Spravedlnost dětem - sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů

OTEVŘENÝ DOPIS

Vážený pan Vladimír Špidla, předseda vlády ČR

Vážená paní Petra Buzková, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy

8. září 2003

Vážený pane předsedo vlády, vážená paní ministryně,

na základě vystoupení paní Buzkové v televizi a následných tiskových zpráv k případu odnímání nezletilého Jana K. považuji za vhodné vyslovit svůj názor k některým Vašim ohlášeným aktivitám.

Údajně jste se již dohodli, že společně připravíte takové úpravy zákonů, aby k "zabavení dětí" ve školách nemohlo docházet. V tomto směru předpokládám, že jako právničce a zastupujícímu ministru spravedlnosti je Vám známo, že odnímání dětí - nikoliv jejich "zabavování" - je zákonem upravený postup v řízení o výkon rozhodnutí v tzv. opatrovnických věcech.

Běžně se tento způsob používá v situacích, kdy u sebe děti neoprávněně zadržují jejich tátové a děje se tak i ve školách. Pokud výjimečně příslušný soud zvolil takový postup v případě maření kontaktů dítěte s otcem a dítě bylo odnímáno matce, chápu, že to mohlo vyvolat vlnu emocí, avšak stalo se pouze to, co ve stovkách či tisících případech dalších.

Samozřejmě, že pro dítě odnímané ať již otci nebo matce je tato situace nepříjemná, jde však bezpochyby o menší zlo, než pokud by neustále zůstávalo v patologickém výchovném prostředí v němž je vedeno k nenávisti k jednomu rodiči bez jakékoliv možnosti vytvořit si svůj skutečně vlastní názor na základě vlastní zkušenosti s "odmítaným" rodičem.

Vaše představy o okamžitém odsouzení rodiče, který brání druhému ve styku s dítětem, nemusí být naplňovány žádnými legislativními změnami, stačí využití dosavadních zákonných ustanovení. Je veřejným tajemstvím, že trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona je matkám nezletilých dětí systematicky státními strukturami tolerován, jde doslova o státem podporovanou kriminalitu v rodinných vztazích; tento trestný čin není ani statisticky sledován.

Stačí tedy důsledně využívat zákona a již po třetím (!) zmařeném styku může být rodič obviněn a po dalším zmařeném styku je možné uvažovat o jeho vzetí do vazby pro pokračující trestnou činnost. Nevolám po "krvi" - aby opět nedošlo v emotivním výlevům - jen konstatuji, že ke změně nezodpovědného chování rodiče páchajícího tento trestný čin by jistě postačila procedura směřující ke vzetí do vazby, tedy zatčení na místě činu - zmařeného styku, předvedení před soudce rozhodujícího o vazbě a její nahrazení zárukou a hlavně slibem pachatele (pachatelky), že v trestné činnosti již pokračovat nebude.

Rovněž tak ukládání pokut podle stávajícího ustanovení § 273 občanského soudního řádu v nikoliv symbolické výši by bylo účinným nástrojem, pokud by přišlo včas a bylo by důsledné. Ani to se však neděje, pokud matky nezletilých dětí tyto po dlouhé roky - ano roky! - otcům nepředávají a proti nim hrubým způsobem popouzí.

Dalším dostupným právním nástrojem jsou výchovná opatření podle § 43 zákona o rodině, tedy napomenutí nezodpovědného rodiče pro narušování řádné výchovy dítěte a stanovení dohledu nad ním. Mohou tak činit nejen soudy, ale i orgány tzv. sociálně-právní ochrany dětí (dříve OPD), a to i z moci úřední, nejen na návrh rodiče. Opět se tak neděje a např. ombudsman tuto protiprávní nečinnost příslušným orgánům pravidelně vytýká.

Vážená paní, vážený pane, podle seriozních odhadů je každoročně 7 000 českých dětí postiženo syndromem zavrženého rodiče, který je vyvolán dlouhodobým a masivním popouzením dětí proti jednomu z rodičů, téměř vždy proti otci. Honzík K. je jeden z nich. Jemu, ani těm dalším by rozhodně neprospělo, pokud byste zákony přizpůsobili běžně praxi, že rozvedené, či spíše rozvádějící se matky nezletilých dětí (většinu rozvodových návrhů podávají ženy) jsou výlučnými vlastníky dětí a mohou si s nimi dělat co chtějí a používat je k jakékoliv hanebnosti proti jejich otcům. Zamyslete se raději, jak zlepšit správné využití dosavadních právních předpisů státními strukturami, aby k podobně vyhroceným případům nemuselo docházet a každá výchovná patologie byla postihována včas a aby ani čeští tátové - kverulanti nemuseli požadovat ochranu svých nejzákladnějších a nejpřirozenějších lidských práv a rodinných vztahů až ve Štrasburku.

Předseda vlády a zastupující ministr spravedlnosti může zcela jistě využít své autority a kompetencí k tomu, aby vyžadoval rychlou a účinnou ochranu práv v soudních věcech péče o nezletilé děti, obdobně může požádat ministra práce a sociálních věcí o (neprováděné) metodické vedení sociálních pracovnic k prospěšnému jednání, nikoliv k zažité nečinnosti v současnosti. Ministryně školství může zcela jistě použít svůj vliv nikoliv na emotivní ovlivňování soudů v jednotlivých případech, ale třeba na zdůraznění významu rodinných vztahů mezi dětmi a oběma rodiči v rodinné výchově na základních školách.

A pokud jde o "proslaveného" Honzíka K., má se dobře, jak se dnes přesvědčil jeho táta. A také jeho učitel tělocviku dnes na příslušném úřadě jako svědek ve správním řízení potvrdil, že ještě v květnu tohoto roku se s tátou ve škole srdečně bavil bez jakéhokoliv projevu strachu a mohl by mu i s radostí předvést své umění ve florbalu, pokud by ředitelka školy tátovi nezakázala přístup na trénink! Od té doby se s tátou nepotkal, ten tedy jeho psychickou devastaci na svědomí nemá, jeho psychická traumata jsou vyvolávána nezodpovědným jednáním matky.

Pokud byste chtěli v hektické a povrchní době nalézt čas k zamyšlení nad výše uvedenými náměty, další informace naleznete na našich internetových stránkách.

S pozdravem

Luboš Patera
zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem