8. 2. 2001 jsem podepsala s Alenou Vojtovičovou, oblastní pojišťovací agentkou České pojišťovny zdraví, a. s., pojistku č. 16014809 s těmito tarify:

523: pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, plněný od 22. dne

525: pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, plnění od 36. dne

Čtvrtletní pojistné činilo 1643,- Kč.

A tak jsem se stala klientkou pojišťovny, jejíž zásady mi přivodily více starostí než užitku.

Zaplatila jsem celkem dvě čtvrtletí, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Po šesti týdnech jsem byla s krvácením přijata do nemocnice, kde jsem 4. den pobytu spontánně potratila a podrobila se abrazi (česky vyčištění dělohy), která se provádí v celkové anestezii.

Celkem jsem v nemocnici strávila šest dní, a protože jsem si jako zodpovědná osoba samostatně výdělečně činná platila výše zmíněné připojištění, obrátila jsem se na paní Vojtovičovou s tím, že chci na základě své pojistky proplatit pobyt v nemocnici a ušlý zisk. Jaké bylo moje překvapení, když mi pojišťovací agentka sdělila, že na tuto "nemocenskou" nemám nárok! Řekla mi doslova:

"Těhotenství jste si způsobila sama, není to nemoc, a tudíž si za jeho komplikace nesete následky sama."

Mou (předpokládám, že zcela pochopitelnou) reakcí bylo, že jsem další dvě čtvrtletní pojistky nezaplatila a rozhodla se, že s Českou pojišťovnou zdraví, a. s. nechci mít už nic společného.

Jaké však bylo mé překvapení, když v lednu tohoto roku přišla na moji adresu upomínka, na jejímž základě jsem byla vyzvána k úhradě zbylých dvou kvartálů roku 2001 v celkové výši 3286,- Kč.

Bohužel tento dopis od ČPZ jsem si neponechala, protože jsem jej ve vzteku roztrhala a hodila do odpadkového koše. Napsala jsem však odpověď, kterou zde kopíruji:

V Ostravě 2002-02-20

Věc

Oznámení o tom, že Vaší pojišťovně nezaplatím už ani korunu

Vážená paní Brožková,

protože jste podepsána pod elaborátem, který mi dnes přišel poštou, adresuji svou odpověď Vám.

V předloňském roce jsem uzavřela s Vaší pojišťovnou pojišťovací smlouvu a po dva kvartály uhrazovala Vaší organizaci smluvenou částku. V srpnu loňského roku jsem potratila své a manželovo první dítě a začala se zajímat o to, zda mi bude vyplaceno nějaké pojistné. Vaše pracovnice, která se mnou smlouvu o pojištění uzavírala, mi však sdělila, že těhotenství není nemoc, že jsem si je způsobila sama, a že tudíž nemám na žádné odškodnění ve smyslu výplaty pojistného nárok. Nejenže jsem se tedy vyrovnávala s velmi krušnou zdravotní i psychickou újmou, ale navíc i s Vaším více než cynickým přístupem k věci. Kdybyste sídlili v Americe, bylo by možné Vás žalovat pro diskriminaci a neetické a nemorální chování.

Vzhledem k této zkušenosti jsem se rozhodla, že Vám už nezaplatím nic. Kdybych si nechala peníze do Vás investované v bance, mohla jsem tím pokrýt ušlý zisk za pobyt v nemocnici a ještě si pro radost něco koupit. Netušila jsem, že Vaše nebetyčná drzost dojde až do toho stádia, kdy mi pošlete složenku, abych uhradila dlužné pojistné za rok 2001.

Písemně Vám tímto sděluji, že jsem smlouvu s Vámi uzavřela dobrovolně v domnění, že mi pomůže při případných zdravotních problémech. Když ke konkrétním došlo, zjistila jsem, že mi nepomůžete. Toť fakt.

Pokud mne budete dále obtěžovat složenkami a dalšími dopisy, upozorňuji Vás, že:

Berte mé tři body, jak je libo. Sděluji Vám, že pokud mi nedáte nadále pokoj, tak Vám co nejvíce zatopím a pokusím se pomoci tomu, aby příště žádná žena nedopadla u Vaší pojišťovací společnosti tak jako já v létě. Vaše chování nejenže není etické z hlediska podnikatelského, ono není etické ani morálně.

Přesto se pokouším Vám onu nebetyčnou drzost odpustit a věřit, že si svou (spokojenou) klientelu najdete.

Očekávám, že mne už nebudete obtěžovat.

S pozdravem Daniela Pilařová"

Počátkem tohoto týdne mi přišel dopis s následujícím obsahem:

"Vážená paní Pilařová,

nemůžeme souhlasit s obsahem Vašeho dopisu ze dne 20. 2. 2002, ve kterém odmítáte zaplatit dlužné pojistné ve výši 3286,- Kč z důvodu odmítnutí plnění Vaší pojistné události. Chceme Vás upozornit, že pokud jste nebyla informována o důvodu odmítnutí plnění pojistné události, rozhodně se nejednalo o nemorální postup, jak uvádíte, ale odmítnutí plnění, ve Vašem případě, vyplývá z ustanovení článku 11, odst. a) Všeobecných podmínek pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy a jejichž fotokopii Vám znovu, pro úplnost, v příloze zasíláme.

Vzhledem k výše uvedené skutečnosti jsme nuceni trvat na našem stanovisku a Vaše pojistné ukončit ve smyslu našeho dopisu ze dne 13. 2. 2002, tj. s očekávanou úhradou dlužného pojistného ve výši 3286,- Kč."

Ve článku č. 11 nazvaném Výluky z pojištění, v bodu a) najdeme toto:

"Pojistitel neplní v těchto případech: při pracovní neschopnosti v souvislosti s rizikovým těhotenstvím, hrozícím potratem, potratem, předčasným porodem nebo porodem."

Dlužno dodat, že tyto Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti nejsou uvedeny ve smlouvě, kterou jsem s ČPZ uzavřela, přestože byly přijaty půl roku před podpisem mé pojistné smlouvy, konkrétně 26. 7. 2000.

Považuji za nanejvýš varovné až alarmující, že k něčemu takovému v českém systému pojišťoven vůbec mohlo dojít, a to zejména z těchto důvodů:

a) těhotné ženy tak ztrácejí veškeré jistoty pro případ, že by jejich těhotenství bylo rizikové či přímo skončilo potratem, jako se tomu stalo v mém případě. Nejenže tedy žena musí zvládnout tuto tragickou skutečnost psychicky i fyzicky, ještě navíc není potrat (spontánní, nikoli uměle vyvolaná interrupce!!!) ani doceněn jakožto zdravotní komplikace hodná pozornosti pojišťovny.

b) poté, co se žena rozhodne přestat platit pojistné - např. právě z výše uvedených důvodů -, je možné na ní vymáhat další pojistné částky. Přitom ve smlouvě je uvedeno pouze, že pojištění bylo sjednáno na rok 2001 s tím, že v jeho rámci jsou 4 pojistná období (čtvrtletní). Nikde ovšem není uvedeno výslovně, že tato období je třeba zaplatit, i když se např. rozhodnu pojištění v průběhu roku ukončit, protože zjistím, že mi absolutně nevyhovuje.

c) morální úroveň pojišťovny je na tak nízké úrovni, že nejenže se nestydí nevyplatit pojistné ženě, která potratila (vždyť má svůj paragraf 11 a)!!), ale ještě si činí nárok na další a další splátky pojistného, i když je jí oznámeno, že žena o další pojištění nemá zájem.

Nezbývá mi tedy, než na tomto místě varovat všechny ženy v plodném věku, aby neskočily na sladké řečičky pojišťovacích agentů a aby raději částky odpovídající pojistnému ukládaly do banky. Pokud totiž potratí (nebo se jim stane jiná "nepojistná" zdravotní událost), jejich peníze jim aspoň zůstanou. Zatímco já jsem už o částku 3286,- Kč přišla, nikdo mi ji nevrátí a navíc je po mně stejná částka znovu vyžadována... Proto se s tímto případem obracím na svoji právničku, která - jak doufám - obhájí mé právo nedát už pojišťovně ani korunu. Snad díky této nehorázné cause znovu vyvstane aspoň jakási diskuse o roli ženy v současné české společnosti. Ono to s tím totiž úzce souvisí.

P. S. Chápe někdo, proč bylo těhotenství a zejména jeho komplikace vyloučeny z pojistných událostí?