Mnoho Dagestánců není zrovna nadšeno vaší pomocí. Jsou ti lidé, kteří vás pozvali [k tomu, abyste začali vést válku i v Dagestánu] skutečně reprezentativní skupinou?

Vždycky budeme rádi bojovat proti Rusům a budeme pomáhat každému, každým způsobem kdo usiluje o svobodu. A pomoc našim dagestánským bratrům je prostě naší povinností. Je to pro nás radost moci tuto povinnost nyní naplnit a budeme ji plnit i v budoucnosti. Rusové budou muset Dagestán dříve nebo později opustit. Kampaň, kterou vyvolaly ruské sdělovací prostředky, jejímž cílem je přesvědčit svět, že má jejich armádu podporu všech Dagestánců, nemůže vést k ničemu dobrému. Konflikt se jen prodlouží a bude prolito více krve. Čím dříve Rusové opustí Dagestán, tím lépe.

Mohl byste ještě zasednout ke stolu s ruskými představiteli a vyjednávat?

V Rusku není nyní žádná vláda, s níž by bylo možno vyjednávat. Rusko je v rukou tajných policistů a jestliže se může stát šéfem státu udavač a policista [Putin, bývalá šéf FSB, nástupkyně KGB], ten stát v podstatě neexistuje. Zůstává jen policejní aparát.

Moskva tvrdí, že nemáte nedostatek peněz. Válka stojí hodně. Je pravda, že vám dávají velké finanční částky Osama bin Ladin nebo Boris Berezovskij?

Zdá se mi někdy, že kromě Berezovského mě platí Američané a také Češi, ale že nevím, kdo mě ještě neplatil. (...)

Je terorismus také vaším způsobem boje?

Já odsuzuji terorismus, včetně státního terorismu, kterého využívá ruské impérium. Poslední výbuch v Moskvě není naším dílem, ale dílem Dagestánců. Rusko otevřeně terorizuje Dagestán, obklopilo tři vesnice ve středu Dagestánu, nedovolilo ženám a dětem odejít, obvinilo obyvatelstvo z extremismu. Rusové tvrdí, že je Dagestán jejich. Ale má takhle stát zacházet se svými obyvateli, bez ohledu na to, co si oni sami myslí? Vždycky nás považovali za cizí, podivné a neposlušné lidi. Dnes je Rusko slabší než bylo včera. Celý týden, jedinou pěstí, armáda a ministerstvo vnitra ostřelují tyto tři malé vesnice. Proč? Protože chtějí žít jinak než oni? (...)

Britský novinář John Simpson argumentuje, že je vždycky záhodno publikovat názory znepřátelené strany - proto vysílal v době bombardování Srbska Severoatlantickým společenstvím v roce 1999 ze Sarajeva v hlavních večerních zprávách BBC i rozhovory s představiteli Miloševičovy vlády. Simpson zdůrazňuje, že kdyby to bývalo možné, BBC měla za druhé světové války vysílat rozhovory i s Hitlerem - nikdy nemůže být totiž špatné vědět, co si myslí opačná strana.

Z tohoto hlediska nelze nic namítat proti tomu, že Petra Procházková zveřejnila rozhovor s teroristou Basajevem; otázka ovšem je, jakým způsobem je rozhovor veden. Osobně zastávám názor, že Basajev dostává v rozhovoru příliš mnoho prostoru, aniž by byly jeho názory korigovány kritickou protiargumentací reportérky, takže vyznívá dost jako propaganda pro Basajeva - čehož je asi potvrzením i to, že rozhovor dodnes najdete na muslimských internetových stránkách (viz zde). Není profesionálně dodržován princip nestrannosti.

Avšak myslím si, že Procházková ve vlastních analýzách dokáže víceméně rozlišit mezi urputnými válečnými magnáty typu Basajev a obyčejnými Čečenci, kteří na jejich válkychtivost jen doplácejí, i když například v tomto rozhovoru pro slovenskou Svobodnou Evropu (není spřízněnost některých reportérů s některými sdělovacími prostředky docela zajímavá?) ze 4. 10. 1999 Procházková, zdá se, Basajeva jaksi omlouvá (viz zde):

2. Necítia sa Čečenci tak trochu ako rukojemníci za činy, ktoré sa pripisujú Šamilovi Basajevovi?

"Samozrejme, na to sú rôzne názory. Asi tak polovica ľudí v Groznom vám povie, že to Basajev nemal robiť, a že tým spôsobil eskaláciu celého konfliktu. Ale zároveň nemožno povedať, že by v Čečensku panovala nejaká nenávisť voči Basajevovi a Chattábovi. Skôr sa ľudia prikláňajú k názoru, že celá akcia je riadená Moskvou a ruskými tajnými službami, že urobili všetko preto, aby tento konflikt bol znovu vyprovokovaný. Oni hovoria - áno, Basajev urobil chybu, nemal chodiť do Dagestanu, ale to nebola tá hlavná príčina, oni by si našli inú. Hlavným cieľom je zničiť Čečensko ako také. To je v Groznom taký všeobecný názor."

Rozhovor s teroristou Basajevem je také součástí filmu Petry Procházkové a Jaromíra Štětiny z roku 1999: "Čečensko: Černá strana světa", který na svých stránkách inzeruje česká organizace Člověk v tísni. Ta dnes rozsáhlým způsobem fušuje i do novinářského řemesla (zvláštní: mezinárodní humanitární organizace pomáhají lidem v krizových oblastech, ale úzkostlivě si dávají pozor na to, aby NIKDY nevystupovaly politicky - to by totiž jejich postavení v krizových oblastech zdiskreditovalo - a v žádném případě nefušují do novinařiny a nešíří po světě "dokumentární filmy" :)).

Kromě rozhovorů s Basajevem a dalšími čečenskými válečnými magnáty obsahuje film i interviewy s veliteli ruské armády.

Proč byl film natočen? "Hlavním a jediným důvodem (sic" - tak hlavním, anebo jediným? pozn. JČ) proč jsme vstoupili do takového pekla, bylo zjistit, co se tam ve skutečnosti děje," konstatoval Jaromír Štětina, uvádějí internetové stránky Člověka v tísni.

Vyhledávač google vám nalezne pod hesly "Procházková" a "Basajev" několik ostře protimuslimských českých internetových stránek, které Procházkovou napadají, že není nestranná. Tak například Vlastimil Marek píše v inzinu.cz v článku "Islámské nebezpečí" (viz zde):

"Když islámští teroristé vyhazovali věžáky v Moskvě, tak Západ Rusku vyhrožoval za nepřiměřené akce a za to, jak pronásleduje ty nebohé Čečence. Když Šamil Basajev vtrhl do Rostova a v nemocnici povraždil 290 nemocných a vzal 60 rukojmích, tak ho západní svět neodsoudil, ale většina médií ho oslavovala jako bojovníka za svobodu! Petra Procházková s ním dělala interview, za které dostala cenu apod. Když se Srbové pokusili likvidovat albánský terorismus, tak jsme zaútočili na ně. Tyto chyby nesmíme opakovat.

To se ale zdá být zase extrém na druhou stranu. Motivací Markova článku je bigotní rasistická nenávist vůči všemu islámskému, stejně tak zhoubná jako Basajevova nenávist všeho ruského. Situace je zjevně složitější, než jak ji prezentují tyto dílčí, nepříliš objektivně vyznívající pohledy, což vynikne zejména ze zpětného pohledu několika let. Největší zájem by svět měl mít o obyčejné, nevinné lidi.