A to přesto, že třeba britská vláda obvinila reportéra BBC Johna Simpsona z prosrbské zaujatosti. Nebyl prakticky nikdo, kdo by odolával. Pomocí tklivých emocionálně manipulujících příběhů "obyčejných lidí" se dá dokázat cokoliv, na rozdíl od tvrdých dat diplomatického i armádního zákulisí a analýz zbrojních dodávek. Internet byl v plenkách. Občanská žurnalistika také. Víra ve spravedlnost "těch svých" měla nejen v Británii vietnamský rozměr. Média byla na bojišti většinou embeded, nezřídka odkázána pouze na armádní tiskové zprávy. Mediální kultura nebyla na masivní propagandu zpravodajských služeb a státní administrativy připravena. Stejně jako nebyla připravena na masivní politickou manipulaci Ani v BBC. Západ začal pochybovat o cílech i prostředcích svých válek až daleko později.

V prvé řadě je třeba vyslechnout velvyslance se zvláštním posláním Jiřího Dinstbiera, který napsal knihu Od snění k realitě, vydanou Nakladatelstvím Lidové noviny (2002, ISBN: 80-7106-585-4, EAN: 9788071065852). Předposlení kapitolu, ze které je citát, uvozuje slovy Alberta Camuse "Všechno lidské neštěstí pochází z naděje." Ví proč.

Na první pohled působí kosovský konflikt jako zápas mezi autoritativní mocí, personifikovanou Slobodanem Miloševičem, a albánskou touhou po samostatném státě, které Miloševič čelí vojenskou a policejní brutalitou. Tato pravda má však mnoho dalších aspektů, které takto zjednodušená definice nemůže postihnout a už vůbec není možné na ní stavět snahy o řešení.

Jiří Dienstbier: Globální sousedství před zlomem milénia ZDE

A to byl a je Dienstbier diplomat. Přesto je jeho názor všeobecně znám. Jako druhého by stálo zato citovat dlouholetého autora Britských listů, zpravodajského důstojníka a diplomata Miroslava Polreicha. Ten byl českou vládou pověřen na Balkáně různými úkoly, včetně vyjednávání s Ibrahimem Rugovou.

26. 3. 2008 Miroslav Polreich: Kosovo: Jak československá diplomacie selhala ZDE

A v rámci téže objektivity by měly Britské listy upozornit i na poměrně málo známý text projevu Slobodana Miloševiče před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu ve dnech 31. srpna a 1. září 2004, vydaným v roce 2005 francouzským nakladatelstvím Le Oerjus, Association Vérité et Justice v autobiografické knize srbského prezidenta "Ma vérité, Le dossier caché du `génocide' de Srebrenica". Text Miloševičova projevu existuje v překladu Jiřího Řezníčka i v českém jazyce...

2005, Slobodan Miloševič: Moje pravda - text projevu před "Mezinárodním trestním tribunálem" v Haagu ve dnech 31. srpna a 1. září 2004 ZDE

Nechci přesvědčovat Jana Čulíka, že to, o čem četl v britských novinách či viděl v britské televizi, byla pravda jen napůl. Pravda převlečená za polopravdu. Nechci říkat, která polovina pravdy se vytratila. Nechci říkat, která polovina lži přibyla. Nebyl jsem tam. Na rozdíl od jiných. Měl jsem ale poměrně operativní informace z bojiště, včetně fotografií, neboť jsem v tu dobu vydával politický měsíčník. Vím, že bombardování Srbska nebylo humanitárním bombardováním. Vím, že to byla první válka o americké základny v regionu, o kontrolu ropovodné trasy, o rozbití jugoslávské ekonomiky - stejně, jako války v Iráku měly za primární cíl likvidaci ekonomického potenciálu země. Zcela určitě to není tak, jak napsal Jan Čulík v roce 1999:

... tato válka není válkou mocenskou, není válkou o rozšiřování západního vlivu na Balkán (proboha, těch několik zanedbaných albánských vesnic může být geopoliticky vysoce technologicky vyspělým Američanům zcela ukradeno!) - Západ zasahuje v Kosovu, protože pro západní civilizaci je nepřijatelné sledovat mučení a zabíjení nevinných civilistů s rukama složenýma v klíně.

7. dubna 1999, Jan Čulík: Tak jak je to vlastně s Kosovem ZDE

Západní civilizaci byli zabíjení nevinní civilisté ukradeni. Madeleine Albrightová kašlala na zabíjené. Kašle na ně dodnes. Přestava spravedlnosti má barvu hvězd a pruhů. "NATO říká bombardování nemocnice "vedlejší škody". Já tomu říkám tragédie", tvrdil v červenci 1999 Čulíkem často citovaný Robert Fisk. A byl jeden z mála britských novinářů, kteří nezblbli z totální propagandy Downing street. Ona "západní" "civilizace" počítala s vraždami a mrtvými, financovala počátek etnické nenávisti v Chorvatsku, provokovala konflikty v Srbsku a když to nestačilo, mlčky přihlížela etnickým čistkám. K srebrenickému masakru došlo , když vojáci OSN, kteří měli obyvatele bránit, je bez boje předali do rukou bosensko-srbské armády. Srbové byli přece vinni už dopředu, o obyvatele Srebrencie nešlo ale šlo o to rozbít titovskou Jugoslávii. Aby kapitalismus ve střední (východní) Evropě neměl alternativu. Aby privatizace RVHP do rukou Západu nebyla ničím narušována. Nesouhlas Srbů s diktátem z Rambouillet, ani obrana územní celistvosti Srbska na tom nemohly nic změnit.

Britský ministr obrany George Robertson se vyjádřil 11. června 1999 v Londýně, že úkolem jednotek NATO po vstupu do Kosovu bude zajistit bezpečnost srbské menšiny. Lord David Owen, který vedl mírová jednání v Bosně, o jednání v Rambouillet prohlásil v pořadu "As it Happens", CBC, 7. června 1999, že to byla diplomatická katastrofa a že kdyby Západ jednal jinak, mohlo dojít k dohodě a nikoli k bombardování. O úmyslu a nikoliv selhání mluví i Miroslav Polreich. Na samém počátku konfliktu vnikly rozpory mezi americkou CIA a německou zpravodajskou službou BND kvůli tomu, že Německo otevřeně podporovalo nejen Kosovskou osvobozeneckou armádu, ale hlavně chorvatské nacionalisty. Kohokoliv, kdo mohl oslabit hegemonii Srbů. Některé historické porážky se neodpouštějí. Pak se CIA přidala a cvičila spolu s americkými speciálními jednotekami Delta Force v táborech v Albánii špiony z UCK. Britské zvláštní jednotky SAS měly na území Kosova také své lidi, kteří ukazovali spojeneckým letadlům, kam mají vrhat bomby...

Americké priority v období po rozložení Sovětského svazu byly poprvé jasně definovány v plánovacím dokumentu Pentagonu, který byl začátkem devadesátých let prozrazen listu New York Times. Je citován v deníku International Herald Tribune z 9. března 1992. Hlavním americkým strategickým cílem je, argumentovali vojenští plánovači, udržet si svou globální nadvládu hájením zájmů ostatních vyspělých průmyslových zemí a "odradit je, aby se snažily stavět se proti našemu čelnému postavení či zvrátit existující politický a hospodářský pořádek". Masakr v Račaku jako casus belli Miloševičových zločinů byl posléze odhalen jako podvod; 'Operation Horseshoe' byla brzy odhalena německým generálem Loquaiem jako fabrikace německých zpravodajských služeb. Operaci popsal i Čulíkem často odkazovný Guardian. Bosňácká divize SS (Waffen SS Division Handschar) a albánská divize SS (Waffen Gebirgs Division der SS Skandenberg) se do Bosny a Kosova vrátily v "demokratické" podobě. Když bylo vše odhaleno jako lež a manipulace, nikoho to už v "západních" médiích nijak zvlášť nevzrušovalo. Teprve po válce jsme se dozvěděli, že granát na sarajevské tržiště vypálili sami muslimové, aby ho mohli použit v propagandistické válce proti Srbům. Miloševič byl přece "zločinec". Miloševiče postavili v Haagu před soud za válečné zločiny, kterých se dopustil, když bránil svou vlast před agresorem. Ač nebyl nikdy odsouzen, je mrtev. Ti praví zločinci ale žijí. A vládnou.

Technická poznámka: Byl bych nesmírně rád, kdyby příště Jan Čulík, byť šéfredaktor, nehovořil ve svých poznámkách jménem celé redakce (RED), ale pouze jménem svým (JČ).

15. 10. 1998 Je přijatelná diplomacie mezinárodních leteckých útoků? ZDE

19. 5. 2008 Uloupené Kosovo: Nesnesitelně špatný dokument pro koho? ZDE

Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE