Exorcismus: je léčbou nervově chorých pro 21. století?

27. 1. 2015 / Miloš Dokulil

Zvláště když jsme si možná občas předsevzali zkoumat „moderního člověka“ v konfrontaci s náboženstvím? Mohl by nám tu hned znít dějinami Evropy tolikrát již prověřovaný zápas mezi tím, co je „modernum“, a tím, co je „antiquum“; přičemž to „odvěké“ či „starodávné“ nemuselo být nutně vždycky „optimální“! Zpravidla to „včerejší“ bylo posléze překonáno tím v dané době něčím naléhavě „dnešním“. Pokud ovšem již bylo dost sil k navození toho „nového“. Bylo nutné k tomu ovšem disponovat nejen veřejným míněním, ale zároveň či aspoň doprovodně rozhodujícími institucemi.

Zabýváme-li se náboženskou vírou, její síla je dána jejím předmětem. Autoritu si může získat institucemi, které vytvoří, a obřady, jimiž bude své věřící monopolně „vysluhovat“. Vzhledem k tomu, že každá víra mívá zároveň jisté ozvláštněné zakotvení přímo v tomto našem světě, závažná je zároveň její doktrína, tedy poselství jejích idejí.

Nemíním teď v jednom konkrétním případě polemizovat. Překvapilo mě ovšem, že zrovna loni, ke konci roku 2014, byl naší televizí přenášen rozhovor, jehož prostřednictvím bylo možné se dovědět, že v Římskokatolické církvi se od loňska rozbíhá v širším měřítku kampaň zaměřená na realizaci exorcismu. Už v květnu 2013 se v Římě kvůli tomu sešlo na 300 specialistů. V ČR již máme osm pověřených kněží (jedním z nich je farář Marek Dunda, jak uvedl další zdroj). Ve zmíněném pořadu (z 31. 10.) kněz Miloslav Fiala kromě jiného prohlásil, že „oficiální věda si s tím neví rady“; totiž s tím, že některých lidí se zmocnila „neznámá síla“ (či démon, anebo zlý duch). Páter Fiala mluvil o „duchovním a duševním vyléčení“ těch duševně takto postižených; výrazu „vymítání“ se vyhýbal. (Viz níže, co zde bude zmíněno o duševních chorobách! Ten zde citovaný program byl obsahem i formou zjevně zavádějící. Nezapomínejme, že už jsme v 21. a nemálo „informačním“ století!)

Je účelné teď si asi připomenout, kolik pozornosti věnovala evangelia Ježíšově schopnosti uzdravovat nemocné. Marek má hned v 1. kapitole Ježíšem uskutečněné uzdravení „posedlého nečistým duchem“, v Kafarnaum (Mk 1:21-28). K mnohem dramatičtějšímu uzdravení posedlého podle téhož evangelisty nato mělo dojít v Gerase. Tentokrát bylo angažováno více duchů; ti měli vejít do těl vepřů, v nichž se posléze utopili v moři a mělo jich být „na dva tisíce“ (Mk 5:1-20; zachytili to i Matouš a Lukáš, Mt 8:28-34 a Lk 8:26-39). Teď nejde o další možnosti zázračného uzdravování. Ještě v 18. století zůstávaly duševní choroby neléčeny. Až dr. Charcot, v poslední třetině 19. století, začal působit na některé takto nemocné hypnózou. (První česká práce na toto téma pochází kupodivu z Masarykova pera a byla zveřejněna již roku 1880!) Světová psychiatrie disponuje dnes zcela novým a ještě detailnějším vydáním obsáhlé příručky The Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders,, než byla vydání předchozí (teď již ve své 5., zcela nové edici, vročené „2014“).

V oblastech, kde působí katolická duchovní správa, se přitom od loňska již začala připravovat kampaň na obnovení praktik běžných minimálně před dvěma tisíciletími, tedy ještě ve starověku... Obávám se, že takto sice lze možná v některých vrstvách lidí zvýšit zájem o některé procedury probíhající v chrámech, ale zrovna tato cesta je bludná a nemálo zavádějící (zdržím se kritičtějších přívlastků či uvádění dalších souvislostí). Je možné, aby byla realizace exorcismu v dnešní době vůbec tolerována, ať již z lékařských nebo dokonce i právně problematicky přijatelných důvodů?

Vytisknout