Skoncujme s představou, že dluh nám vládne

28. 1. 2015

Nová řecká vláda stojí v čele úsilí uspořádat evropskou dluhovou konferenci, jejímž cílem by mělo být zrušit část dluhové hory, aby bylo možno ukončit politiku škrtů v eurozóně. V menším měřítku dnes skotská vláda oznámila, že občanům svým rozhodnutím ruší staré, dvacet let nesplacené milionové dluhy za poll tax (vysoce nepopulární místní daň, kterou zavedla Margaret Thatcherová, kterou mnoho lidí z protestu odmítalo platit, pozn. red.). Pravidla zadluženosti - onoho kontroverzního mazadla globálního kapitalismu - začínají být zpochybňována.

Zadluženost je tichým agresorem během našich nynějších finančních potíží. Vznikl v důsledku predátorského poskytování půjček, trhu s hypotékami, úvěrových karet, státně-soukromého podnikatelského partnerství a finančnických machinací, které vedly k finanční krizi. Ponziho schéma dluhů bylo uhrazeno miliardovými částkami z veřejných fondů, aniž by kontroverzní základy, které tuto krizi způsobily, byly jakkoliv zreformovány.

A situace je dnes horší než v době finančního krachu z roku 2008. Míra globální zadluženosti je nyní 212 procent veškeré hodnoty globálního kapitálu. Britská zadluženost patří k nejvyšším na světě. Zadluženost totiž vytvořila pro občany dočasnou iluzi prosperity a pro politiky dočasný volební úspěch.

Avšak za kulturu zadluženosti se platí. Pro finanční spekulanty je zadluženost lukrativní, pro ostatní je to břemeno kolem krku, překážka sociální mobilitě. Jak říká profesor Noam Chomsky: "Když umístíte lidi do dluhové pasti, nemají čas myslet."

Dluh není vždycky jen ničivou silou. Jako mechanismus může poskytnout půjčky pro investice a být stimulem pro změnu. Ale jako všechny jiné hospodářské nástroje je to jen prostředek k dosažení určitého cíle. Když dluh vzroste na nezvládnutelnou úroveň anebo je vybírání dluhů nespravedlivě a nerovně vynucováno, dluh přestává plnit svůj společenský účel.

Mocným a bohatým se velmi hodí šířit fikci, že dluh je nezměnitelný, železný zákon - že odepsat dluh by ohrozilo sociální pořádek. To je ale nesmysl. Jako všechny hospodářské systémy pravidla lze změnit a přepsat a měla by být změněna a přepsána, pokud zadluženost ničí lidské životy a lidské štěstí.

V Řecku vyvolala bankovní krize dluhovou krizi, která vedla k sociální krizi. Hladovění. Návrat malárie. Drasticky zvýšený počet sebevražd. Není divu, že se Řekové rozhodli čelit svým věřitelům prostřednictvím demokracie, namísto aby trpěli dalších deset let.

Je to stará historie. Německo, Ekvádor, Argentina, Island a mnoho dalších zemí usilovaly o odepsání svých dluhů. Země po celé Africe stojí v čele kampaní za odepsání dluhů, aby se mohly svobodně sociálně a hospodářsky rozvíjet bez koloniálních pout. I Amerika používá výrazu "zlovolná zadluženost" a umožňuje zemím, zatíženým korupčními dluhy, aby takové dluhy zrušily.

Protiglobalizační aktivisté tvrdí, že Mezinárodní měnový fond vnucuje železný zákon zadluženosti právě jen zranitelným zemím.

Je to obrovské pokrytectví. Splácení dluhů je povinností pro bezmocné, ale rychle se ta povinnost ruší, když je to v zájmu mocných.

Obrovský dluh Německa byl odepsán r. 1953. Dluhy jsou podle historika Davida Graebera zrušitelným obchodním artiklem už tisíciletí.

Evropa dnes znovu stojí na rozcestí. Budou i nadále existovat dva druhy dluhové spravedlnosti? Přepíše nová koalice pravidla? Není načase, aby lidi mohli jásat?

Vytisknout