Pan Válek nás ale "trestá" všechny. Možná se někdo dostane do situace, kdy jej zachrání jedině srdce v mrtvém těle pana Válka. Lékař však bude muset říct "promiňte, ale pan Válek podepsal formulář" -- a hodit srdce do koše.

Toho se bojím tisíckrát více než lékařských "komisí smrti" a rozebírání lidí na orgány. Zabít někoho odmítnutím dárcovství, to je tisíckrát, snad milionkrát, pravděpodobnější než být kvůli neodmítnutí dárcovství zabit. Pan Válek jako by říkal: co je mi do druhých, hlavně, že mé osobě nehrozí ani pranepatrné riziko.

Rád toto riziko, kterého se ostatně nebojím, podstoupím. Ať mé vnitřnosti, až je nebudu sám potřebovat, někomu dobře poslouží -- vyjma panu Válkovi a jemu podobným. Vedle necitelnosti k osudům druhých tito lidé cítí právo určit, jak se po smrti naloží s jejich tělem. Dovolím si tohoto práva také využít: ne proto, abych se mstil (život odmítače i neodmítače má stejnou cenu), ale proto, abych bránil rozkladu systému transplanací parazity. Prosím pana Davida a ostatní poslance, aby mi umožnili vložit do registru odmítačů dárců orgánů toto prohlášení:

"Odmítám darovat své orgány tomu, kdo zápisem v tomto registru jejich dárcovství obecně odmítl."

Autor je členem studentské části akademického senátu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze