Robin Cook svědčil před britským parlamentním výborem pro zahraniční politiku, který zkoumá, jakým způsobem vedla britská vláda válku proti Iráku a čím zdůvodnila potřebu útoku na Irák. Cook zpochybnil obě oficiální zprávy britské vlády o Iráku, které údajně obsahovaly důkazy proti Saddámu Husajnovi. Při svědectví před parlamentním výborem přiznal, že "Irák byl z výzvědného hlediska nesmírně obtížným cílem a nebylo tam možno proniknout".

Hned po Cookově svědectví vystoupila před tímtéž parlamentním výborem bývalá ministryně pro zahraniční rozvoj Clare Shortová, která také, stejně jako Cook, rezignovala na svou funkci na protest útoku proti Iráku. Ta charakterizovala jednání Tonyho Blaira během příprav a průběhu útoku proti Iráku jako "počestný podvod".

Robin Cook charakterizoval oficiální zprávu britské vlády o Iráku, zveřejněnou loni v záři, jako "irelevantní" a jako "chybu". Dodal, že ho překvapilo, jak málo konkrétních důkazů tato zpráva obsahovala.

Cook dodal: "Ani [britské ani americké výzvědné služby] neměly skoro žádné výzvědné informace získávané zevnitř Iráku. Spojené státy hlavně využívaly iráckých emigrantů."

Cook, který byl do března 2003 předsedou Dolní sněmovny, také odhalil, že britská vláda o této sporné zprávě o Iráku z loňského září vůbec nedebatovala.

Cook se vyjádřil, že výzvědný materiál irácké vlády, který měla k dispozici, nebyl o nic moc víc než "písmenkovou polévkou" a že britská vláda vstoupila do války na základě "vysoce sporných" informací a výzvědného materiálu, který byl selektivně vybrán tak, aby podpořil britskou vládní pozici.

Cook znovu zdůraznil, podobně, jak to uvedl ve své rezignační řeči, že je přesvědčen, že Irák pravděpodobně vůbec nemá žádné zbraně hromadného ničení.

Dodal: "Tento úsudek se zdá být správný. Takové zbraně vyžadují rozsáhlou průmyslovou podporu a velký počet zaměstnanců. Je nemyslitelné, že by bylo možné obojí skrýt po dobu celých dvou měsíců, co jsme přítomni v Iráku.

Nevylučuji možnost, že někde objevíme staré zásoby biologických toxinů anebo chemických látek a je možné, že najdeme nějaké bitevní granáty.

To však nejsou zbraně hromadného ničení a neospravedlňuje to tvrzení z doby před útokem na Iráku, že Irák zosobňuje to, co premiér charakterizoval jako 'aktuální a vážnou hrozbu'."

Cook se také zeptal, proč nebylo dovoleno zbrojním inspektorům OSN vrátit se do Iráku. Dodal: "Myslím, že důvodem mohlo být, že by mohli potvrdit, že neexistuje uvěřitelná hrozba od zbraní hromadného ničení."

Shortová vypovídala před parlamentním výborem obdobně a také svědčila o tom, že britská vláda hrála velmi malou roli při rozhodování ohledně Iráku.

Shortová konstatovala, že téměř všechna tato rozhodnutí učinil Blairův "dvůr" a ohledně útoku proti Iráku neučinila britská vláda nikdy žádná rozhodnutí ohledně strategie či možných alternativ.

Dodala, že se na britském ministerstvu zahraničí v této věci také vůbec samostatně nerozhodovalo a že ministr zahraničí Jack Straw jen "loajálně" "napomáhal" Tonymu Blairovi.

Shortová také zopakovala své přesvědčení, že se Blair rozhodl zaútočit na Irák spolu s Georgem Bushem už loni na podzim. Také svědčila o tom, že loni v září "Blair nechtěl o Iráku jednat ve vládě a hovořil o tom se mnou samostatně."

Shortová také poukázala na to, že zjevná Blairova vyhublost, vyčerpanost a nevyspalost během útoku na Irák byla důsledkem jeho tajné dohody s Georgem Bushem: "Myslím, že Tony Blair řekl Georgi Bushovi, že ho bude podporovat. Nedefinoval přitom žádné podmínky, aby Británie mohla na Spojené státy mít určitý vliv a zmírňovat jejich postoje."