10. 9. 2003
Reakce ministryně Buzkové zklamánímV pondělí 8. září otiskla Mladá fronta Dnes článek na téma vymáhání práv českých otců na výchovu jejich dětí. Jde v ČR o velmi vážný právní problém, kdy po rozvodech bývalé manželky dlouhodobě i trvale naprosto ignorují soudně určená práva svých děti na kontakty s jejich otci. Tato mateřská svévole proto nutí některé otce, aby prostřednictvím soudních exekutorů své děti hledali i v jejich školách. Je často až odpudivé sledovat, jak české soudy před tímto "mateřským bezprávím" soustavně strkají hlavu do písku. Není proto divu, že několik českých otců kvůli tomu nedávno podalo stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Přesto se ale česká ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková v MFD nechala "zviditelnit" s až hystericky působícím výkřikem, že "exekuci dítěte nestrpí".
|
Co to vlastně je za vládní představitelku české státní moci, která tak zřetelně naprosto ignoruje pravomocná soudní rozhodnutí? Neplete si snad tu svoji ministerskou sinekuru za všemocný ouřad, který se o fungování práva nemusí zajímat? Anebo naopak: není ona v té vládě především proto, aby právo plně respektovala třeba tím, že jeho výkon bude plně podporovat bez ohledu na své vlastní mateřství? A to hlavně v zájmu i plné otcovské výchovy samotných těch děti, kterými se tolik ohání? Je nesporné, že v tuzemské "opatrovnické" justici jsou rozvedení otcové suverénně nejhůře diskriminovanou společenskou vrstvou. Nesporné také je, že se na této problematice bohatě přiživují nejrozmanitější manželské poradny, psychologové, psychiatři a především různé ty "odbory péče o dítě" obecních úřadů. Leckdy to vskutku vypadá na velmi výhodný a hlavně trvalý "opatrovnický" byznys, bez ohledu na to, že je v něm soustavně ignorována Mezinárodní úmluva o právech dítěte, dle níž kupříkladu každé dítě má právo znát svého pravého otce a má též právo na jeho péči. Co ale s českou přefeminizovanou justicí, která tohle jakoby pořád nechtěla vědět, neb v duchu státních zkoušek z marxismu leninismu umí rozhodovat jenom tak, aby dítě bylo vychováváno v duchu socialistické morálky -- tedy aby bylo prostřednictvím jediného rodiče (matky "samoživitelky") snadno manipulovatelné? V tom je možná to skutečné jádro celého problému. Problému, v němž v jakémsi přežívajícím socialismu téměř celé tuzemské společnosti, a zejména jejím "ouředním oudům", tento stav prostě vyhovuje, ergo není nutno na něm cokoli měnit. Koneckonců i ta ministryně Buzková je vzděláním právník s marx leninskou státní zkouškou, takže těmi "razatními" výkřiky možná jenom projevuje "právnickou soudružnost" ke svým kolegyním z právnických studií, nyní soudkyním a zhusta též rozvedeným matkám. Lze od takových žen v této oblasti vůbec očekávat nějakou změnu? Není ta jejich nenávist vůči otcům jejich děti opravdu jen určitým projevem obyčejné hysterie, která ale nejvíc škodí právě dětem? A chce s tím vůbec tuzemská výkonná moc něco dělat, nebo jen čeká, až co na to řekne vpředu řečený Evropský soud pro lidská práva? |