16. 2. 2004
Evropská integrace a národní kulturaSledoval jsem proces připojování Španělska k Evropské unii. Tehdy jsem tam slýchal stejné záporné hlasy jako dnes zde. Byl jsem svědkem sociálních otřesů způsobených likvidací spousty profesí a firem, které žily z přeshraničního styku (celníci, celní deklaranti, atd.). Navzdory tehdejšímu pesimismu dnes jsou i obyčejní Španělé spokojenými občany Evropské unie, cítí se v ní doslova pohodlně. Země se vyvíjela pozitivně již před vstupem. Ale po vstupu se všechny kladné procesy urychlily. Zejména se prohloubila emancipace nešpanělských národů a protiváhou integrace je podstatné posílení autonomie a místních samospráv. |
Setřením hranic mezi Francií a Španělskem ztratilo praktický význam rozdělení Katalánska a Baskicka mezi obě země, čímž se odstranil potenciální zdroj budoucího neklidu. Vrstevníci pana presidenta-příslušníci nešpanělských národů - většinou neumějí ve svých jazycích psát, protože Frankův režim jejich jazyky potlačoval. Nesměly se používat na veřejnosti a neučily se ve školách. Dnes došla emancipace těchto národů tak daleko, že na územích jejich autonomií nelze získat místo ve veřejné správě bez znalosti národního jazyka. Ani Češi, Moravané a Slezané se nerozpustí ve sjednocené Evropě, budou-li dbát o národní kulturu. Integrace Evropy je přirozený proces. Výroba a kapitál se stejně organizují na nadnárodní úrovni a hranice jsou pro ně nesmyslnou překážkou. Právní systémy všech evropských zemí vycházejí z napoleonského kodexu a v prazákladech z římského práva. I kořeny národních kultur jsou společné. Administrativní hranice mezi státy postrádají smysl. A čím dříve se na sousedy naučíme dívat jako na Evropany, kteří náhodou mluví jiným jazykem, a začneme se s nimi volně mísit, tím lépe. Francouzi a Němci se tisíc let vzájemně zabíjeli a dnes mezi nimi není hranice a nemají se o co prát. Zajištění mírového vývoje Evropy cestou odstranění hranic mezi národy, doprovázené procesem prohlubování národní kulturní emancipace je větší hodnota než lpění na nezávislosti ve věcech, v který jsme závislí tak nebo tak. Doporučuji panu prezidentovi, aby si vzal měsíc dovolené a putoval inkognito po Španělsku a tam hovořil nikoli se svými obvyklými partnery-politiky a ekonomy - ale s obyčejnými lidmi různých národností. Možná by po takovém "studijním pobytu" korigoval své názory. |