ARCHA NOEMOVA jako by nám tak trochu vracela naději v sílu myšlenky, poctivé práce k jejímu uskutečnění a víru v lidské společenství, ve kterém hraje důležitou roli chtění něco obětovat pro druhé a pro dílo samo a ne touha vládnout a ovládat.

Pouštíme se také proti proudu zajetých zvyklostí a jistot, stejně jako autoři Archy.

I když strháváni, chceme se znovu a znovu vydávat na pouť...

Tento text provázel happening stavění tesaného objektu ARCHA na Křivoklátě.

Objekt vznikl jako součást společného projektu sdružení Serpens, Divadla Archa a Divadla Husa na provázku "Divadlo v pohybu" pro Prahu 2000. Po Praze, Brně a Horních Dubénkách je Archa od května 2003 do srpna 2004 na dolním nádvoří hradu Křivoklát, proběhlo a proběhne na ní mnoho divadelních představení a improvizací, loutkový festiválek, koncerty a hudební improvizace.

Napsání a odeslání Otevřeného dopisu ministru kultury Dostálovi bylo projevem duchovně spřízněným, projevem stejné poctivé vzpurnosti, někdo možná řekne naivním, ale pro nás, správce památkových objektů Státních hradů Křivoklátska, důležitým s ohledem na výše uvedené.

Po vyčerpání všech možností, které nám dává služební hierarchie, jsme se obrátili k nejvyšší instanci. Chtěli jsme nejen říci s čím nesouhlasíme, ale současně i přednést svou představu o možném řešení, měli jsme argumenty a za sebou šest a půl roku poctivé práce v organizaci, která přinesla nesporný prospěch památkám, o které jsme pečovali, a stejně tak i lidem, kteří se na ní ve Státních hradech Křivoklátska podíleli. Prospěch penězi nezměřitelný.

Nic z toho nebylo na jednání u ministra Dostála důležité a o nic z toho nešlo. Během naší cesty do Prahy nám příbuzní telefonovali, že v rozhlase začali už ráno vysílat, že nás ministr přijme, ale bude to pro nás velmi nepříjemné. To slovo nic nevystihuje.

Usadili jsme se, povstali a vstoupil ministr. Uvedl jednání tím, že nás velmi arogantně a zvýšeným hlasem poučil o tom, že jako pouzí státní zaměstnanci nemáme právo oslovovat jej přímo a už vůbec ne prostřednictvím tisku, že máme své nadřízené a pokud se nám něco nelíbí ať dáme výpověď, takových kastelánů že je všude dost. Bohužel jsme v této chvíli neodešli, což by bylo na místě, takže jsme nepřišli o reakci na dotazy ohledně Koncepce účinnější péče MK o památkový fond. Pan ministr nám stejně důrazně a zvýšeným hlasem sdělil, že vytváření, vydávání a nastolování koncepcí a jejich plnění je výlučně jeho věcí, v jeho pravomoci a do toho si vůbec nemůžeme dovolit mluvit. Je pravdou, že došlo i na to, abychom namátkově sdělili důvody své nespokojenosti se současným stavem věcí.

Na naši představu o jiné koncepci správy objektů jsme tázáni nebyli. Všechno spělo k závěru, na který od rána připravovaly sdělovací prostředky. Ministr doslova křičel, že si nechal "na mne" udělat supervizi a poté co zjistil, že jsem připravila před třemi léty stát o půl milionu, nechápe jak mohu vůbec cokoli kritizovat. Poté co mi pan ministr na můj dotaz vysvětlil, jak k tomuto prohlášení dospěl, jsem na účelově vykonstruované osočení reagovala zprvu otázkou, jestli to má být vyhrožování nebo zastrašování, pak i v obraně a zbytečně. Ministr nadiktoval tiskovou zprávu a odešel.

Musím říci, že mne v tu chvíli zaplavil pocit absolutní beznaděje a studu. Něco jako v případě domácího násilí. Ubližuje vám to, pošlapává vaše základní lidská práva o svobodě nemluvě, ale stydíte se přiznat, že se to děje zrovna vám, že se účastníte něčeho tak nízkého a nedůstojného. A tak jsme vydali krátkou tiskovou zprávu a postupně se z tohoto zážitku vzpamatováváme, každý po svém.

Mé veřejné zostuzování pokračovalo ústy náměstka ministra na poradách v Novém Jičíně i poradě ředitelů Národního památkového ústavu v Telči, jak mi sdělili jejich účastníci a patrně to ještě není všechno. Ve stávajícím systému se nic nezměnilo, velmi brzy budeme zřejmě seznámeni se směrnicí generálního ředitele, která nám zakazuje hovořit se sdělovacími prostředky, vydané podobně účelově, jako na olomoucké univerzitě.

Denně však jdu několikrát přes nádvoří a schválně je obcházím až kolem Archy. Se stejnou vírou v sílu myšlenky, v sílu dobrého díla.

Jsem přesvědčena, že v tomto případě je nutné nazývat věci pravými jmény a do mého slovníku za tímto účelem k 10.říjnu patří slova a sousloví: arogance, zneužití moci, zostuzování, nepohodlní, hloupost, zastrašování, vyhrožování, používání bolševických praktik a další.