Na rozdíl od předchozí praxe, kdy soudní exekuce směli vykonávat jen zaměstnanci soudů, tento zákon přenesl tuto činnost na nezávislé české občany. Ti ale musejí mít v ČR dokončené vysokoškolské právnické vzdělání, musejí mít např. čistý trestní rejstřík a musejí nejprve složit čekatelskou exekutorskou zkoušku. Až potom je na návrh Komory exekutorů do exekutorské funkce jmenuje ministr spravedlnosti. Nejsou to tedy nějací "soukromí vymahači dluhů", naopak jsou to úřední osoby se samostatnými úřady, jejichž úkony mají stejnou právní sílu jako úkony soudů, jejichž práci určuje přesný exekuční řád a které svojí existencí významně soudům odlehčili v jejich přetížnosti a ve vymáhání, tedy vykonatelnosti práva.

Nyní v ČR působí 102 těchto exekutorů. Za dosavadní zhruba rok své činnosti řešili přes 31 000 nařízených soudních rozhodnutí ve prospěch fyzických osob i státních institucí - např. Fondu národního majetku. Celková úspěšnost jejich práce se pohybuje mezi 60 - 70 % a záleží v ní i na výši vymáhaného dluhu - čím vyšší dluhy, tím hůř se vymáhají; veliký problém zároveň představují fiktivní, tedy "mrtvé" firmy. Největší potíže ale exekutorům způsobují banky, finanční úřady, zdravotní pojišťovny, některá ministerstva, Česká správa sociálního zabezpečení a Středisko cenných papírů, které jim pro jejich činnost odmítají poskytovat potřebné údaje o dlužnících.

Zejména finační úřady často působí dojmem, že exekutorský zákon vůbec neznají a raději proto vůči němu vymýšlejí všelijaké "obranné" fígle. Tak například exekutorům vracejí jejich žádosti žádosti o informace s odkazem na zákon o správě daní a poplatků (chtějí prostě za svoji pomoc inkasovat místní poplatky), přestože exekutoři jako právní zástupci státu jsou od takových poplatků osvobozeni. Nebo na exekutorských přípisech vyžadují kulatá razítka se státním znakem, která se ale otiskují pouze na exekuční usnesení - nikoli tedy na obyčejné úřední žádosti. A nezřídka tyto úřady dokonce požadují notářsky či soudně ověřené podpisy exekutorů, ačkoli sami exekutoři smějí taková ověření provádět - jako by si exekutor (sám též úřední ověřovatel pravosti podpisů) musel ověřovat vlastní podpis.

Tyto a další zdánlivé "maličkosti" práci exekutorům značně znepříjemňují. Znepříjemňují a v konečných důsledcích obecně vymahatelnost práva v ČR velice komplikují. Když se k tomu přičtou všemožné obstrukce samotných dlužníků a leckdy až neochota státní správy k úzké spolupráci, s čímž dlužníci pohříchu často přímo kalkulují, pak problematika vykonatelnosti práva a zvýhodňování dlůžníků na úkor věřitelů bude v ČR jen dál a dál pokračovat.

K takovým dlužníků patří také generální ředitel TV Nova Vladimír Železný. Ten má kvůli kontroverzním majetkovým změnám v této televizní stanici českými soudy obstavený mnohamilionový majetek, neboť v důsledku toho, co Železný udělal, zřejmě ČR prohrála mezinárodní arbitráž o miliardové odškodnění. Výkony rozhodnutí českých soudů v této věci prováděli češti exekutoři a ve své práci byli možná tak důslední, že Železný už ani nestačil ze svého majetku leccos kamsi zašantročit.

A tím se mu nejspíš zprotivili. On sám sice proti nim veřejně moc nevystupuje, nicméně už dva pořady "nováckého" Občanského juda dva exekutorské týmy (z Jihomoravského a Jihočeského kraje) divákům předvedly v tak silně negativním světle, až možná veřejnosti pomalu vnucují názor, že než takové exekutory, tak to radši žádné. A právě z této televize čím dál víc zaznívají úvahy o tom, že by se čeští exekutoři a jejich zákon měli co nejdřív zrušit.

(K problémům výkonu práva v ČR se Britské listy v nejbližší době vráti on line rozhovorem s prezidentem Komory exekutorů Jurajem Podkonickým.)