V poslední den pražské konference o "mediální gramotnosti a autorských právech" promluvila Margaret Boribonová, zástupkyně předsedy Asociace evropských vydavatelů tisku. Dokázala, jak píše britský účastník konference Ewan McIntosh, že je evropský tisk "naprosto v háji".

S velkým zájmem jsem si přečetl články uveřejněné v posledních dnech na Britských listech, které se zaobírají bombardováním Jugoslávie, píše Jan Čihák.

Pokud se někdy ze zvědavosti rozhodnete brodit stokou diskusních fór na českých zpravodajských serverech, narazíte na relativně hojně uveřejňovaný názor, že se jednalo o genocidu srbského národa ze strany NATO, na níž jsme se podíleli i my jako ČR a zradili jsme tak letité bratrství Srbska, které nás vždy podporovalo.

JČ│ Jak dostáváme zhrzené maily od neinformovaných, anebo zaujatých stoupenců Srbska, je ve veřejném zájmu publikovat základní informace aspoň s minimální mírou objektivity. Níže uvedený text je přeložen z anglické Wikipedie:

Miloševičova role v jugoslávských válkách devadesátých let je otázkou značné kontroverze. Jeho kritikové Miloševiče obviňují, že zahájil války ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Bosně a v Kosovu. Obviňují ho, že vyvolával srbský nacionalismus v rámci kampaně vraždění, jejímž cílem bylo vytvořit na troskách Jugoslávie "Velké Srbsko". Jeho stoupenci považují Miloševiče za mírotvorce, který chtěl zachránit Jugoslávii. Tvrdí, že se Miloševič vehementně stavěl proti etnickému nacionalismu a o vytvoření Velkého Srbska neusiloval. Z vypuknutí válek obviňují republiky, které rozhodly se od Jugoslávie odtrhnout. Syntéza těchto protikladných názorů argumentuje, že Miloševič využil politické nestability v Jugoslávii k tomu, aby se v Srbsku dostal k moci. Bylo to rozhodnutí, které rozhněvalo ostatní republiky a národnosti v Jugoslávii. Když se Jugoslávie rozpadla, Miloševič podporoval nacionalistickou politiku ve snaze udržet u moci svůj postkomunistický socialistický režim a ve snaze oslabit růst podpory pro ultranacionalistickou antikomunistickou Srbskou radikální stranu.

Josip Tito se na konci své vlády pokusil Jugoslávii decentralizovat. Vznikly tak silné národní republiky s místními elitami. Když se to v úplném závěru za ekonomické krize pokusil Tito znova zpátky centralizovat, národní elity - všechny - začaly prostřednictvím médií šířit nacionalismus a mobilizovat veřejnost, aby uchránily svou moc. Jan Čulík se pořád zaměřuje na Srbsko, ale jinde to nebylo o nic lepší. Miloševič nenesl výhradní zodpovědnost za ty hrůzy, byl spoluviníkem, jedním z několika, upozorňuje Karel Dolejší.

K tomu dodává Jan Čulík: To je jasné, jenže v českém prostředí se neozývají neustále zástupci Chorvatů, Bosňanů či Slovinců s argumentací, jak to dělají zastánci Srbů, že oni nic, že za všechno může "spiknutí západního velkokapitálu" a "americké imperiální touhy", které znásilnily ubohé malé nevinné Srbsko.

Dovoluji si Vás upozornit na některá shromáždění konaná v Praze u příležitosti 10. výročí tzv. "humanitárního bombardování" SRJ v roce 1999, píše Pavel Křivka:

Izrael čelí od čtvrtka vážné krizi ohledně své nedávné ofenzívy v Gaze. Izraelští vojáci totiž zveřejnili svědectví, z nichž vyplývá, že izraelská armáda měla dovoleno, a v některých případech dokonce nařízeno, střílet na neozbrojené palestinské civilisty.

Tato svědectví se výrazně odlišují od oficiálních tvrzení, že izraelská armáda údajně intenzivně usilovala o to, aby civilisty nezraňovala a nezabíjela. Zdá se, že potvrzují palestinská obvinění, že izraelská vojska střílela v civilních oblastech během svých operací bezohledně a s nepřiměřeně velkou silou.

V jednom svědectví jeden izraelský voják popisuje, jak mu jeho velitel nařídil zastřelit starou ženu, která stála 100 metrů od domu, který zabrala izraelská vojska.

Národní památkový ústav se při obnově Karlova mostu ocitá ve složité situaci. Veřejnost jej vnímá jako hlavního garanta památkové péče a tedy i obnovy Karlova mostu. Ve smyslu platného zákona o státní památkové péči je však hlas NPÚ pouze poradní a skutečnou rozhodovací pravomoc a tedy i bezprostřední odpovědnost za průběh opravy má výkonný orgán, kterým je v tomto případě Odbor kultury a památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy. Národní památkový ústav proto prakticky nemůže prosazení svého odborného názoru zaručit.

Národní památkový ústav uspořádal ke kontroverzním aspektům opravy Karlova mostu začátkem března workshop. Tato tisková zpráva, vydaná k věci, nikoho v českých médiích nezaujala. │RED

• Pro Google byl včerejšek nejrušnějším dnem: počet přístupů stoupl o 41 procent
• Stránky porušující soukromí Google ze serveru odstraňuje

Firma Google zprovoznila v Británii svou službu Street View, tedy podrobnou fotografickou dokumentaci 25 britských měst. Na fotografiích však byly zachyceny takové podrobnosti, jako například muž zvracející před jednou londýnskou hospodou. Zveřejnění fotografií vyvolalo vlnu protestů proti porušování soukromí, takže Google byl nucen četné fotografie nahrazovat.

V sobotních Lidových novinách byla zveřejněna zpráva ČTK informující, že Česko-vietnamská společnost poskytla humanitární pomoc chomutovským rodinám, jak to oznámila mluvčí ministra pro lidská práva a národnostní menšiny Lejla Abbasová. Tato informace je nepravdivá. Česko-vietnamská společnost pouze zprostředkovala přímý kontakt na dárce humanitární pomoci a tím je náš největší partner Svaz Vietnamců v ČR . Potraviny a zimní bundy chomutovským rodinám, kterým exekutor zabavil dávky v hmotné nouzi, poskytli Vietnamci žijící u nás, kteří jsou organizovaní ve Svazu Vietnamců.

Policisté, kteří se podíleli na "vážném, nedůvodném a dlouhém" útoku na britského muslima, za což mu londýnská Metropolitní policie byla nucena tento týden vyplatit odškodné ve výši 60 000 liber, byli obviněni z desítek dalších útoků na černošské či asijské mladé muže.

Babara Ahmada, 34, podezřelého z terorismu, londýnští policisté po jeho zatčení v jeho londýnském bytě v prosinci 2003 bili pěstmi, kopali, dupali po něm a škrtili ho.

Prikladam navrh zmluvy s Vatikanom, ktory na Slovensku presadzovala KDH a ktory v roku 2006 viedol (chvalabohu) k rozpadu koalicie, v ktorej posobili a predcasnym parlamentnym volbam. Doporucujem hlavne clanok 3, odsek 1 vo vazbe na znenie a pravomoci zmluvy, píše ze Slovenska čtenář, jehož totožnost je redakci známá, ale s ohledem na jeho osobní bezpečnost se ji rozhodla neuvést.

KD│Vztah technologie a času je téma, které se v těchto esejích objevuje opakovaně, a to z dobrého důvodu. Z jedné strany platí, že řada výzev, jimž čelíme, když se industriální civilizace pohybuje po dlouhé dráze úpadku a zániku, pochází ze směšování krátkodobé perspektivy, která ovládá příliš mnoho našich kolektivních rozhodnutí - a dalekosáhlého působení důsledků, které tato rozhodnutí velmi často přinášejí.

Na druhé straně však zásadní stránku našich aktuálních obtíží - ačkoli za ni často není uznána - představuje skutečnost, že většina našich moderních technologií je z dlouhodobého hlediska velmi špatně adaptovaná. Většina technologií využívaných dnešními průmyslovými společnostmi přímo či nepřímo závisí na neobnovitelných zdrojích, které prostě dojdou. Technologie, které nemohou být přepracovány tak, aby vystačily s obnovitelnými zdroji, nebo které po vyčíslení nákladů na obnovitelné zdroje přestanou být hospodárné, v příštích desetiletích a staletích zmizí, což bude mít na lidský život vážné dopady.

Jel jsem se známým, který se cestou potřeboval, jako člen regionálního orgánu dnes už neexistující politické strany, zastavit na jakémsi jednání orgánu lokálního. Jednání probíhalo v sálku hospody, to tam byla jediná provozovaná místnost a tak jsem si musel dát kafe spolu s "politiky". Sedl jsem si do nejvzdálenějšího koutu a jednání probíhalo mimo můj doslech až do okamžiku vypuknutí hádky. Předmětem byl postoj této strany ke zrušení nějakého nevýdělečného sociálního subjektu. Stanoviska byla v zásadě dvě. Zrušit subjekt, protože sociálno je mrtvý pojem, nezrušit, protože lidi (matky s dětmi) ho potřebují. Můj známý, jako autorita shůry, se přikláněl současně a střídavě k oběma stanoviskům. Protože bylo jasné, že nemohu neslyšet, padla nakonec otázka, co si o tom myslíte vy, pane.

Pane předsedo, vážené delegátky a delegáti, děkuji za opětovné pozvání na váš sjezd. Vaše pozvání jsem tentokráte přijal, protože vaše jednání, jednání nejstarší demokratické politické strany v České republice, která je v současnosti hlavní opoziční silou, považuji v kontextu událostí poslední doby za důležité. Mám na mysli naši vnitropolitickou nestabilitu i zhoršující se ekonomickou situaci. Váš sjezd jsem se rozhodl navštívit s plným vědomím toho, že je ČSSD stranou, která mne v loňské prezidentské volbě nepodporovala a která - spolu se svými politickými spojenci - na úřad hlavy státu kandidovala a prosazovala svého protikandidáta. Takový postup je v demokratickém státě normální a vyjadřuje samu podstatu demokracie.

Zaujal mě komentář k protokolu z jednání monitorovací mise UNESCO ze dne 2.3.2008 sepsaný Štěpánem Kotrbou (Blisty 19.3.2009) v části, kde zaníceně hájí výstavbu mrakodrapů na pankrácké pláni. Ohromila mě míra nepochopení významu reliéfu historického města. Sebelepší geologické podmínky nemohou přece ospravedlnit degradaci měřítka hradčanského panoramatu. Výšková zástavba pankrácké pláně je bohužel součástí prostoru pražského panoramatu, a proto ovlivňuje jeho měřítko, píše ing. arch. Marie Švábová.

Drastické škrty v rozpočtu ministerstva kultury, které letos poznamenaly podstatnou oblast živého umění, si žádají výrazný protest. Shodli se na tom zástupci všech uměleckých oborů, kteří připravují novou iniciativu Za Česko kulturní. První protestní shromáždění se uskuteční v předvečer konference Fórum pro kreativní Evropu. Tu paradoxně spolu s Evropskou komisí pořádá stejné Ministerstvo kultury ČR, které ve vlastní zemi živou kulturu ničí a v lepším případě odsuzuje k pouhému živoření. Konference je jednou z největších akcí českého předsednictví.

Má to pochopitelně jisté nevýhody, když stejná osobnost zastává dvě někdy stěží časově zvládnutelné funkce. I když lze vždycky tvrdit, že to "jaksi" přece jen jde. Určitě nebudeme závistivě počítat, co mu (nebo jí) to vynese. Jenže pouze v mystických sférách se někdy spekuluje o tom, že by člověk mohl být "reálně" na dvou místech současně (nemá-li zrovna být ještě na nějakém místě třetím!); ve vskutku reálném světě se ani špičkoví funkcionáři rozkrájet nemohou, aby byli všude, kde jsou zrovna nezbytní. Zvláště v tomto pololetí musí být nejeden ministr třeba současně v Bruselu, a měl by také být přítomen v Praze na závažném hlasování Parlamentu ČR, možná dokonce rozhodujícím o bytí samotné vlády.

Základem právního rozsudku by vlastně měla být důležitá informace. Že ale ani ta někdy nepomáhá, na to jsem přišel, když jsem četl o dvou bratrech, kteří prý uměli mlčet. V jejich případě vyšetřovatelům nepomáhaly ani nejnovější technické poznatky, jindy se však problémem právního rozhodování mohou stát právě rozsáhlé informace -- o tom něco v dnešní poznámce...

Ve své reakci se Štěpán Kotrba stále drží svých předsudků a stereotypů, neobhajitelných i po procedurální stránce, píše čtenář J. Vomáčka.

Katolická církev nemá pro vyšetřování sexuálních deliktů takové prostředky, jako orgány činné v trestním řízení. Navíc se ocitá ve střetu zájmů. Článek Václava Davida je symptomatický. Fascinuje mě v něm důraz na církevní procesy místo normálního policejního vyšetřování ("odnětí případů pohlavního zneužívání diecézním a národním CÍRKEVNÍM soudům, kde by mohli být pachatelé chráněni místním ordinářem či církevními soudci, a převedení již v první instanci do Vatikánu") a zachování ticha ("ochrana dat je namířena proti jejich používání v neprospěch obětí, nebo v neprospěch církve, jako celku").

Ve skutečnosti to bylo úplně jinak, než píše Štěpán Kotrba ve svém článku, upozorňuje Václav David.

Zmíněný list SACRAMENTORUM SANCTITATIS TUTELA nebyl směřován ke zbavení duchovních světské odpovědnosti, ani k zamlčování daných skutků. Jeho cílem je odnětí případů pohlavního zneužívání diecézním a národním CÍRKEVNÍM soudům, kde by mohli být pachatelé chráněni místním ordinářem či církevními soudci, a převedení již v první instanci do Vatikánu.

V článku "Jak církev ohlupuje věřící: důvody pro nepřijatelnost antikoncepce" projevuje Štěpán Kotrba nenávist k církvím, zejména té katolické, hodnou komunistického funkcionáře, a kromě toho také značnou neinformovanost. V historii každého hnutí a každé myšlenky jsou snahy ji modifikovat a zneužívat pro různé postranní cíle. To se týká i katolické církve. Protože její historie je poměrně dlouhá, bylo za dobu těch pokusů o zneužití jejích myšlenek a struktur a různých extrémů pěkná řádka. K nim lze zařadit i Hnutí pro život, byť má toto hnutí sympatizanty i v řadách katolické církve, píše čtenář J. Vomáčka.

reakce na polemiku čtenářů v příspěvcích "I Hnutí pro život má právo na život" a "Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého", komentující článek Štěpána Kotrby "Jak církev ohlupuje věřící: důvody pro nepřijatelnost antikoncepce"

Ano, čtenář J. Vomáčka by měl pravdu, kdyby i v učení a idejích, prosazovaných katolickou církví a jejími věřícími platila zásada, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ale ono to platí jen občas a v Česku. Nikoliv třeba v Polsku, které je také zemí EU. Nemusí to ovšem platit ani v Česku - za několik měsíců. Církev svatá katolická stále usiluje o "nadpráva", vynucovaná (dohodnutá) mezinárodní smlouvou s Papežským stolcem, usiluje i o "nadpráva" vynucovaná (dohodnutá) v rámci maximalistických požadavků majetkového vyrovnání se státem... Moc a peníze ve vzácné symbióze teprve tvoří skutečnou moc. Ještěže stále bere Svatý stolec na vědomí, že Česká republika je nekonfesním státem... Bohužel zde v Česku hrozí řada věcí, doteď nemyslitelných.

Pokud by chtěl Štěpán Kotrba postihovat "stále ještě tolerovanou, nicméně společensky nebezpečnou činnost, spočívající v ohlupování lidí názory, které nemají opodstatnění v realitě a nezřídka jsou s realitou v příkrém rozporu", pak by bylo nutné začít rozsáhlým zatýkáním v parlamentu a v celé řadě státních i soukromých institucí. Včetně médií, píše Milada Lukšínská.

Myslím, že větička o svobodě jednoho začínající tam, kde končí svoboda druhého, je sice pěkná, ale v zásadě toho moc neříká – tedy říká toho velmi málo o tom, kde přesně ty svobody končí. Takže třeba svoboda otroka končí tam, kde začíná svoboda jeho pána, ale to v žádném případě neznamená, že by to bylo místo, které budeme považovat za správné..., píše čtenář Tomáš Peltán.

Rád bych (mimo jiné i ve světle diskuze o postojích současného Vatikánu) přidal pár upřesňujících poznámek ke své noticce O "křesťanské dogmatičnosti", která patřila do pře o poměru státu a církví. Souhlasím plně s názory Borise Cveka, zároveň mě ale mrzí, že sám pan Cvek už v titulu svého článku a pak i v jeho jazyce neudržel podmět "římskokatolický" a na konci svého článku už opět mluví o "křesťanech" obecně, aniž by to nějak odlišil. Tím se dopouští téhož jazykově-významového prohřešku, který jsem vytýkal Štěpánu Kotrbovi. Tuto automatickou parole (osobní výpověď) v níž církev=Římskokatolická církev=křesťanství, znám dobře od svých přátel vychovaných v římskokatolickém prostředí. Přesto jsem o nich v článku I římská konzerva se otevře, který toto téma všestranně shrnuje, zmínil, že je mám rád a že jsou "statisticky" nejpočetnější skupinou mých kamarádů ...

Stereotypy dané nám výchovou jsou železná košile, která je pro dnešní život často velice nepraktická. Proto je třeba ji sundat, a znovu zopakovat fakta, která byla sice už mnohokrát řečena, ale dosud "nepřešla do krve".

Štěpán Kotrba znovu přitvrdil. Pravděpodobně předem počítá s tím, že své požadavky v dohledné době neprosadí. Jinak si nedovedu představit následky. Statisíce občanů ČR by uvrhl do ilegality. Hnutí pro život by muselo využívat hosting na zahraničních serverech a jeho členové psát pod pseudonymy. Z odhalených a uvězněných členů by se stali mučedníci, píše čtenář Václav David.

Mezi hlavní znaky energetiky patří její nezastupitelnost; jakkoliv je například možné nahradit jeden docházející nebo nedostatkový materiál jiným, případně zcela jinou koncepcí, nelze nahradit energii něčím jiným, protože to odporuje základním termodynamickým větám. Energie je základním hybatelem všech hmotných procesů a nikdy se, pakliže chceme zachovat civilizaci v současné podobě, nestane marginálním odvětvím. Není pochyb o tom, že energetika se v současné době nalézá na rozcestí, a proto je třeba hledat nové cesty. Z tohoto důvodu se vytvářejí energetické koncepce a jejich cílem je stanovit hlavní směr rozvoje energetické výroby a zásobování a stanovit investiční priority. Postoj evropského sdružení Eurosolar se zásadně odlišuje od závěrů, které byly publikovány ve zprávě české Nezávislé odborné komise ze září 2008 - a proto Eurosolar předkládá následující stanovisko jako souhrn konkrétních námitek a obecných stanovisek.

Před více než měsícem jsem vyslovil na stránkách Britských listů hypotézu, že iniciativa nového prezidenta Spojených států Obamy v oblasti energetiky se neobejde bez řešení opírajícím se o jaderné energetické zdroje. Tato myšlenka si brzo vysloužila nálepku konspirační teorie.

Že by i agentura Associated Press byla součástí mé konspirace? Musím si položit tuto otázku při pročítání zprávy o nejnovějších prohlášeních pana Ču.

KD│Evropa prožívá jadernou renesanci, avšak problém skladování vysoce radioaktivního odpadu zůstává dosud nevyřešen, napsal v analýze pro UPI Stephan Nicola. Nejnověji se připojilo Švédsko. V únoru Stockholm zrušil rozhodnutí z roku 1980 o odstavení jaderných reaktorů v zemi. V minulých letech podobně postupovali v Nizozemí, Švýcarsku a Británii. Osmdesát procent francouzské elektřiny je vyráběno v jaderných elektrárnách a Finsko právě buduje největší jadernou elektrárnu na světě. Vzpomínky na velké havárie jaderných elektráren se vytrácejí a státy vidí jadernou energii jako variantu při snížení závislosti na dovozu ropy, stejně jako snížení emisí. I když se ale bezpečnost moderních elektráren velmi zlepšila, jeden podstatný problém dosud nebyl vyřešen: Skladování vysoce radioaktivního odpadu vznikajícího v jaderných reaktorech.

Katarína Klamková

Je ředitelkou brněnské organizace IQ Roma servis.

Důvody pro: šlo by o principiální deklaraci respektu k lidským životům a osudům nekompromisně a bez rozdílu (otázka principu se nesmí měřit optikou peněz). Důvody proti: mediální a politická pozornost a energie by se přesunuly k postavení pomníku (jde o lehčí úkol, který lze realizovat jednoduše a v tichosti), mohlo by dojít k zanedbání nebo odsunutí řešení akutních životních problémů a perspektiv budoucnosti Romů v Česku (což je problém mnohem složitější s vysokou pravděpodobností, že některá opatření budou selhávat). 

"Nejsem pro snížení věku volitelů, takže by za děti volili rodiče. Tím chci podpořit hlasy těch, kteří budou hájit zájmy rodin s dětmi. Společnost, která stárne, se dostává do začarovaného kruhu, protože o politice a opatřeních ve prospěch mladých rozhodují stále starší lidé," tvrdí médiím kandidátka na předsedkyni KDU-ČSL Michaela Šojdrová ve snaze přiblížit jim volební právo rodiny. Rozhodovat totiž musí děti. Šojdrová chce pro rodinu nejen ministerstvo (což je rámcově v pořádku, rodina je přece základ státu..., to říkával i zakladatel rozbitého Československa, TGM), ale jde dál. Dál. Dál. Kam až může zajít sebezviditelňovací snaha křesťanské političky, ukazuje názorně.

Naštěstí nanečisto. Byl by to totiž svérázný test, prověřující celou společnost.

Mirek Topolánek otevřel ODS liberální, intelektuální části veřejnosti.

i HNed: Co řekl Dalík? Slova, která se do novin nevešla ZDE

Se stavbou americké radarové základny v Česku souhlasí jen čtvrtina lidí. Přes dvě třetiny Čechů ji v Brdech nechtějí, vyplývá z průzkumu CVVM. Oproti lednu tak počet odpůrců radaru stoupl o pět procent. Zastánců radaru naopak ubylo. "Pro jeho vybudování se vyslovila čtvrtina respondentů," uvádí CVVM v tiskové zprávě. Ve srovnání s lednem je to o čtyři procenta méně.

podrobnosti iDnes ZDE

Církev (a bylo by vhodné i v článku říkat která - v tomto případě ŘKC) má jednoznačné řešení pro problémy Afriky s AIDS - a to je manželská věrnost (ve spojení s žádným předmanželským sexem, jak jej hlásá církev) je zamezení přenosu viru HIV pohlavní cestou prakticky 100%. Vzhledem k tomu, že jsem na tuto problematiku narazil již předtím, vyhledal jsem si relevantní, necírkevní zdroje, poznamenává čtenář Pavel Duchan, který se jinak přiznává, že se mu "líbí metoda ABC - abstinence, věrnost, kondom"....

Nemám ráda pokrytectví a pokrytectví v křesťanském šatu je mi zvlášť proti srsti. Se sympatiemi sleduji odvahu své lidovecké kolegyně Michaely Šojdrové, která zahájila kampaň za zvolení předsedkyní KDU-ČSL. Na této cestě k vítězství jí má zřejmě pomoci klasický lidovecký program -- sázka na tradiční rodinu a zřízení ministerstva pro rodinu.

Nic proti úřadu...

Americká armáda dne 18. března 2009 provedla na střeleckém polygonu na Havajských ostrovech (na ostrově Kauai) úspěšný střelecký test mobilního systému protiraketové obrany THAAD (Terminal High Altitude Area Defense). Dle sdělení Pentagonu antirakety sestřelily cílovou balistickou raketu středního dosahu. Test se uskutečnil ve 2,30 hodin místního času.

Zastupitelská demokracie je v krizi. Politikové a politické strany se vůči svým voličům chovají jako koloniální správce vůči podrobeným domorodcům. Nejsme pro ně důležití. A tak se místo řešení problémů, které palčivě doléhají na většinu z nás, věnují především vzájemnému boji o moc, prebendy a slávu.

Článku o začínající revoluci v politice prostřednictvím internetu byla proto na stránkách Britských listů věnována zasloužená pozornost a bouřlivá diskuse. V ní se ovšem ukázalo několik specificky českých, národních mýtů.

tisková zpráva

(Praha, 19.března 2009) Demokratická výzva svolává mimořádnou valnou hromadu, připravuje programovou diskuzi a členství pro nestraníky.

Demokratická výzva (DV), vnitrostranická frakce ve Straně zelených, pokračuje velmi intenzivně ve své činnosti. Vyloučení předsedkyně a předsedy Demokratické výzvy D. Kuchtové a M. Čáslavky ze SZ nemělo a nebude mít žádný vliv na další fungování frakce.

Po čistce ve Straně zelených (SZ) si zatím málokdo všiml jedné vlastnosti vládce zeleného emirátu. Jde o Bursíkovu virtuozitu v umění přepisovat dějiny. Jak na to?

Kaley Leightonová, 17, studentka střední školy, se pokusila koupit si něco k pití v novém polském obchodě v městě Goole v hrabství East Yorkshire. Prodavač se jí zeptal, zda je Angličanka, a když přiznala, že ano, z obchodu ji vyhodil s tím, že "je jen pro Poláky".

Leightonová si nyní oficiálně stěžovala na místním úřadě a podala stížnost na rasistické zacházení. Případ nyní řeší pracovník místní policie pro otázky soužití v komunitě a vysoký pracovník místního komunálního úřadu pro otázky politiky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Když už v zájmu objektivity přičinil šéfredaktor k textu Rajko Dolečka k desátému výročí zásahu Severoatlantické aliance proti Jugoslávii (1999 -- 2009) "Je načase, aby se NATO dostalo před mezinárodní soud" poznámku o tom, jak autor zkresluje četné "dokázané" skutečnosti, stojí zato připomenout názor dvou českých vyjednavačů v této věci, několika zahraničních komentátorů a samotného Miloševiče - z jeho řeči u mezinárodního soudu v Haagu. Jen z důvodu objektivity pohledu... Můžeme porovnat, do jaké míry se tyto názory liší v pohledu na FAKTA...

Jan Čulík má problém, že už v době jugoslávské války uvěřil. Uvěřil britské, velmi sofistikované a prakticky totální propagandě, které se - na rozdíl od války v Iráku - účastnila i BBC a britské liberální deníky.

Rozhodnutí bombardovat Srbsko bylo kontroverzní, ale Srbsko byl odporný, vražedný, polofašistický stát

Je problémem, když lidé nehodnotí události kolem sebe podle toho, co se stalo, ale podle ideologické zaujatosti. Platí to o Mladé frontě Dnes, českých "antikomunistech" typu Mejstříka, Šinágla a Štětiny, jako i o prosrbských aktivistech, kteří v českém prostředí nekriticky šíří svůj zaujatý názor, podle něhož bylo ubohé Srbsko nevinné, když se před deseti lety NATO rozhodlo tuto zemi bombardovat.

Štěpán Kotrba píše nesmysly, když argumentuje, že "Čulík uvěřil propagandě BBC". Je to směšné - BBC nešíří žádnou propagandu. Kromě to není jediný zdroj, média v Británii jsou pluralitní. A nedělejte ze mě pitomce, vím, co jsem zažil a viděl. Nevěřím v tomto ohledu žádným politikům, věřím vlastním očím a slušným novinářům. Nikoliv šiřitelům ideologické propagandy.

Rozhodnutí NATO Srbsko bombardovat bylo sporné a nic nevyřešilo. Lidé, kteří tvrdí, že Srbsko bylo nevinné a Miloševičův režim demokratický, jsou obětí svých vlastních bludů.

Je velice těžké formulovat jasné a přitom nenapadnutelné závěry ohledně kosovského konfliktu a následných událostí - až po jednostranné vyhlášení kosovské samostatnosti. Prakticky nám chybí pokusy o komplexní a nestranné zhodnocení konfliktu, včetně kontextu předchozích událostí na teritoriu bývalé Jugoslávie. Tento sumarizující text si nemůže klást za cíl nahrazení zmíněných nedostatků. Pokouší se spíše o jinou věc: Poukazuje na skutečnosti, které až příliš často vedly k dezinterpretaci událostí a jejich propagandistickému zkreslování.

Neblahá role Západu při rozpadu Jugoslávie

Západní země, zejména Německo, sehrály v procesu rozkladu někdejší Socialistické federativní republiky Jugoslávie na národní státy roli, která jim principiálně znemožňuje, aby hrály roli nezávislého arbitra v následných konfliktech. To se týká zejména diplomatické podpory při vzniku Chorvatska a následné masivní vojenské podpory tohoto státu. Mnohem méně se už Západ angažoval v podpoře státu bosenských muslimů, a teprve příliv dobrovolných bojovníků z islámského světa a materiální podpora islámských zemí donutily USA k vojenské asistenci i na této straně.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a