Má zatím dost práce: 11. února obsáhlá zpráva a rozhovor s Janem Kavanem, 12. února zásadní komentář a rozhovor s Vladimírem Špidlou. Mitrofanovova dosavadní produkce má tři rysy, které stojí za povšimnutí.

• Jak je pro něj typické, nezabývá se postatou věci, o kterou v dopise jde, tj. nespokojeností části poslanců s tím, že jejich strana nehájí obyčejné lidi a obavami z širších politických důsledků tohoto selhání. To je pro něj pouhá rétorika. Zaměřuje se pouze na taktické otázky politické technologie a nadhazuje různé scénáře dění v koalici a ČSSD. Autorův svět je omezen stěnami dnešních vládních a stranických kuloárů. Dopis je prostě útokem levice na vedení strany, toť vše.
• Tyto scénáře, kterým umí dodat příchuť pravděpodobnosti, mají varovat před katastrofou. Budou-li levicoví nespokojenci důslední, mohou snadno zavést svou stranu do područí komunistů a nakonec ji zničit.
• Od samého začátku se poslanci ČSSD pečlivě škatulkují na ty, kdo podepsali jako první a vůbec nejprvnější, pak na ty, kdo se připojili a na ty, kdo ani nepodepsali, ani se nepřipojili. Dobrý základ pro případné manévry typu "rozděl a panuj" nebo "hon na rebely", ať je bude provádět kdokoli.

Není to poprvé, co se Mitrofanovova demagogie nabízí jako taktický návod, jak držet v šachu levicové tendence v ČSSD. Bojovat proti ní není snadné, ale některá východiska jsou zřejmá.

• Předně je třeba trvat na tom, že taktika má sloužit strategii a nikoli naopak. Dopis poslanců se zabývá strategickou otázkou "jak má ČSSD sloužit obyčejným lidem" a de facto odmítá Špidlovo "není jiné cesty než té, kterou jsem vytyčil já". Chtějí-li se rebelanti udržet, musí dále rozpracovávat alternativní, lepší varianty konkrétních opatření, které mohou získat podporu v parlamentu i na veřejnosti bez ohledu na to, zda je bude ochotna podporovat nynější koalice. Pokud spolupráce s koaličními stranami bude nadále znamenat zrazování myšlenky "služby obyčejným lidem", povede k oslabení ČSSD mnohem jistěji, než případná spolupráce s KSČM.
• Mitrofanovovo strašení komunisty je papírový tygr. Je to pokus o psychologický úder pod pás, hrající na resentimenty společnosti, v níž se udržuje povědomí o tom, jak KSČ pohltila ČSSD v roce 1948. Tato analogie je ovšem klamná - tehdy měla KSČ v zádech tlak (nejen podporu, ale i nátlak) Stalina a Sovětského svazu. Kde je jim ale dnes konec? Otázka, jak by se v případě parlamentní spolupráce vyvíjel vztah mezi KSČM a ČSSD, je zcela otevřená. Odpověď závisí na okamžité politické konstelaci a schopnostech obou stran. Ve Francii např. socialisté po roce 1980 marginalizovali komunistickou stranu a ne naopak.
• Mitrofanov se snaží poslancům i celé ČSSD vsugerovat názor, že pomýšlet na "službu obyčejným lidem" je vlastně nesmysl, že je "třeba jít s dobou", která si žádá opak; na prostý lid teď holt musí být přísnost. Slova o zájmech lidu mohou být pouze rétorikou sloužící k tomu, aby lid uklidňovala, nesmí však být míněna vážně politicky. Kdo je myslí vážně, musí být vytlačen do komunistického skanzenu obehnaného dostatečně pevnými zdmi, které zbaví ty uvnitř všeho vlivu.

Tato taktika se u nás uplatňuje od okamžiku, kdy začaly být nové poměry kritizovány zleva. Zatím většinou vycházela. Stále zřetelněji je ale vidět, že končí ve slepé uličce. Pokud bude nespokojenost a tlak na změny stoupat (a lze vzít jed na to, že tomu tak bude), úsilí o změny se prosadí, ať budou překážky sebevětší. Jenže politickou podobu pak toto úsilí dostane mimo ČSSD - buď nalevo od ní, nebo (pánbůh uchovej) na krajní pravici.

Věnovali jsme se článkům A. Mitrofanova, protože jsou doslova příručkou protilevicové taktiky uplatňované uvnitř levice. Nyní ještě stručně o stanovisku, které v rozhovoru s Mitrofanovem vyjádřil Vladimír Špidla. Už posté opakuje totéž - že není jiné cesty - a dodává přímo i v náznacích (mimochodem obratně veden Mitrofanovovými otázkami), že dopis je projevem politických ambicí dvou signatářů - Jana Kavana a Vladimíra Laštůvky. Ti už přitom mají nebo měli nikoli nevýznamné posty, ale svým rebelantstvím si svou pozici kazí. Toť celý obsah, zabalený do sterilního funkcionářského žargonu, který je pokusem o jediné: o diskreditaci vybraných odpůrců. Jak říká Špidla: "...děláme velmi obtížnou operaci, velmi nutnou... To je tak těžké, že to někdy vyvolává mimořádné procesy a mimořádné postupy". Uvidíme, čím nás ještě překvapí. Je ostatně známo, že na přípravě dopisu se podíleli další poslanci a diskusí, ze kterých vzešel, se účastnila řada "obyčejných" členů strany.

Kavan a Laštůvka byli vybráni, aby se vědělo, po kom střílet. Účelem palby, která přijde, bude zabránit tomu, aby kritické tendence dostaly zřetelnější a organizovanější, institucionalizovanou podobu.

Autor je překladatel z francouzštiny a politický analytik