Koncem minulého týdne mi opakovali američtí přátelé: Evropa si teď uvědomí, že 11. březen je její 11. září. Vyjádřil jsem k tomu značnou skepsi, píše britský autor. Během tří dnů mezi vražděním a hlasováním se široce v médiích hovořilo o tom, že atentáty byly připraveny tak, aby obvlivnily volby. Španělé to dopustili, a tak vědomě proměnili svou volební neděli ve vítězství pro mnichovanství a znectění svých vlastních mrtvých.

A funguje-li to ve Španělsku, proč ne v Austrálii, v Británii, v Itálii, v Polsku? Z hlediska islamistů znectil ve čtvrtek Španěly Alláh a v neděli Španělé ustoupili. Jejich slabost a nemohoucnost je zjevná.

Jediné boje, které kdy v budoucnu v Evropě vzniknou, budou boje občanské války [mezi islámistickými přistěhovalci a původními Evropany] a až k tomu dojde, Američané udělají dobře, když se takové válce vyhnou a půjdou někam, kde bude bezpečněji. Jako například v Iráku. Jsou slabí koně a silní koně, ale v současnosti vypadá Evropa spíš jako mrtvý kůň.