18. 12. 2003
Rub evropské krize: ano, peníze a zase jen peníze...Dlouho se to drželo pod pokličkou. Až v pondělí dopis zástupců "šesti nejbohatších" zemí Evropské unie pro předsedu komise spatřil světlo světa. Dopis žádá, aby evropský rozpočet nepřesáhl 1% HDP. Návrh není jen vážnou připomínkou pro Madrid a Varšavu, míří totiž k samé podstatě evropského financování. |
Dopis s datem 15. prosince dorazil na stůl předsedy Evropské komise Romano Prodiho ve správnou chvíli. Šest zástupců "nejbohatších zemí" Evropské unie - premiéři Jan-Peter Balkenende (Nizozemí), Tony Blair (Velká Británie), Göran Persson (Švédsko), Wolfgang Schüssel (Rakousko), Gerhard Schröder (Německo) a prezident Jacques Chirac (Francie) - žádají od unie, aby od roku 2007, kdy vstupuje nový finanční kalendář, nepřesahoval evropský rozpočet 1% hrubého domácího produktu (HDP). Dosud se pohyboval na úrovni 1,24% HDP. Money back!Podoba dopisu byla podle důvěrných zdrojů připravena již na přelomu října a listopadu na základě švédské iniciativy. Pouze ohledy, aby vyjednávání - spojené s podobou návrhu Evropské ústavy -, nevytvářelo dojem "vydírání" během složitých a napjatých jednání. Publikování dopisu vzápětí po katastrofě bruselského summitu ale hořký pocit, že těm "větším a bohatším" jde koneckonců jenom peníze, rozhodně nesmaže. "S ohledem na úsilí, které vyžaduje konsolidace členských států, naši občané by nerozuměli tomu, že komunitární rozpočet by byl vyloučen z tohoto přísného procesu," píší signatáři v dopisu. Rozpočtové klání na období 2007-2013 vstoupí na evropské hřiště koncem ledna příštího roku. Sloh dopisu v uhlazenější podobě připomíná tak trochu slavný výrok britské premiérky Margaret Thatcherová, která v roce 1984 ve snaze snížit svůj finanční podíl na financování Evropského společenství pronesla větu: "I want my money back!" Tendence dostat své "money back" se v Evropské unii projevovala stále silněji. Německo, Nizozemí, Švédsko a Rakousko již dostaly částečnou kompenzaci jejich příspěvků do unijní rozpočtu v roce 1999. Předseda Evropské komise Romano Prodi v první reakci na "dopis šesti" řekl, že s takto sníženým rozpočtem nebude možné "uskutečnit to, co členské státy a všichni další od nás očekávají". "Každopádně, zázraky nejsou má specialita, a nevypadá to ani, že by se tak snadno udály ve členských státech," řekl a zeptal se, zda má dopis považovat za výraz "úrovně zodpovědnosti, kterou si přejí dát rozšířené Evropě". Státy, které navrhují snížení rozpočtu jsou ovšem jejími plnými plátci a upozorňují, že i přes jimi předložený návrh bude rozpočet Evropské unie růst dvakrát tak rychle, než rozpočty národní. Cukr a bič?Ačkoliv dopis cílí především na Španělsko, jehož úroveň je vyšší, než průměr přistupujících východoevropských zemí, a snížení rozpočtu by ohrozilo zejména tuto zemi, největší povyk ztropilo znovu Polsko. Polský ministr zahraničí Wlodzimierz Cimoszewicz již v pondělí oznámil ve veřejnoprávní televizi, že Evropská unie nemůže fungovat "podle principu mrkve a klacku" ("cukru a biče", řekli bychom česky). Hrubý domácí produkt Polska nedosahuje více než 40% průměru u Unie a nezaměstnanost na průměrné úrovni 20%, činí z Polska zemi, která podle dosavadních pravidel o své peníze nepřijde. Prezident Alexander Kwasniwski ale pro jistotu vyzval své spoluobčany, aby se nesoustředili pouze na přepočítávání váhy země podle kritérií smlouvy z Nice. "Riskujeme tím, že to bude používáno jako argument proti Polsku," řekl. Středeční Lidové noviny, zjevně inspirovány "hrdinným polským bojem", sugerují svým českým čtenářům poněkud překvapivou informaci, která nemá daleko k manipulaci. "Nováčci v EU mají dostat méně peněz," zní hlavní titulek listu. Nic ale vzápětí tuto apriorní tezi nepotvrzuje: žádný úředník, žádný expert, nikdo, dokonce ani jako obvykle - žádný "významný politolog". Přesto zástupce šéfredaktora listu Petr Zavadil v komentáři s názvem "Ruce pryč od Polska!", který "vyjadřuje názor listu", píše: "Stačí jednoduchá matematika a je jasné, o co doopravdy v Bruselu šlo. A výrok kancléře Gerharda Schrödera adresovaný polské a španělské delegaci - že totiž 'reprezentují své národní zájmy a nechávají stranou evropskou myšlenku' - lze označit za politický cynismus. Evropanství je krásná myšlenka, když umožní získat větší moc." A pro ty, co tomu ještě nerozumí, uzavírá: "Když jde ale o peníze, evropská myšlenka jde rázem stranou." Když jde tedy o peníze, mluvme chvilku v číslech. Evropská unie má ročně k dispozici nějakých 100 miliard euro. Jenom Německo ovšem přispělo v roce 2002 ze svého rozpočtu více než 5 miliardami (tedy 0,24 svého HDP), Nizozemí dalo loňský rok do rozpočtu 2,2 miliardy (a proporčně platí ještě více než Německo - je to totiž 0,51% jejich HDP). A kdy už je občas řeč o tom, kdo nejvíce z fondů EU získává, stojí za zmínku, že od roku 2007 bude snížena úroveň zemědělských výdajů tří zemí: Německa, Španělska a Francie, které ze zemědělského rozpočtu 43,5 miliard získali v roce 2002 společně 52% (z toho Francie celých 22%). Co se týče oblasti tzv. strukturálních fondů, Španělsko z nich loni získalo 38% z 23,3 miliard, Německo pouze 14,7% a Portugalsko 12,9%: právě na úkor těchto zemí půjdou subvence na východ. Utrpí tím například citelně východní Německo, které spadne pod laťku tzv. Cíle č. 1 - tedy HDP nižší než 75% evropského průměru. Naopak Polsko se silným zemědělským sektorem získá nejvíc, Španělsko loni dostalo od ostatních patnácti států na zemědělství celkem 8,8 miliard euro, což přidalo 1,29% španělskému HDP. Sapirova plíživá kontrarevoluceDiskuse o rozpočtových parametrech tvoří legitimní součást diskuse o lépe fungující Evropské unii. Od počátku tohoto roku byla vážným tématem uvnitř Evropské komise. V létě publikovala skupina finančních expertů na čele s belgickým ekonomem André Sapirem na objednávku Romana Prodiho tzv. Sapirovu zprávu. Ta se zabývala zejména budoucností dvou základních výdajových položek evropského rozpočtu: již citovanými strukturními a zemědělskými fondy. "Tak, jak je dnes evropský rozpočet utváří," čteme v této zprávě, "lze jej považovat za historický relikt: výdaje, příjmy a jejich procedury jsou v naprosté kontradikci se současnou a budoucí unie." Podle Sapirových lidí je nutné zaměřit pozornost na inovace, vzdělávání, infrastruktury, aby došlo k návratu ekonomického růstu zemí EU. "Myslíme si, více než jindy, že naší první prioritou musí být růst," píší autoři, kteří tím učinili frontální útok zejména na podobu zemědělských fondů. Sapir, ekonom blízký Prodimu, se tu dotkl nejvážnějšího problému Evropské unie. Nestačí jen solidárně rozhazovat peníze, je nutné a k přežití nezbytné, aby měla Evropa svou ekonomickou perspektivu. I když se Sapirova "plíživá kontrarevoluce" dočkala odsouzení a byla "pohřbena" (hrobařem se ukázal zejména francouzský komisař Michel Barnier), uvnitř Evropské komise zasela své "růstové semínko". Že začíná jít do tuhého, vyjadřuje v rozhovoru pro včerejší vydání francouzského listu Le Monde právě Michel Barnier, jinak také komisař pro regionální politiku. S poukazem na to, že kohézní fondy narostou ze současných 0,32% na 0,42% evropského HDP, protože "tu máme deset chudých zemí, které vstupují do Unie". "Zítra více než dnes budeme potřebovat kohézní politiku, protože v Evropě budou stále ještě teritoriální, ekonomické a sociální trhliny," říká Barnier a jedním dechem vyzývá všechny státy - včetně nově přistupujících, k většímu podílu na finančních výdajích. Evropská myšlenka, jak patrno, vyžaduje více trpělivosti, méně emocí, méně fanfaronských gest (- neříkal náhodou Silvio Berlusconi v Bruselu, že "má něco v kapse"?), méně ublíženosti a více porozumění. Neříká se tomu také náhodou "politická kultura"? Odkazy
> ROKOS, Milan: "Nováčci v EU mají dostat méně
peněz", Lidové noviny, 17.12.2003, s. 1.
> ZAVADIL, Petr: "Ruce pryč od Polska!", Lidové
noviny, 17.12.2003, s. 10
> ZECCHINI, Laurent: "Pour Michel Barnier, les 25 devront
payer plus pour la politique de cohésion" (Podle Michela
Barniera bude muset 25 států platit víc na kohézní politiku), Le
Monde, 16.12.
> PISANI-FERRY, Jean - SAPIR, André -WALLACEOVÁ,
Helen: "Europe must spend its money more wisely"
(Evropa musí utrácet své peníze rozumněji), Financial Times,
28.7.2003
> SAPIR, André a kolektiv: An Agenda for a Growing Europe (Agenda
pro růst Evropy)
|