JAKUB POLÁK: Jaké jsou výsledky vašeho šetření ve Slaném, našli jste nějaké závady v postupu místních orgánů a jaké konkrétně jim vytýkáte?

ANNA ŠABATOVÁ: Šetření ve Slaném ve věci péče o obyvatele ubytovny Ouvalova č. p. 382 zahájila zástupkyně veřejného ochránce práv dne 11. června 2003. Bylo zahájeno z vlastní iniciativy podle § 9 písm. d) zákona o veřejném ochránci práv. Podnětem k šetření byla informace o vystěhování několika romských rodin na ulici získaná od jednoho občanského sdružení. Šetření se v souladu s působností ochránce zaměřilo zejména na výkon státní správy na úseku sociální pomoci a prevence. Zjednodušeně řečeno, co udělalo město Slaný pro to, aby nepříznivá situace obyvatel nenastala, jak naplňovalo své povinnosti, které mu ukládá Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení (§§ 4a a 14), vyhláška č. 182/1991 Sb. (§ 12), zákon 100/1988 (§ 102 odst. 3). V práci orgánů města shledal ochránce závažná pochybení, ta shrnul ve zprávě o průběhu šetření, kterou odeslal dne 14. července 2003 starostovi města a současně ho vyzval, aby se ke zjištěním vyjádřil v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů.

JAKUB POLÁK: Můžu vědět, která organizace Vám poskytla informace?

ANNA ŠABATOVÁ: Podle zákona neuveřejňujeme jméno stěžovatele.

JAKUB POLÁK: Šetření jste zahájili z vlastní iniciativy, takže tato organizace není formálně stěžovatelem a vy nemáte zákonnou povinnost mlčenlivosti. To se bojí vystupovat veřejně a působí inkognito a prostřednictvím anonymních udání?

ANNA ŠABATOVÁ: Snad tedy můžu říct, o koho jde -- je to Poradna pro občanství, občanská a lidská práva (pozn. redakce: adresa je Praha, Senovážné nám. 24, tel. 234 621 467)

JAKUB POLÁK: Ovlivnilo vaše působení osudy jednotlivých lidí - vystěhovaných a dalších ohrožených ztrátou bydlení, případně jak je může ovlivnit v budoucnu?

ANNA ŠABATOVÁ: V tomto okamžiku se nedá zřejmě říci, že by šetření ochránce prokazatelným způsobem ovlivnilo osudy jednotlivých lidí. Ochránce si od svého šetření slibuje, že se výkon státní správy a politika města koriguje tak, aby nedocházelo k sociálnímu vylučování Romů, resp. sociálně slabých občanů. Zákonem poskytnutá oprávnění ochránce neumožňují přímo jemu uložit nějakou konkrétní povinnost nebo opatření k předběžné ochraně dotčených osob (stejným způsobem, jako lze učinit například předběžným opatřením soudu či správního orgánu). Náprava nastalých negativ přichází až zpětně.

JAKUB POLÁK: Ověřovali jste si, jak vlastně se tento objekt stal ubytovnou a jak lidé v něm -- vystěhovaní i ostatní - přestali být nájemníky, k jejichž vystěhování by musel přivolit soud, a stali se pouhými ubytovanými?

ANNA ŠABATOVÁ: Ne -- to by přesahovalo rámec šetření.

JAKUB POLÁK: Jaká doporučení na poskytnutí účinné ochrany sociálně slabým občanů před činností lichvářů, vyděračů apod. jste adresovali slánským orgánům?

ANNA ŠABATOVÁ: Ochránce neměl a nemá žádný podnět o činnosti lichvářů a vyděračů, touto otázkou se nezabýval. V obecnosti lze říci, že takové působení by mělo být v rámci odpovědně vykonávané veřejné správy a terénní sociální práce identifikováno a řešeno s použitím celé škály prostředků -zvláštní příjemce dávek, fyzická ochrana osob, iniciace přestupkového řízení případně oznámení orgánům činným v trestním řízení.

JAKUB POLÁK: V kolika jiných případech s problematikou útisku a vydírání, lichvy a bezvýchodné situace, do níž se dostává spousta lidí, jste se angažovali, jak jste je řešili a s jakým výsledkem, případně kolik a jakých případů máte v současnosti rozpracovaných?

ANNA ŠABATOVÁ: Ochránce nemá žádný podnět formulovaný tak, jak ho definujete. A žádné šetření zaměřené tímto směrem nezahájil ani z vlastní iniciativy.

JAKUB POLÁK: Rozumím-li dobře, jste nyní ve fázi popisované § 18 zákona o veřejném ochránci práv. Bylo tedy ukončeno šetření a nyní se čeká na vyjádření dotčeného úřadu. Seznámili jste s výsledky šetření též ty, kdo byli poškozeni jednáním tohoto úřadu?

ANNA ŠABATOVÁ: Ne, šetření je neveřejné, podle zákona až poté, co se úřad vyjádří, jaká opatření přijal, sdělujeme toto stěžovateli. V tomto případě žádný stěžovatel není.

JAKUB POLÁK: To znamená, že lidé poškození jednáním úřadu nemají právo se k výsledkům šetření vyjádřit, případně navrhnout jeho doplnění.

ANNA ŠABATOVÁ: Zákon o veřejném ochránci o takovémto právu nehovoří. Veřejnost může ochránce práv informovat až na závěr řízení, pokud úřad nereaguje nebo jeho opatření považujeme za nedostatečná. Utajované skutečnosti, totožnost stěžovatele a odpovědných zaměstnanců úřadu se neuvádějí.

JAKUB POLÁK: Veškeré právní normy -- trestní zákon, atd. - rozlišují mezi poškozeným a veřejností. Každý poškozený, ale třeba i největší zločinec, má právo seznámit se s výsledky vyšetřování a ještě dříve, než je podána obžaloba a věc se dostane k soud, má právo navrhovat doplnění vyšetřování. Osoby, kterých se činnost, která je předmětem šetření bezprostředné dotýká, mají snad právo vědět, co ona vyšetřující instituce provádí, a v případě, že se jim vyšetřování jeví neúplné, navrhovat jeho doplnění. Mají toto právo v případě policie, státních zástupců a soudů. Proč ne v případě instituce, která má veřejnost přímo ve svém názvu? Jste veřejní ochránci práv nebo tajní dvorní radové?

ANNA ŠABATOVÁ: Připouštím, že zákon o veřejném ochránci práv je nedokonalý.

JAKUB POLÁK: Všichni víme, že je výsledkem politického kompromisu, přesto vám ale podle § 22 dává oprávnění navrhovat vydání, změnu nebo zrušení právních i vnitřních předpisů včetně zákonů. Podali jste návrh na změnu zákona o veřejném ochránci práv ve smyslu větší transparentnosti řízení?

ANNA ŠABATOVÁ: Prozatím ne. (poznámka redakce: Zákon o Veřejném ochránci práv byl vydán již 8. prosince 1999 a od té doby již třikrát novelizován)

Převzato s laskavým souhlasem Sdružení Dženo z časopisu Amaro Gendalos