Ačkoliv je Karel Hoffman stejně starý, jako ti, kteří se na svůj zdravotní stav vymlouvali a on sám zcela určitě trpí také řadou chorob stáří, díky kterým by se dala soudní řízení protahovat až do nekonečna, pan Hoffmann se svých soudů zúčastňoval a i když -- pokud je mi známo -- nikdy svoji vinu nepřiznal, rozsudek soudů akceptoval. To jej výrazně odlišuje od všech ostatních "soudruhů", na jejichž rukou -- na rozdíl od Hoffmanna -- vskutku lpěla krev a fyzické i psychické zničení stovek a tisíců rodin.

V uplynulých dnech nastoupil Hoffmann do výkonu trestu, což jen potvrzuje oprávněnost mého přesvědčení o jeho osobních morálních kvalitách. Nezpochybňuji to, že se Hoffmann dopustil činů, za které byl odsouzen. Že však má být potrestán jenom a pouze on, v mi kontextu dějin přijde zcela absurdní. To byl jeden z důvodů, proč jsem podal prezidentu Klausovi jménem svým i jménem romského sdružení Dženo žádost o milost pro Karla Hoffmanna. Apeloval jsem na prezidenta, aby dostál své roli hlavy všech občanů a stát jako hlava státu nad spravedlností, která až příliš často se v dnešní mediální době s otevřenýma očima ohlíží po "společenské objednávce"...

Druhým důvodem, který mne vedl k podání tohoto návrhu, je vyzdvižení role, kterou Karel Hoffmann hrál v dějinách Romů na území Československa. Pod jeho vedením byla těsně před pádem starého režimu vytvořena koncepce KSČ k romské otázce, která poprvé Romy nevnímala jen jako sociálně-patologickou skupinu, ale jako skupinu obyvatelstva se svébytnou kulturou a identitou. Působením Karla Hoffmanna se podařilo vůči Romům skoncovat s nejhoršími výstřelky režimu i jeho mnoha ochotných pomocníků z řad takzvaných nestraníků. Pod jeho vedením bylo zřejmé, že sterilizace romských žen přestane být způsobem "řešení" romské otázky a že se blýská na lepší časy. Pracovní skupina k dané otázce, která se kolem Hoffmanna shromáždila, vytvořila materiál, na který bylo v mnoha směrech možno navázat. Je zásluhou Karla Hoffmanna, že romské hnutí, které vzniklo v r. 1989, bylo alespoň trochu připraveno na změny, které po listopadu 1989 nastaly.

Romové si vždy vážili starých lidí a tato úcta patří k základům jejich etického kodexu. Karel Hoffmann je starý muž, roků mu nezbývá mnoho a brzo jej bude soudit někdo jiný než soudy světské. Je možné, ba přímo velmi pravděpodobné, že výkon trestu v délce čtyř let se u Hoffmanna bude rovnat doživotnímu vězení nebo -- jinak řečeno -- rozsudku smrti. Nechť Hoffmann zvažuje sám ve svém nitru, čeho se dopustil dobrého a čeho špatného. Smrt, která nás nakonec dostihne všechny, mu to sama poví nejlépe. Domnívám se však, že na tomto konečném zúčtování se nemusí podílet české vězeňství. Bylo by to lepší nejen pro Karla Hoffmanna, ale i pro ně.

Dnes jsem rád, že spravedlnost je a zůstala i v tomto případě slepá, měříc všem stejně. Moralisty uspokojí rozsudek i sám akt věznění, humanisty nepobouří fakticita rozsudku jako rozsudku smrti a nepoučitelní přišli o možného hrdinu - mučedníka. Všechny je bude soudit už jen smrt a historie.