3. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 9. 2004

My s nimi vyběhneme 21.

Liberální sovětčíci

V takové míře, do jaké je liberalismus vlastní přecitlivělým Angličanům, není vlastní Rusům a všeobecně žádným Slovanům. A tak liberalismus, který vzešel od nás, se ukázal jako neplnohodnotný, zparchantělý, sovětčický. Nicméně v polovině sedmdesátých let právě ním nasákli neformální lídři společenského mínění. Oni se stali zrádci, právě tou pátou kolonou, která nám nedala čas ani možnost, abychom si našli svého moudrého Teng Siao-pinga a vydali se po vytoužené čínské cestě.

Toto je dvacátá prvá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Proč zrádci? Protože zradili základy naší civilizace, která se nejvíce přiblížila k chápání podstaty života. Zradili naši instinktivní víru ve vlastní sílu, na které stojí Rusko. Naše pohanské "Bůh nevydá, svině nesežere". Byla to zrada duchovní, metafyzická, jež demoralizovala kremelské starousedlíky stejně tak, jako i celou pyramidu moci. Zradila nás prohnilá inteligence, kterou tak nesnášeli Stalin a Lenin. Řekněme si proč.

Musíme se vrátit k postavám knih Šaloma-Alejchema, které se proměnily na rudé komisaře, ministry, čekisty a vojenské velitele. Kořeny zrady jsou zde, v této neúnosné prudké proměně.

Ano, naši Židé se porušťovali, mísili se Slovany a vstřebávali našeho ducha. Každý však po svém. Velká část z nich nemohla vydržet to, co ruský mužik snášel po celá staletí a tisíciletí. Surový despotismus ruského života. Pro část ruských Židů se třicet let Stalinovy vlády stalo peklem, prokletím, a i když se toto utrpení nedá objektivně porovnat s tím, co si za stejné období vytrpěl ruský mužik. Mužikovi patří mužikovo, ale Isaičovi -- Nobelova cena za literaturu.

Občanská válka, "velký teror", stalinské čistky v leninské gardě; válka s Hitlerem, která se ze začátku zdála být jako prohraná; evakuace s každodenním očekáváním hlášení v rozhlase a s hrůzou v očích: přijdou Němci a zlikvidují všechny. Poválečné represe s nedvojsmyslnými Stalinovými sliby o vypořádání se ze Židy jednou a provždy. S jejich vysláním do autonomní oblasti Birobidžan na Dálný východ, jakoby speciálně vytvořené pro tento účel. Strach, strach a znovu strach -- po mnoho let, každý den mučení permanentním strachem.

Pro část našich Židů bylo toho všeho přespříliš. Tato část, navzdory tomu, že smíchala vlastní krev s naší, odmítla se identifikovat s naším kmenem. Ze všech sil se snažila osvobodit a opustit toto proklaté místo a utíkat tam, kam ji nohy povedou. Ale utíkat ze Sovětského svazu bylo těžké, prakticky nemožné. Díky této nemožnosti změnit svůj osud se liberální sovětčíci stávali statečnými a neohroženými.

Z této bezvýchodné situace, z nemožnosti utéct ze země, kterou tak či tak nepřijali za vlastní, vyrostli nositelé postalinského liberalismu, který se stal hlavní příčinou porážky Ruska ve studené válce. Byli to liberální sovětčíci, a bylo jich mnoho. Když se dnes ohlédneme na ještě stále blízká šedesátá a sedmdesátá léta, lze si povzdechnout: proč je tehdy všechny, kteří chtěli a toužili odejít, nepustili? Jaké tajemství mohli někomu prozradit? Na co vlastně byla ta celá "železná opona"? Kdyby se Západ ve studené válce neopíral o milióny liberálních sovětčíků, tuto válku by nikdy nevyhrál.

Zda považovat liberální sovětčíky za zrádce, je otázka čistě morální. Nikdo je nebude soudit, pomstít se jim nedá, oni sami sebe potrestali. Jejich děti už dávno hledí na svět z brightonských uliček nebo zpoza ostnatého drátu židovských osad v arabských zemích. Oni utekli, ale navzdory tomu zůstali našimi a jsou odsouzení duchovně žít s námi i nadále. I když jsou od nás vzdálení.

Jestliže však někdo na světě doopravdy nenávidí naše oligarchy, naše čubajse a abramoviče, potom jsou to právě oni, liberální sovětčíci. Nenávidí je úplně zbytečně, protože jim by nevyšlo nic z toho, co se podařilo berezovským a gusinským. Jsou to slaboši.

A zrádci. Ať už bylo jakkoliv, Sovětský svaz se stal jejich novým domovem, i když nemilovaným. Sovětský svaz je zaštítil, a nejenom je, před žlutými hvězdami a plynovými komorami. Tomuto domu přáli, aby se zhroutil, přesto v souvislosti s tímto tajným přáním pociťovali jisté výčitky svědomí. Rozpad velkého Sovětského svazu si však vroucně přáli, neboť jeho význam nedokázali pochopit.

Tenkrát, na začátku chruščovovského tání, se zrodila yankeemánie, která zasáhla období mé mladosti. Tehdy se Amíci stali pro mladíky mé generace jakýmisi nadlidmi, u kterých je všechno lepší než u nás. Občas, když surfuji na internetu po fórech amerických ruskojazyčných stránek, s úsměvem zaznamenávám, že z většiny sovětčických liberálů se v Americe stali zuřivý ruští patrioti, šovinisté, antisemité a fašisti. Zanevřeli na celý svět a zvláště na Ameriku. Poté, co se ocitli v baště liberalismu, nenašli pro sebe žádnou svobodu v žádné formě, ve velkém se cítí oklamaní a hledají možnost pomstít se Amíkům za to, že se neukázali takoví, jaké si je oni sami vymysleli.

Před pár lety jsem náhodou narazil na srdcervoucí povídku jednoho z nich, liberálního sovětčíka ukázkových kvalit Vasku Tosklonova. Tosklonov svého času sahal po Isaičových vavřínech, s nikým se mu však nepodařilo vyběhnout, a tak se ve vytoužené Americe probíjel přednáškami o ruské literatuře, jako by o ní něco věděl. Vaska několik stránek zasvětil popisu situace, když si z něj úřednice emigrační služby afroamerického původu při vyřizování jakýchsi jeho dokladů dělala srandu.

Sovětčík Vaska byl opět nešťastný a zlostně supěl. Namísto vzdělaného sovětského cenzora z KGB se ocitnul v baculatých tlapkách černošky a po tomto ponížení a ze strachu naříkal a proklínal všechny černé.

S takovými slabými nervy se nedá v Rusku žít -- Tosklonov správně odešel. Jestliže se černošce podařilo vyrobit z něj rasistu, potom by mu milicionář na moskevských cestách způsobil žaludeční potíže.

Právě takoví labilní liberálové rozložili naši sympatickou "říši zla". Rozložili ji vědomě, tedy zradili. A dnes dobře jim tak, nechť jim černí američtí byrokraté nadále skáčou po hlavách.

Když v roce 1985 liberální psychóza nabyla formu perestrojky, byl jsem už dost zralý a sečtělý člověk. Měl jsem dvacet osm roků a za sebou dvě knihy. Na to, co se dělo, si vzpomínám detailně. Panovalo jakési nadšení z blížící se svobody. Cítil jsem ho i já. Sovětský svaz se přitom zdál neotřesitelný a "demokratizaci", která se začala, lidé mé generace nechápali jako rozpad. Na starší, kteří byli moudřejší a varovali před důsledky, se dívalo jako na zaostalce. Ne, bude lépe, svobodněji, bude trh, bohatství a blahobyt pro ty, kteří chtějí a umí. Takové optimistické nálady panovaly.

Bylo však i mnoho nepochopitelného. Například, proč celou tuto svobodu nese jako ženich nevěstu v náruči člen politbyra, oblíbenec zlověstného Andropova, neotesaný a spokojený sám se sebou? Naskýtala se otázka, odkud nabral všechny ty krásy družstev a svobodné konkurence? Snad jenom ne v Kislovodsku, kde rok co rok důkladně oblizoval zadky neduživých kremelských starců?

                 
Obsah vydání       3. 9. 2004
5. 9. 2004 Město začalo pohřbívat své děti
4. 9. 2004 V Beslanu zahynulo 323 osob, z toho 156 dětí
4. 9. 2004 Beslan nám nic neříkal - teď je synonymem zla
4. 9. 2004 Děti, které přežily, budou trpět celá desetiletí
4. 9. 2004 Masakr přivedl k pochybnostem o Bohu i arcibiskupa anglikánské církve
5. 9. 2004 Michael  Marčák
5. 9. 2004 Libido dominandi Zdeněk  Bárta
3. 9. 2004 Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule Tomáš  Koloc
3. 9. 2004 Vysoký počet obětí únosu v ruské škole
4. 9. 2004 Guardian: Špatně provedená operace zřejmě "musela skončit katastrofou"
3. 9. 2004 Guardian: "Putinova politika tvrdé ruky selhala"
3. 9. 2004 Ve škole v Severní Osetii je prý zadržováno "přes 1000 osob"
3. 9. 2004 Hodinky nebo holinky Štěpán  Kotrba
5. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 26. - 29. srpna 2004
3. 9. 2004 Byla válka v Kosovu také založena na podvodných tvrzeních?
3. 9. 2004 Al Jazeera chce zahájit televizní vysílání v angličtině
3. 9. 2004 Zákaz šátků ve Francii vstoupil v platnost bez protestů
3. 9. 2004 Hoffmann jde z vězení domů
3. 9. 2004 Jsem rád, že spravedlnost zůstala slepá Ivan  Veselý
3. 9. 2004 Profesorka na Cambridžské univerzitě zaútočila na stupiditu svých nadřízených
3. 9. 2004 Britové oslavují Kunderu Jan  Čulík
3. 9. 2004 Huntington varuje: Blíží se konec americké civilizace! Josef  Brož
3. 9. 2004 Británie zahájila satelitní sledování pedofilů
3. 9. 2004 Obřízka chrání muže před HIV/AIDS
3. 9. 2004 Je Divoké víno čtyřicátníkem či čtyřicátnicí..? Ludvík  Hess
3. 9. 2004 Budu rád za pseudohumanistu Bohumil  Kartous
3. 9. 2004 Transplantace Petr  Wagner
4. 9. 2004 Eutanázie a transplantace Ivan  Válek
3. 9. 2004 Odmítnout odmítače dárcovství orgánů Jan  Petrov
3. 9. 2004 Děs nad lékaři a transplantacemi Ivan  Válek
3. 9. 2004 Tomáš Fuk pochopil opravdu málo Ivan  David
2. 9. 2004 "Tomáš Fuk nic nepochopil?"
3. 9. 2004 Noc se stmívá vždy jen jednou, den se dní jen vždycky jeden... Irena  Zítková
2. 9. 2004 Britové se diví, že Kundera nevychází v Česku
2. 9. 2004 Oba francouzští novináři "budou propuštěni"
31. 8. 2004 O čem psaly Britské listy o prázdninách
2. 9. 2004 O většině národa, která mlčí ke všemu Bohumil  Kartous
2. 9. 2004 Úplněk Jaroslav  Hutka
2. 9. 2004 Interregionální strana zelených v Rusku Štěpán  Rychtář
2. 9. 2004 Irák, USA a Al Jazeera
2. 9. 2004 Rusko a Čečensko: Nový druh extremistů a svatá válka
2. 9. 2004 Americké bezpečnostní orgány "zjišťují totožnost autorů neortodoxních názorů"
2. 9. 2004 ČT v Řepích žádný průzkum neprovádí
3. 9. 2004 Liberální sovětčíci Sergej  Chelemendik
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Sergej Chelemendik: My ... ich! RSS 2.0      Historie >
3. 9. 2004 Liberální sovětčíci Sergej  Chelemendik
2. 9. 2004 Naši zrádci Sergej  Chelemendik
1. 9. 2004 Kdo nám dnes vládne Sergej  Chelemendik
31. 8. 2004 O našich zbloudilých slovanských bratrech Sergej  Chelemendik
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
27. 8. 2004 O svoloči Sergej  Chelemendik
26. 8. 2004 Naši oligarchové Sergej  Chelemendik
25. 8. 2004 O tom, jak náš Isaič s nimi vyběhl Sergej  Chelemendik
24. 8. 2004 Kdo jsou naši židé Sergej  Chelemendik
23. 8. 2004 Netvoři versus my a naši bratři Sergej  Chelemendik
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Terminátoři národů Sergej  Chelemendik
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik
17. 8. 2004 Rakušané poznají "našu mať" Sergej  Chelemendik
16. 8. 2004 Smyslná láska v městě Stryj Sergej  Chelemendik