Mladá fronta Dnes bije na poplach kvůli Syrize

29. 1. 2015 / Daniel Veselý

Přestože mám za to, že v Syrize nelze spatřovat skutečně radikální recept na uzdravení chronických neduhů, jimiž je postižen nejstarší kontinent (a to i navzdory faktu, že nový řecký premiér Alexis Tsipras jmenoval do funkce ministra financí radikálního ekonoma Yanise Varoufakise, který označil „úsporná opatření“ takzvané Trojky (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) uvalená na Řecko za „fiskální waterboarding“ ZDE).

V reálu půjde spíše o kosmetické lakování oprýskaného statu quo, protože Syriza bude v Řecku vládnout společně s euroskeptickými nacionalisty – s uskupením Nezávislí Řekové (ANEL), které je některými pozorovateli dokonce označováno za krajně pravicové. Vláda se bude ve 300členném parlamentu opírat o 149 poslanců Syrizy a 13 zákonodárců ANELu. Celkově tak bude disponovat většinou dvanácti hlasů ZDE.

Přesto považuji volební výhru Syrizy za signifikantní záležitost, byť tento fakt začíná být realizován v rámci stávajícího řádu, který povážlivě koroduje.

Redaktoři MfD nicméně v Syrize spatřují jakéhosi tyfoidního strašáka, který může infikovat ostatní země, tedy nejen Řecko. Za doopravdy hysterickou a pomýlenou reakci považuji komentář Teodora Marjanoviče publikovaný 26. ledna, který v článku s názvem „Voní to ouzem, duní to grexitem“ píše, že „Řekové ve volbách ukázali svou nadutou lehkovážnou tvář“, „z Řecka je, natvrdo řečeno, dost nesnesitelný vyděrač“, s jehož „gangsterským pojetím spolupráce na starém kontinentu si nikdo pořádně neví rady“.

Marjanovič obvinil Řecko z toho, že si zfalšovalo statistiky o schodku ve svém rozpočtu, aby mohlo vstoupit do eurozóny, aniž by se zmínil o podílu bankovní společnosti Goldman Sachs na tomtéž ZDE s tichou asistencí Evropské unie.

Podle komentátora MfD se Řekové nepředřeli s tím, že „si po ránu dopřávali vínečko či frťánek ouza, pak siestičku, k večeru vyjížďku lodí, případně novým bourákem“, který si prý koupili z tučných mezd a benefitů od zahraničních věřitelů.

Avšak obyčejní Řekové alespoň podle oficiálních statistik z roku 2011 odpracovali týdně 42.2 hodin ve srovnání s obecně vysoce výkonnými Němci, kteří ve stejném období strávili v zaměstnání 35.6 hodin týdně ZDE. Právě proběhnuvší volby Marjanovič rasisticky označil za „ukázku zatvrzelosti řecké národní duše“.

Po utažení opasků, což Marjanovič vychvaluje, aniž by uvedl konkrétní data, Řekům „kávička nezačala hned sládnout tak rychle, jak si lidé zpupně přáli“, též se objevilo volání po tom, aby „vzduchem létali pečení holubi“ a „dluhy si Evropa měla strčit za klobouk a odepsat je“ s tím, že „poklonkovat před cifršpióny“ Řekové už nebudou.

Komentátor svůj hrubě urážející text zakončil slovy, že Řekové se svou vlastní volbou „rozhodli pro kolektivní odchod do říše mrtvých, kde vládne bůh podsvětí Hádes, v tomto případě si říkající Syriza.“

Marjanovič ve svém neskutečně arogantním textu zatajil, k čemu ona „ozdravná kúra“ vedla; totiž k závratnému propadu řecké ekonomiky, k zhruba 28procentní nezaměstnanosti (mezi mladými lidmi dokonce 60%procentní nezaměstnanosti) a zvýšení dluhu na závratných 175 procent HDP.

Komentátor pravděpodobně neví, že 18 prominentních ekonomů v otevřeném dopise volá po tom, aby byl Řecku nabídnut „nový start“, třeba prostřednictvím redukce dluhu ZDE.

V tištěném vydání deníku z 27. ledna redaktorka Eva Moniová na titulní straně v článku s názvem „Řecká hrdost může potopit i českou korunu“ hned zkraje píše, že „pokud levicová strana Syriza splní vše, co voličům naslibovala, pošle Řecko definitivně k zemi“.

Nevím, jak hluboko by tato země v současnosti měla klesnout, aby to vyhovovalo vysokým nárokům této novinářky. V textu autorka na základě citací různých expertů (převážně českých ekonomů a analytiků pracujících pro společnosti typu Home Credit, Roklen, UniCredit Bank či Raiffeisenbank) v souvislosti s politickým programem Syrizy, potažmo nové řecké vlády, používá expresivní soudy, jako příkladně „strana se neštítila ani výhrůžky odchodem z eurozóny“, „Řecko může těžko zbytek bloku vydírat hrozbou vystoupení z eurozóny“, či mezititulek hlásající „Špatný příklad jiným zemím“, dále pak třeba stanovisko ekonoma Deloitte Davida Marka: „Přímé odpuštění řeckého dluhu by bylo morálním hazardem, naštvalo by voliče v ostatních zemích a posílilo protiunijní nálady.“ apod.

V kostce: redaktorka Moniová vycházejíc ze stanovisek jednostranně uvažujících českých ekonomů soukromých společností vykresluje volební program Syrizy jako chmurný scénář nejen pro Českou republiku, ale téměř pro celou Evropu, i když předáci této strany ještě v předvolebním klání tvrdili, že jsou pro restrukturalizaci dluhu, nikoliv pro jeho naprosté smazání, a vystoupení Řecka z eurozóny nebylo žádným nepřekonatelným imperativem. Novinářka, stejně jako její kolega Marjanovič, neuvedla, jakými způsoby bylo Řecko Trojkou „ozdravováno“ a k jakým důsledkům toto vedlo – k logickému posílení levicové strany Syriza a nakonec k jejímu volebnímu vítězství.

Spolupracovnice MfD žijící v Řecku Soňa Dorňáková Stamu v medailonku nového řeckého premiéra v témže vydání listu sice připustila, že Alexis Tsipras má charisma a osobní kouzlo, nicméně neopomněla uvést, že jej „zásadně poznamenala osobnost Che Guevary“ a že „od 80. let byl členem Komunistické mládeže Řecka a posléze Komunistické strany Řecka“, na což čtenáři MfD slyší. Redaktorka píše, že Tsiprasovým „studentským snem bylo změnit svět vládou levice“. Takový kádrový profil je pro čtenáře MfD jistě obtížné spolknout bez hořké příchuti.

Ve svém následujícím textu Dorňáková Stamu v úvodu píše o „šokujícím vítězství krajně levicové Syrizy“ s tím, že Tsipras ihned „šokoval poté, co vytvořil vládní koalici s krajně pravicovou stranou“. Ano, tato skutečnost je pro řadu stoupenců a voličů Syrizy přinejmenším překvapujícím poznatkem, hodlali přece „nastolit vládu levice“. Přestože se postřehy této autorky v dobrém slova smyslu liší od Marjanovičovy hysterie a populismu Moniové, píše: „Nebezpečné může být, že příznivci radikální levice v celé Evropě vidí v Syrize jakýsi předvoj, po kterém by mohly přijít úspěchy dalších radikálně levicových a komunistických stran“. Strašení „krajní levicí“, jíž Syriza ani španělská strana Podemos rozhodně nejsou, funguje v ČR nejen v předvolebním období, naopak je stále a spolehlivě účinným bubákem. Nicméně redaktorka dále píše, že „nová řecká vláda nakonec nebude tak radikální, jak se obávali lídři Evropské unie“.

Ke genezi Syrizy v Řecku na stránkách MfD obecně absentuje rovněž zmínka o negativní roli Německa a Francie, potažmo celé EU a MMF, v řecké tragédii, jež slovy nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze Řecku „podaly lék, který byl jedovatý, což vedlo k nárůstu dluhu a propadu ekonomiky“ ZDE.

Zatímco redaktoři MfD nedokázali zanalyzovat ani základní důvody k tomu, proč řečtí voliči řekli ano levicové Syrize, a nesoudně a provinciálně informovali o řeckých volbách, na stránkách jednoho z největších mainstreamových deníků na světě New York Times vyšel článek s názvem „Ending Greece's Nightmare” ZDE, jehož autorem je nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, jenž namoutě není žádným krajním levičákem.

Krugman píše, že Řekové v několika uplynulých letech „ozdravujících opatření“ prošli „hospodářskou a ekonomickou noční můrou“ v podobě „drastických škrtů ve veřejných službách, mzdách vládních zaměstnanců, sociálních výdajích“ s konstatováním, že „veřejné výdaje jsou o 20 procent nižší, než byly v roce 2010“, nikoliv tedy obdobím hojnosti, jak tvrdí Marjanovič.

Ekonom poukazuje na fakt, že program Trojky „nikdy nedával smysl a nemohl nikdy fungovat“, jak ostatně ukázaly předchozí podobné programy. Podle jeho mínění zásadní problém spočívá v tom, že plány Syrizy nejsou „dostatečně radikální“ a je sporné, zda povedou k silnému ekonomickému ozdravení, avšak nového řeckého premiéra vnímá jako mnohem kompetentnějšího než evropské předáky a „zbytek Evropy by mu měl poskytnout šanci na ukončení noční můry jeho země“.

Deník MfD opět předvedl, že se jeho redaktoři nedokážou vymanit z ideologických a provinciálních předsudků a floskulí co se analytického vnímání skutečnosti týče.

Vytisknout