|
10. 9. 2003
Pan Hitler by z nás měl radost (díl 2)Ve svém článku "Pan Hitler by z nás měl radost" ze dne 12.8.2003 jsem vystoupil na obranu svobody, a to přestože tou svobodou bylo vydáni takové knihy, jako je Mein Kampf.
|
|
Kapitlola první:Myslel jsem, že k článku (zvláště k jeho konečné a značně rozšířené verzi, kterou najdete ZDE) už nebudu mít co dodat, že vše co jsem chtěl říci, jsem již řekl. Od té doby se ale stalo několik drobností a možná bude poučné sledovat produktivitu či spíše kontraproduktivitu celého procesu a jevy související od začátku do konce. Proces z pohledu "cesty peněz jsou nevyzpytatelné":
Proces z pohledu "Jak jsme počesku potřeli Mein Kampf": Tak tedy, kdo že za to všechno může? Zítko, který to pro prachy vydal? Pánové, kteří na něj podali trestní oznámení? Kahoun, který považoval za svoji povinnost bránit tu obecnou svobodu? Ten člověk, co dal tu knihu na internet? Zákonodárci, kteří schválili zákon, nebo soudce, který zákon vyložil? Tak na tuto otázku si už odpovězte sami... ... Chybí zde někomu můj názor na předmětnou knihu? No já ji nečetl. Nemám na to teď zatím čas ani náladu a za to, abych si čas právě teď udělal, mi ten brak nestojí. Vypadá to, že moje zvědavost, co v té knize je, se hodně snížila, když jsem zjistil, že si ji klidně můžu kdykoli přečíst na internetu (zákaz knihy tedy existuje de jure, díky internetu nikoliv však de facto). Dalo se to čekat, co není zakázané, netáhne a málokoho zajímá. Zjistil jsem to sám už jako malý kluk, když jsme chodili na zakázané ovoce do cizích zahrad a v naší vlastní padalo zatím přezrálé na zem. Tak až zase budeme nějakému sajrajtu chtít pomoci, zakažme ho a dejme ho tím do té cizí zahrady... Kapitola druháČekal jsem, že za první díl článku mi bude dost lidí nadávat. Bez urážky, hlavně ti, kteří nepochopí, že mi vůbec nešlo o Mein Kampf a že si o něm myslím možná přesně to, co oni sami. Čtenáři mi obvykle nadávají hlavně v diskusi, která v některých internetových novinách (ne v Britských listech) bývá u článků. Světe div se, nevynadalo mi to rekordní množství lidí, kteří mi vynadali za článek, ve kterém jsem se pouze zastával býků, když je chtěli postřílet. Nevynadalo mi ani to překvapivě velké množství lidí, jako za sérii článků, kde jsem naváděl ženy, aby se ozbrojily a zabíjely násilníky. V podstatě mi v pravém slova smyslu vynadal (cítil se uražen) JEDEN člověk a to je snad u mne rekord, tak málo to nikdy nebylo. Bylo by jistě zajímavé zamyslet se nad tím, proč zastání se býků kupodivu vyvolalo tak vzteklou reakci a kontroverzní článek o zákazu Mein Kampfu vůbec ne, tedy proč se dvakrát stal pravý opak toho, co jsem očekával, nicméně to zde teď řešit nechci. Mám jedinečnou příležitost pokusit se odpovědět a vyvrátit všech 100 PROCENT, tedy ten jeden případ z jednoho. Odstavec (v kratší verzi článku, která vyšla v Britských listech, nebyl), který toho, mimochodem v diskusi velmi slušně a kultivovaně vystupujícího, pána urazil byl tento:
... Tento (první) článek jsem 2 x přepisoval. Ne že by se mi nelíbilo, jak byl napsán. Bylo z něj ale dost patrno, co si myslím o Mein Kampfu nebo i o Komunistickém manifestu. A TO se mi nelíbilo. Abych mohl být s tímto článkem spokojen, musí být napsán tak, aby ho mohl vlastně napsat kdokoli - fašista, antifašista, rasista, antirasista, komunista nebo třeba Izraelec a čtenář to nepoznal. Musí být napsán tak, aby nebyl o Mein Kampfu (protože o něm opravdu není), ale jen a pouze o svobodě. Věřím, že svoboda je univerzální veličina, stejná pro všechny. Svoboda jednoho knihu vydat, druhého si ji koupit a (nejlépe v neprůhledné tašce) donést domů a tam si ji číst nebo i vystavit na čestné místo v knihovně, svoboda třetího - pokud mu nevadí, že tím vydavateli vydělal peníze - si knihu také koupit, vytrhávat pak postupně stránky a používat je místo toaletního papíru (můj vlastní vynález, neudělal jsem to nikdy s žádnou knihou ale s několika sešity, které mne nutili ve škole si krasopisně vést. Vřele všem doporučuji, krásně se vyrovnáte s křivdami z mládí a ušetříte za psychoanalytika)...
Urazila pasáž o tom, že z článku nemá být poznat, kdo ho napsal, a já předpokládám, že konkrétně zmínka o Izraelci. Já si ale opravdu myslím, že svoboda je jen jedna a univerzální a čím je člověk nebo skupina lidí slušnější a mírumilovnější, tím více je v jejím zájmu svobodu hájit za každou cenu. Pokud začnu zakazovat někomu vydat byť sebehnusnější knihu (myslím vydat, ne s tím třeba PROVOKOVAT před synagogou), posunuji tím, i když třeba jen nepatrně, náladu ve společnosti. Někdo jiný, žijící ve stejné společnosti, tím spíš začne zítra něco zakazovat mě. Češtináři říkají, že slovesa se nedají mluvnicky stupňovat, já si ale myslím, že sloveso zakazovat druhý stupeň má. Je jím sloveso ubližovat... |
