10. 9. 2003
Proč je důležité kupovat české výrobkyTentokrát souhlasím s článkem Michala Ruska ZDE. Jen bych dodal: rozum (makro)ekonoma zůstává stát nad nedávnými zprávami v českých mediích, že policejní prezident ve výběrovém řízení na dodávku automobilů pro policii favorizuje (nejmenovanou) německou firmu, která se přetahuje o stokoruny s mladoboleslavskou Škodovkou. Cožpak nemá policejní prezident ve svém úřadě nějakého ekonoma?
|
Cožpak všichni jeho poradci jsou pohými kupčíky a účetními, kteří nechápou širší ekonomické souvislosti? Jak píše Michal Rusek, nelze dnes soukromým společnostem či domácnostem diktovat spotřební chování, i když vysoká životní úroveň sousedního Německa spočívala na patriotismu a důvěře k domácím značkám snad ještě více než na jejich příslovečné pracovitosti. Ale státní úředník, jakožto osoba placená z daní domácích firem by si neměl dovolit uvažovat o dovezeném výrobku pro svůj úřad v případě, že existuje srovnatelný výrobek z domácí provenience. Jeho krátkozraký pohled kupčíka a účetního sice může svádět k tomu, že koupí to, co je o pár stokorun levnější a ušetří tak svému úřadu tuto částku. Ve skutečnosti však českému hospodářství způsobí škodu, která se rovná hodnotě české práce na tomto výrobku. Tato škoda se neprojeví jen na vyšší nezaměstnanosti, ale i na nižším ekonomickém růstu (dovezené zboží se od HDP odečítá). V případě, že se Škodovce nepodaří tato auta prodat jinde (což bude vždy, pokud nemá domácí podnik na 100 % využité kapacity), lze tuto škodu násobit dvěma. A to mluvím pouze o přímé škodě a nikoliv o případném sekundárním dopadu této státní zakázky, protože příjem Škodovky by se zčásti promítnul do příjmu dělníků, kteří by si o to více mohli koupit dalšího českého zboží atd (tzv. multiplikativní efekt). Moje vize možná naráží na nějaké předpisy o výběrových řízeních, ochranu hospodářské soutěže a další překážky. U vědomí škod, které mohou státní úředníci svým nákupem způsobit by však měli zvážit, zda by nebylo možné do podmínek výběrového řízení započítat i třeba hodinovou sazbu značkového servisu, cenu náhradních dílů a další podmínky, které by nepřímo českého výrobce mohly zvýhodnit. Vždyť i kdyby na automobilu za 300 000 Kč byla pouze 1/3 součástek z domácí výroby, tak česká ekonomika přichází na jednom autě minimálně o 100 tis. Kč. To co zde navrhuji, je možná neefektivní z pohledu globální ekonomiky, ale českého úředníka by měl spíše zajímat pohled české ekonomiky. A to minimálně do doby, kdy němečtí státní úředníci budou jezdit pouze v německých autech, francouzští ve francouzských, italští v italských atd. |