektuálů imperiálními výboji Západu, ale je to varování - shodou okolností úplně stejně, jak to činí romány Milana Ku...