PROJEV MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ KUBÁNSKÉ REPUBLIKY P. FELIPE PÉREZE ROQUEHO NA 60. ZASEDÁNÍ KOMISE PRO LIDSKÁ PRÁVA, ŽENEVA, 17. BŘEZNA 2004

Pane předsedo,

již 17 let bojuje Kuba v Komisi pro lidská práva proti cynickým pokusům vlády Spojených států ji odsoudit.

Začátkem 80. let ultrapravice, tlačící se v čele s Ronaldem Reaganem k moci, kritizovala presidenta Cartera v známém Dokumentu ze Santa Fé slovy: "Kupodivu -- tak to říkali -- se nepokouší seriózně uplatňovat svou doktrínu lidských práv proti Castrově Kubě..." Odtud vzešla dodnes přísně prosazovaná myšlenka snažit se odsoudit Kubu v Ženevě, a tak ospravedlnit 45 let blokády a agresí proti kubánskému lidu ze strany Spojených států.

Tak, v roce 1987 předložily Spojené státy v této Komisi návrh rezoluce, který byl poražen.

Ani v letech 1988 a 1989 se v Komisi nepodařilo odsouzení Kuby prosadit. Ještě jsme nežili v unipolárním světě, řídícím se zájmy a rozmary jedné supervelmoci, jejíž president -- mimochodem nikoli zvolený, nýbrž vyhlášený republikánskou většinou u Nejvyššího soudu -- si dovolil postavit zbytek světa před dilema: Buď stojíte na straně Spojených států, nebo na straně terorismu.

Až v roce 1990, po debaklu socialistického tábora - když byl ohlašován konec historie a nepřátelé kubánské revoluce předčasně oslavovali předpokládaný nevyhnutelný pád socialistické Kuby -- dokázaly Spojené státy za pomoci nových prodejných vlád rezoluci proti Kubě v této komisi poprvé prosadit.

Byla to tvrdá léta, avšak kubánský lid v čele s Fidelem se nevzdal, nepřestal bojovat za Kubu a za všechny, kdo ve světě hájí spravedlnost a svobodu, za všechny, kdo věří, že lepší svět je možný. Důstojný odpor Kubánců proti podlosti a lži si postupně získával mezi členy komise uznání a podporu, až byl roku 1998 pokus o odsouzení naší země neoddiskutovatelně odražen.

Spojené státy, uražené a pokořené, se pokusily v roce 1999 svou protikubánskou intriku zamaskovat. Tehdy přikázaly vládě České republiky, komu vhodnějšímu než tak opovrženíhodnému patolízalovi, aby se stala oficiálním předkladatelem amerického textu, zatímco supervelmoc s využitím nesmírného nátlaku, výhrůžek a vydírání dosáhla minimálním rozdílem hlasů absurdního odsouzení Kuby. V ovzduší výsměchu a diskreditace fraška vydržela až do roku 2001.

Avšak v roce 2002 odmítla česká vláda hrát dále odpornou roli klaky Washingtonu. Národy Latinské Ameriky žádaly své vlády, aby se k odsouzení Kuby nepřipojovaly, aby se nestaly komplici agrese a blokády uvalené na malou zemi mocným a dravým agresorem. K dovršení všeho byla Bushova hanebně pokrytecká a cynická vláda z Komise pro lidská práva vyřazena. Po intenzívním a zoufalém vyjednávání Spojených států, o kterém je Kuba dobře a do podrobností informována, přišla řada na vlády Uruguaye a Peru, které onu ostudnou roli tehdy sehrály v rozporu s vůlí svých národů.

Všichni si pamatujeme, jak minulý rok velvyslanec Spojených států prohlašoval: "Souhlasím s čímkoli, co povede k odsouzení Kuby". Máločím se tato komise bavila tak dobře, jako směšností a licoměrností supervelmoci, která kdyby na tomto fóru existovala sebemenší spravedlnost a důvěryhodnost, by byla obviněna ze zločinů a arogantního porušování práv ostatních.

Tolik k historii. A co se bude dít letos? Vzdá se vláda Spojených států pokusů odsoudit Kubu? Vyloučeno. Potřebuje ho, aby ospravedlnila svou zločinnou blokádu a své plány na vojenskou agresi.

Postaví se konečně Evropská unie proti americkému pokusu o odsouzení Kuby? Ne, nemyslím. A všichni víme, proč. Jedni řeknou, že díky staré moudrosti. Jiní víme, že je to z pokrytectví a dvojí morálky. Předloží tedy rezoluci odsuzující porušování lidských práv dokonce i evropských občanů v koncentračním táboře, který Spojené státy zřídily na území, jež protiprávně okupují, na své námořní základně v Guantanamo? Ne, ani to si nemyslím.

Nebo snad bude kritizovat vážné porušování lidských práv pěti kubánských politických vězňů odsouzených k několikanásobným doživotným trestům v amerických věznicích a znemožňování jejich styku s rodinami? Ne, neudělá to. Ten kdo nemá odvahu se postavit jednostrannému hegemonismu supervelmoci by měl alespoň mlčet a nebýt komplicem agrese proti Kubě. Měl by bránit právo malé napadené země namísto toho, aby sekundoval iracionální nenávisti agresora.

Kdo se stane novým pěšákem ve službách imperiálního pána? Říká se, že Kostarika. Proto, že se tím cítí povinována věci lidských práv? Nikoli. Připomeňme si, že nehlasuje proti strašlivému porušování lidských práv a zločinům páchaným Izraelí na palestinském národu. Připomeňme si, že Kostarika přenesla své velvyslanectví do Jeruzaléma. Předloží Kostarika rezoluci odsuzující tresty smrti nad nezletilými, ženami a duševně nemocnými ve Spojených státech. Ne, neudělá to.

A tak v polovině dubna bude tato komise znovu postavena před dilema, zda odsoudit Kubu nebo hájit právo na nezávislost, na svobodu sebeurčení, na rozvoj ušlechtilého a velkorysého národa, který nikdy nechyběl, když bylo zapotřebí bojovat ve světě za spravedlivou věc. Národa, který bojoval proti apartheidu, národa, který vždy podporoval ty, kdo bojovali proti krvavým vojenským diktaturám, nad nimiž držely Spojené státy v Latinské Americe ochrannou ruku, národa, na jehož středních a vysokých školách vystudovalo více než 41 000 mladých lidí ze 123 zemí, národa, jehož 15 000 lékařů dnes pomáhá lidu 65 zemí třetího světa.

Pane předsedo,

Kuba odmítá myšlenku, že jde pouze o "procesní rezoluci". To je lež! Všichni vědí, že Spojené státy ji budou prezentovat jako odsouzení Kuby. Všichni víme, že umožňuje ponechat tzv. "kubánské téma" na programu dne.

Odmítám rovněž obvinění, že Kuba s Komisí nespolupracovala. Kuba přijala v roce 1988 delegaci Komise pro lidská práva, v roce 1994 vysokého komisaře pro lidská práva, který ještě ani nenavštívil Spojené státy, v roce 1995 delegaci nevládních organizací pro lidská práva zaštítěnou Dalielle Mitterrandovou a v roce 1999 dva zpravodaje této komise.

Proč je třeba žádat rezolucí na Kubě, aby přijala osobní zástupkyni vysokého komisaře, když není jmenován zástupce pro přezkoumání zločinů a porušování lidských práv páchaných silami amerického agresora v Iráku?

Kuba neakceptuje, aby byla v této komisi svévolným, zpolitizovaným a diskriminačním způsobem odsuzována. Neakceptuje ani to, že jsou v této komisi obviněnými vždy země třetího světa.

Kuba proto neakceptuje žádost, aby přijala zástupkyni vysokého komisaře. Není v tom nic osobního vůči jmenované pracovnici. Nesouhlasíme s falešným mandátem, který k jejímu jmenování dal podnět.

Odmítáme rovněž zpolitizovanou a tendenční zprávu, kterou osobní zástupkyně vysokého komisaře rozeslala. Skončila jako nástroj pracující ve službách vlády Spojených států.

Kuba se dovolává práva uplatňovat své zákony na svou obranu před agresí. Kuba se dovolává práva odsoudit námezdní sluhy spolupracující na blokádě a na agresivní politice supervelmoci, která chce znovu dobýt a podrobit její lid.

Kuba se nevzdá, Excelence, nepodrobí se nátlaku a nedopustí se naivity.

Nechť je odsouzen útočník, nikoli napadený! Nechť je konec blokádě, lži a agrese vůči Kubě!

Děkuji mnohokrát.