Oč ve skutečnosti šlo? O způsob hlasování a rozhodování v Radě Evropy. V Nice byla dohodnuta určitá pravidla, se kterými šlo jak Polsko, tak ostatní přistupující země do všelidového hlasování. Po úspěšných referendech se na stole objevila "evropská ústava", která pravidla z Nice změnila ve prospěch velkých států na úkor Polska, ČR a dalších států. V průběhu fotbalového utkání se někdo pokusil změnit pravidla kopané. Zatímco ČR se ani nezastyděla, lidem nevysvětlila, co se stalo a mlčky přijala nová pravidla, Polsko řeklo ne. My trváme na původních pravidlech, za jakých v naší zemi proběhlo referendum. Poláci své stanovisko oznámili dávno před bruselským summitem a pak jen stáli na svém. Co je na tom probůh špatného? Proč tolik silných slov na adresu Polska?

Vůbec se nedivím Polsku, které má své historické zkušenosti s Německem a mimochodem se chovalo vždy statečněji než Československo, že se brání nové závislosti na této velmoci. Divím se ČR, že Poláky nechápe a v jejich úsilí nepodpoří. Podle J. Pehe bychom měli držet hubu a krok a být rádi, že nás vůbec do EU berou a budou nás "těžce dotovat".

J. Pehe se ptá, proč by si to měly velké státy nechat líbit. Tak já mu to řeknu: Protože my jsme byli součástí Evropy a hloupá a zbabělá politika velkých států, přímo jejich zrada, nás z Evropy na dlouhou dobu vyřadila. Komunistická totalita nám zdegenerovala hospodářství i mozky. To ale neznamená, že bychom se dnes měli my stydět a oni se na nás dívat skrz prsty. Naopak. Při vědomí historických souvislostí by měly velké státy říct: Poškodily jsme vás, omlouváme se, společně to napravíme.

Očekávám, že se J. Pehe té chudé, ale hrdé zemi omluví.