Uhodí-li tě do levé tváře,
nastav jim tu pravou...
volně citováno
podle Písma Svatého

Začínám se v Praze bát. Ne zločinců, ale strážců zákona. Právní nihilismus, kterým se vyznačuje legislativní dílna ministerstva vnitra, vyplodil v minulých týdnech počátek hysterické mediální kampaně "za Prahu krásnější, za Prahu válečnou". Blížící se summit NATO v Kongresovém centru nakazil tiskový odbor ministrstva vnitra (brzy se možná bude jmenovat ministerstvo lásky) válečným anarchismem. Policisté v něm varují občany, aby nepokoušeli trpělivost policistů. Policisté v něm varují občany, aby se nebavili s nikým, kdo vypadá "jinak", jinak než oni... Policisté v něm varují Pražany, že cokoliv kdo řekne nebo udělá PROTI, je projevem anarchismu a extremismu.

Policejní anarchismus a extremismus neprotestuje proti McDonald's ani proti neregulované globalizaci, i když i ministr vnitra z titulu své stranické funkce místopředsedy sociální demokracie má kritiku globalizace nařízenou schváleným programem své strany. Vládní strany. Místo toho před dvěma lety bojovali jím řízení policisté v ulicích proti protestujícím, kteří snad možná četli program ČSSD podrobněji než ministr vnitra sám.

Policejní anarchismus a extremismus protestuje proti právu. V duchu dávného Ježkova výroku o útěku ekonomů před právníky, jímž byla odstartována divoká privatizace, všeobecně známá později jako Klausovo tunelářské období. Nyní chtějí více pravomocí policisté, kteří před lety chráněni právem státu i právem obušku vyrazili zuby zatčenému demonstrantovi jen proto, že se opovážil nevelebit kapitalismus, který jemu osobně nic dobrého nepřinesl. Dodnes je nikdo nezavřel do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele a ani nevyhodil z práce.

Policejní anarchismus a extremismus protestuje divoce a nespoutaně proti právním předpisům, chránícím kohokoliv, kteréhokoliv občana - tedy i anarchistu, třeba i proti policejní zvůli. Zákon ovšem tvoří či schvalují i poslanci téže strany, ze které vzešel kdysi i ministr vnitra. Zákon tvoří a jeho definitivní podobu schvaluje jeden z pilířů státu, sněmovna. Policisté tedy vlastně bojují proti parlamentu. Nenazývá se to náhodou puč?

Více obušků, obrněných transportérů a stříkaček pro mé hrdinné hochy, já Prahu ubráním, křičí Gross tu na rozpočtovém výboru Sněmovny, tu na vládě.

Seřežte je jako psy, když nesouhlasí s humanitárním bombardováním či jakoukoliv jinou válkou, seřežte je jako psy, když nesouhlasí se svou bídou čili s kapitalismem, seřežte je jako psy, když nesouhlasí. S čímkoliv. I to zřejmě patří k výcviku policistů, kteří budou zanedlouho zasahovat proti mírovým aktivistům v Praze. Povinný souhlas s čímkoliv, s čím je nakázáno souhlasit, si vynucuje pomocí mobilizace 30 000 policistů ministr vnitra vlády, která se ve svých programových dokumentech hlásí k odkazu dělníků, střílených četníky první republiky. K odkazu Marxe, píšícího Kapitál. K odkazu pokrokových sil světa, budujících socialismus.

A ta strana, stará více než sto let, došla do 21. století s ministrem vnitra, bojujícím ZA kapitalismus, i když z jí prosazovaných idejí vyplývá jen jeden strategický cíl - společnost lidí práce, čili demokratický SOCIALISMUS. (SPD Godesberg 1959, Berlín 1989, program SI)

Místo vůle po sociální spravedlnosti, lidských právech či humanitě prosazuje ministr této strany povinný souhlas.

Povinný souhlas se zločineckou organizací, vraždící kvůli velmocenským zájmům jednoho státu občany nepohodlných, či zoufalých, porobených či odbojných států druhých.

Povinný souhlas s "vedlejšími" účinky "humanitárních" bombardování v podobě mrtvých žen a dětí, v podobě mrtvých svatebčanů či jiných mrtvých civilistů.

Povinný souhlas s válkou, vedenou proti puškám a samopalům z hranice atmosféry pomocí nejmodernějších technologií.

Povinný souhlas s vražednou strategií preventivní války proti komukoliv, kdo ohrožuje zájmy USA kdekoliv na světě.

Povinný souhlas se stejně šílenou pomstou, jako šílený byl čin, který ji vyvolal.

Povinný souhlas s válkou, rozpoutanou kvůli ropným zásobám nebo ropovodům.

Povinný souhlas s pohrdáním jindy vychvalovanými lidskými právy.

Povinný souhlas s pohrdání zákony i křesťanskou morálkou.

Začínám se v Praze bát, ne demonstrantů, ale nekontrolovatelnou mocí zmužilého kudrnatého chlapečka, dnes nejpopulárnějšího českého politika, začínám se bát ministra vnitra. Protože demonstranti mne mohou pouze přesvědčit (a nebo také ne) o své pravdě, ministrovi podřízení mne ale při obdobném přesvědčování (pouze s opačným znaménkem) mohou i zabít. Beztrestně. Ale nešť. Asi budu muset vyjít na ulici také. I když mi to policisté "nedoporučili". Protože jsem občan a nesouhlasím se strategií války. A to ani války ve Vietnamu, ani války v Afghánistánu, ani války v Iráku, ani války v ulicích Prahy. Nebudu se bát. Protože je přece už i v Praze demokracie (vláda lidu, a ne vláda nad lidem). Nebo ne?

Napište mi pak o tom.

(Tento sloupek vyjde v týdeníku NOVÝ PROSTOR dne 13. 11. 2002.)