V dopisu mimo jiné uvádí: "Změny v KSČM jsou klíčem k posunu v ČSSD. Udělá-li KSČM modernizační změnu, nemůže soc. demokracie setrvávat na přihlouplém bohumínském usnesení (zapovídající spolupráci s KSČM na vládní úrovni - pozn. red.), aniž by riskovala vlastní sebezničení".

V tomto úsudku se však Ransdorf mýlí. Současné vedení ČSSD "na přihlouplém bohumínském usnesení" setrvává proto, že Ti, kteří nyní ČSSD ovládají, toto usnesení prosadili. Toto usnesení je a od začátku mělo být nástrojem konfrontace uvnitř ČSSD a má symbolický a nikoli věcný význam. V současné době se ještě přitvrzuje a na všech zasedáním ÚVV ČSSD zaznívá od nejvyšších představitelů ČSSD velmi ostrá protikomunistická rétorika. Ta však má význam nejen konfrontace, ale nutně i sebeidentifikace svých tvůrců.

Jinak řečeno, kdo není antikomunista, je proti vládě s antikomunistickými stranami a tím je i proti současnému vedení strany. A neplatí opačná implikace: kdo je proti současnému vedení strany, je tedy pro spolupráci s KSČM (za každou cenu). Každý, kdo trochu přičichl k logice a psychologii ví, že obrácená implikace automaticky neplatí, ale povrchní posluchač to tak vnímá. Krom toho je zde i nevyslovená hrozba: "Kdo není s námi (antikomunisty), je proti nám (vedení strany)...".

Na sjezdu v Bohumíně jsem byl a návrh prošel o dva hlasy. Je třeba připomenout, že v usnesení bylo vyjmenováno mnoho jiných politických stran, snad všechny krom lidovců, US ještě neexistovala. Zmatení delegáti skočili na psychologickou fintu s obrácenou implikací a mnozí návrh pochopili tak, že nebudou-li pro usnesení, vyslovují se vlastně pro spolupráci s kteroukoli vyjmenovanou stranou, např. ODS. Jeden s delegátů pochopil tuto fintu předkladatelů a proto ihned žádal revokaci hlasování. Tehdy zasáhl předseda strany Miloš Zeman, který pravil, že usnesení je stupidní, ale ještě stupidnější by bylo ho revokovat a vést o něm diskusi (v programu sjezdu totiž vznikala pro předkladatele usnesení výhodná časová tíseň). Budoucí platnost usnesení tedy vůbec nezáleží na jakékoliv změně KSČM, neboť lze stále tvrdit, že změna není dostatečná. Nikdy nebude definováno, co je to "dostatečná", takže tento "argument" je trvale nevyvratitelný. Pokud jde o "sebezničení", jde především o možné sebezničení zastánců tvrdě antikomunistické linie, z nichž mnoho bylo v někdejší KSČ, pokud to pro ně bylo výhodné. Pro tyto lidi je připadné zničení ČSSD méně hrozivé než jejich aktuální zničení jako zastánců linie, která by mohla být předmětem sporu.

Na celé věci je však jeden nepochybně zajímavý moment. Totiž to, že Ransdorf má adresy členů vlastní strany. V ČSSD jsou hlasy utajeny s poukazem na ochranu osobních dat. Členové ČSSD jsou před dopisy chráněni a komunikace je pouze jednosměrná, a to shora dolů. Dokonce rozdávání písemností členy ÚVV mezi jinými členy ÚVV je hodnoceno jako "nepovolené". Marně jsem se od pracovnice sekretariátu domáhal vysvětlení, kdo by měl tuto aktivitu "povolovat" a na základě jaké normy. Smějí se prý rozdávat je materiály schválené předsednictvem. Ve stanovách to samozřejmě oporu nemá.

Je tedy zřejmé, že KSČM a ČSSD se liší silou "demokratického centralismu" a doporučené kázně.