Druhé kolo brazilských prezidentských voleb skončilo definitivním vítězstvím kandidáta levicové Strany Pracujících (Partido dos Trabalhadores) Ignacio Lula da Silvy. S počtem 61 % hlasů se mu podařilo porazit svého rivala Jose Serru, představitele Sociálně demokratické strany (PSDB), který obdržel 38 % hlasů. Podle sdělení brazilských médií bylo vítězství Luly hladké. Ve vítězném projevu k národu Lula vyzval celou společnost - včetně představitelů obchodní sféry a předáků odborů - k účasti na budování "více než bratrského národa". Lula se o prezidentské křeslo v minulosti pokoušel již třikrát, pokaždé neúspěšně. Tento bývalý odborový předák a zakladatel historicky nejsilnější socialistické strany v Brazílii má za sebou bohatou politickou zkušenost. Za několik desítek let působení v odborovém hnutí, ale i v politické straně si získal značnou podporu především mezi levicově orientovanými občany.

Co se týče Lulovy mezinárodní podpory, jeho prezidenturu uvítaly především ostatní latinskoamerické země, zejména Venezuela v čele se socialistou Hugo Chávezem. Administrativa Spojených států oficiálně vyjádřila gratulaci, a prostřednictvím mluvčího Bílého domu Ari Fleischera prohlásila, že americký prezident Bush se těší na produktivní spolupráci s touto největší latinskoamerickou ekonomikou.

Šampión chudých

Brazilský Hugo Chávez, tak by se dala charakterizovat postava Ignácia Luly. Analogii k jeho osobě lze nalézt v postavě venezuelského populisty Cháveze, opírající se o národně osvobozenecké myšlenky jedné z nejvýraznějších postav jihoamerické historie 19. století Simona Bolívara. Popularita charismatického Luly čím dál tím více stoupá zejména na severu země a v ostatních chudých částech, především pak mezi nejchudšími vrstvami společnosti. Ostatně, sám chudobu okusil na vlastní kůži.

Lula vyrůstal v chudých poměrech, dětství strávil prodáváním ořechů a leštěním bot. Do svých deseti let byl negramotný, později se jako ocelárenský dělník angažoval v odborech, kde zastával vedoucí funkci. V druhé polovině 70. let se mu podařilo transformovat silné odbory v mohutné hnutí proti pravicové vojenské diktatuře. S pomocí svého bratra José Ferreira da Silvy zorganizoval v roce 1978 dnes již legendární demonstraci pracujících, které se zúčastnilo na 100.000 lidí. V roce 1980 spojil odboráře, levicové intelektuály a další v historicky první Socialistickou stranu Brazílie přetrvávající dodnes. Lula, vůdce z lidu a obhájce chudých se těší až familiární podpoře Brazilců. Ve slovníku Portugalštiny se nedávno dokonce objevil novotvar Lular neboli podporovat Ignácio Lulu (!).

Ať už je tento politik přijímán jakkoli, faktem zůstává, že navzdory příslibům sociálně spravedlivější společnosti bude muset nová vláda čelit rekordnímu zadlužení u MMF ve výši 260 mld. dolarů, obrovské sociální polarizaci a osmi milionové nezaměstnanosti.

Revolučně, demokraticky, pragmaticky

Od 80. let v Brazílii plynule rostla popularita Strany pracujících. Zpočátku to byla strana mající těžiště v odborovém hnutí, mezi levicovými intelektuály a aktivisty. Jak rostla její podpora, docházelo k rozšíření politické orientace. Nastal posun od revoluční rétoriky směrem k pragmatičtější, sociálně demokratické platformě. Poučen předešlými politickými nezdary Lula usoudil, že Strana nikdy nemůže vyhrát volby, aniž by formovala aliance a měla nakloněné představitele silných ekonomických subjektů. Strana pracujících předpokládá koalici s menšími pravicovými stranami a počítá také s participací finančních a obchodních šéfů v Brazílii i v zahraničí. Lula uznal legitimitu dluhu u MMF a prohlásil, že je též ochoten s touto organizací spolupracovat.

Hlavní náplní politického programu Strany pracujících je boj proti korupci, eliminace chudoby, podpora ekonomického růstu a sociálního rozvoje. Program popisuje sérii různých iniciativ, jako např. "participační rozpočet", v rámci něhož budou mít zvolení politici a také občané přístup ke kontrole hospodaření federálního rozpočtu; průhlednost veřejných zakázek a smluv; přísnější supervizi a kontrolu placení daní velkých korporací; investice do vzdělávání apod.

Takovýto politický posun není v dnešní době neobvyklý. Levicové politické strany hlásící se k nejrůznějším ideologickým odkazům se všude ve světě umí hbitě přizpůsobit prostředí na politické scéně. Musejí, jinak by setrvaly v izolaci a měly by jen malou šanci dostat se do čela politického vedení. Politikaření jako druh pragmatismu.

USA versus Latinská Amerika?

Tradiční vztahy latinskoamerických zemí s administrativou Spojených států zůstávají v mnohých případech napjaté. Příkladem je nedávné vyjádření amerického prezidenta Bushe na adresu prezidenta Venezuely Hugo Cháveze, který pronesl, že spojenectví Cháveze s "osou zla" Kubou v čele s Fidelem Castrem považuje za velmi nešťastné. Co se týče Brazílie, panuje zde velký nesouhlas s přijetím Dohody o volné zóně Amerik (Free Trade Area of the Americas, FTAA), dohodě o volném obchodním pásmu napříč oběma kontinenty, kterou propaguje především Bush a lobbisté amerických nadnárodních korporací. Téměř 98 % z deseti milionů Brazilců se v hlasování vyjádřilo proti FTAA. "Snažíme se nalézt alternativu vůči Dohodě, kterou vnímáme jako prosazení neoliberalismu. Dopady takovéto politiky jsme těžce pocítili již v minulosti; téměř zničila argentinské hospodářství a přispěla k nárůstu sociální polarizace a zadluženosti", řekl v rozhovoru pro BBC Lula. Ve svém skepticismu jde ještě dál - FTAA podle jeho slov není o integraci Latinské Ameriky, ale o její okupaci. "Věřím, že Bush se ani tak nezajímá o problémy hladu, nezaměstnanosti a chudoby, ani o ekologické problémy v Latinské Americe. Daleko více se soustřeďuje na svou soukromou válku se Saddámem Huseinem", sdělil argentinské televizní stanici Todo noticas.

Vytvořit ekonomický blok, který nebude řízen USA, ale latinskoamerickými zeměmi, je snem Hugo Cháveze. Ten vyjádřil potěšení nad výsledky prezidentských voleb a sdělil, že Lulovo vítězství napomůže k vytvoření takovéhoto spojenectví. Zatím pošilhává po dohodě s Brazílií a Ekvádorem. Místo interhemisferického bloku řízeného USA by mohla v budoucnu vzniknout další hospodářská regionální spolupráce latinskoamerických zemí. Návrh je však zatím v rovině hypotetických úvah.

Tanec nad propastí

Bude se v Brazílii opakovat finanční krize z roku 1998? Není po Argentině tentokrát na řadě Brazílie?

To jsou otázky, které si ne náhodou klade určité spektrum Brazilců, ale i lidé v zahraničí. Po ničivé finanční krizi, která loni zasáhla Argentinu, se ekonomové a experti obávají, že by podobný scénář mohl nastat také v Brazílii. Předpokládají, že v Brazílii by měla krize daleko ničivější dopad. Nad touto největší latinskoamerickou ekonomikou, čelným představitelem hospodářského uskupení MERCOSUR (Mercado Comun del Sur, Jižní společný trh), visí Damoklův meč. Splácení astronomického dluhu MMF každoročně odčerpá přes 62 % HDP, za poslední rok došlo k výraznému poklesu měny, což mělo za následek zvýšení dluhu u MMF. V srpnu 2002 MMF poskytl 30 miliardovou injekci ve formě balíčku na záchranu brazilské měny. K výraznému posílení kurzu měny však nedošlo, výsledkem je pouze další zadlužení.

V návaznosti na sílící popularitu Strany pracujících doporučila již v květnu investiční banka Goldman Sachs zahraničním investorům přemístit investice z Brazílie do Mexika. Další investor J.P. Morgan srovnává Brazílii s ještě rizikovějšími zeměmi, jakými jsou Argentina a Nigérie. Brazílie je již delší dobu považována za zemi, která je velmi zranitelná vůči ztrátě důvěry u zahraničních investorů a odlivu zahraničního kapitálu. V reakci na sílící popularitu Strany pracujících lze očekávat, že by v brzké době mohlo dojít k odlivu značného rezervoáru kapitálových investic z Brazílie do "politicky a ekonomicky stabilnějších" zemí.

Reálné zázračno

Brazilci nevolili pouze nového prezidenta, ale také nové gubernátory, dva senátory a federální a státní zástupce. Historicky první svobodné prezidentské volby po éře vojenské diktatury se v Brazílii uskutečnily v roce 1989. Kandidatury se tehdy chopil i Ignacio Lula; avšak neuspěl oproti svému rivalu Fernandu Collorovi. Ani v dalších volebních obdobích se mu zvítězit nepodařilo. Po předchozích nezdarech se na Lulu konečně usmálo štěstí. Média po celém světě informovala o jeho nebývalé popularitě a odhodlání změnit zemi. Brazílie se nyní nachází v nové fázi svého historického vývoje, říkají mnozí. Nový prezident je pro někoho nadějí, pro jiné pouhým populistou.

V zemi se očekává série změn s nádechem zázračna. Podaří-li se Lulovi vyvést zemi z vleklé hospodářské a sociální krize, nastolit sociálně spravedlivější společnost, je zatím nezodpovězená otázka. Pomyslná resuscitace společnosti je odvážným předsevzetím, předpokládá změnu nejen kosmetického rázu. Lula není jediný, kdo s tímto odhodláním přichází, v mezinárodním politickém spektru se rýsuje celá řada podobných populistů nabízejících zaručené recepty na vyléčení společnosti. Ostatně, nakolik budou Lulovy politické přísliby pravdivé, budeme moci otestovat.

K přílišným dramatickým změnám však v Brazílii nejspíš nedojde.