Když jsem měl náhodnou možnost pohlédnout na pracoviště svého osmdesátiletého, vzdělaného a pohříchu stále pracovitého tatínka, padlo mé oko na název jedné složky, kterou se právě zabýval. "Protržení přehrady na Bílé Desné z pohledu dnešní geotechniky", zněl název předmětné studie. Připomenu, že k inkriminované události došlo v roce 1916, v době první světové války i to, že přehrada se protrhla díky omylům a chybám při stavbě a že v letech třicátých byl o tom vyneseno soudní rozhodnutí. Kromě mnoha mrtvých, obětí následné povodně, mělo protržení na svém kontě i jednu sebevraždu odpovědné osoby. Ale proto to neříkám a nechci ani jako desenský a jizerskohorský patriot dělat místu či události jakoukoliv reklamu. Jde mi o ten zpětný kvalifikovaný pohled. Nebo spíše jenom pohled....

Kolik jich dnes kolem sebe máme. Kolik generálů generuje každý spor, když už je dávno po něm. Z toho, co všichni dávno věděli a co všechno říkali, z toho jde hlava kolem. Přitom, když se rozhoduje, tak všichni mlčí a maximálně pronesou:"Já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde".

Aby bylo jasno, vůbec nezpochybňuji vědecké zkoumání minulého a to zejména nástroji, které v oné minulosti nebyly k dispozici. Vždyť jistě platí ono okřídlené "Historia magistra vitae".To, co mi vadí, jsou soudy, které toto zkoumání provázejí. A čím je zkoumání méně exaktní a vědecké tím kategoričtější soudy ho provázejí.

Již po několika dnech všichni vědí co se dělat a stát nemělo, aniž by byli schopni jen naznačit, co se dělat a stát mělo. K tomu se erudovanější Všeználci odhodlají až tehdy, kdy už skutečně nehrozí, že by se jejich nápady mohly realizovat nebo dokonce by za ně mohli nést odpovědnost. Tam, kde věda vynáší opatrně názory, vědoma si budoucí zákonité překonatelnosti svého současného názoru na základě budoucího poznání, tam v politice již padají hlavy a soudy vynášené nad minulostí nemají daleko k inkvizici. "Hysteria magistra politicae", dere se v mysli do popředí taková malá paralela.

Ani nevím proč to vlastně píši. Je toho kolem tolik, že se těžko vybírá ten pravý impuls. V každém ohledu ale platí, že klasickým příklady podobných soudů jsou naše kampaně za Benešovy dekrety, proti létům nesvobody, proti výsledkům naší společnosti v první polovině let devadesátých a jako závěrečná perla kampaň za náš vstup do Evropské unie. Bez nejmenšího uzardění pronášejí k těmto věcem podpůrné či kritické soudy nikdy za nic neodpovědní lidé, kteří mají takříkajíc jasno.

Soudit je ale nebudu. I když z mého pohledu....?!