Diskusi jsem se chtěl vyhnout, takže moje doporučení bylo, postupovat tak, jak slíbili ve volebním programu, se kterým usilovali o své funkce. Prázdné pohledy naznačily, že neusilovali. Dobře, s jakým stanoviskem ve volebním programu tedy vystoupila jejich politická strana? Nic. Jaké je tedy v těchto otázkách obecné stanovisko v politickém programu jejich strany? Nic a já už jsem vypadal jako Torquemado. Co pro řešení takovýchto problémů předestírá jejich stranická ideologie. A to ovšem byla nesmytelná urážka, neboť podle názoru strejců měla ideologii, jedině a pouze - přece komunistická partaj! Známý zachránil situaci konstatováním, že podstatná část programu byla naplněna a lokální záležitosti si budou muset zodpovědně rozmyslet sami. A vypadli jsme.

Po celé věky platí a nezmění se : zrození vládce je dáno výkonností družiny, kterou okolo sebe dokáže soustředit. Je celkem jedno, jestli je to filosof na trůně nebo loupeživý baron, životnost jeho vlády je dána tím, jak rychle se chování jeho družiny stane standardem a jak dlouho tento standard na daném teritoriu platí. Za povšimnuti stojí římskokatolická církev a všimněme si, ideologii odvíjí z jednoznačného postoje k základní filosofické otázce Dva tisíce let! Na druhé straně konkvistadoři dokázali sice s hrstkou extrémně brutálních mužů porazit celou říši Inků, nicméně byli velmi rychle vystřídáni standardně brutální mocí uplatňovanou Jeho Veličenstvem a opět církví. Role vůdce je svázána s převahou a ta nemusí být jen početní, nebo třeba technologická, ale může to být i převaha ideologie. Ta se ukazuje jako mocná čarodějka. Komunisté se zdají zatracovat vše okolo sebe, ale ve skutečnosti odvozují své učení od starověkých materialistů a pozdějších dialektiků a utopických socialistů. A zajímavé je i to, že například jak katolická církev, tak i komunisté, věnovali nesmírné úsilí a nejlepší mozky vybudování struktury vztahů a pozic jednotlivců své organizace. Komunisté nejsou možná zrovna nejlepší příklad, ale nezapomínejme, Čína je před branami.

Není až takový problém vložit do počítače tabulku jmen, e-mailových adres a dat narození. Počítač pak sám může ve stanovený den poslat gratulaci. A samozřejmě by bylo možné na protistraně připravit program tak, že se za gratulaci poděkuje. Vznikne problém. Počítač klidně pogratuluje k narozeninám již mrtvému adresátovi a mrtvý oslavenec programem počítače poděkuje případně již také mrtvému gratulujícímu.

Třemi nesouvislými myšlenkami chci říct jedno. Soudržnost, cíl, vazby mezi lidmi nenahradí samotná počítačová komunikace. Co by se stalo, kdybychom dostali do zákonodárného sboru representanty čistě individuální elektronickou interakcí poslanec, volič? Sdružení strejců, kteří nejdou za společným cílem a navzájem si nekryjí záda jsou vždy jen ekvivalent - hospodské skupiny strejců. Nic víc.

V takovémto parlamentu by vytvořili e-poslanci nové skupiny navzájem sympatizujících stejného vyznání, pravděpodobné zárodky nových politických stran, velmi podobných těm stávajícím s velmi podobnými nešvary. Naprosté odcizení dané tím, že nikdy nikdo nikomu nepodal ruku by rozvolnilo jakékoliv zbytky vazby poslanec -- volič. A návrat do bodu nula.

Demokracie není o složení parlamentu, je o tom, co to slovo znamená. Je o vládě lidu. A něco tak lákavého jako moc? Tu "lidu" dobrovolně nikdo nedá. Rozhodně ne ten, kdo ji drží dosud. Ideologie je nutná. Je nutno konzistentně formulovat její základní axiomy, trefit do černého, získat co nejvíce stoupenců a doufat, že to celé dost dlouho vydrží. A je tedy nutná soudržnost, pravidla, řád, stranická kázeň, můžeme to nazvat jak chceme.

Pro internet a jeho deriváty hovoří něco jiného. Nízké náklady, rychlost, nezávislost na vzdálenosti, snadná (?) dostupnost. A to se, samozřejmě, může ukázat jako klíčové.

Zásadní role majetku ( a ortodoxní pravice ho považuje za základní atribut existence lidského individua) jeho nerovnoměrné rozdělení (ve standardní demokracii je 80 % majetku společnosti soustředěno v rukou 20% jedinců a tedy 80% jedinců má 20% majetku, v té nejstandardnější je to 95:5) rozvírající se nůžky bohatství a dokonce klesající medián tohoto rozdělení, to vše nahrává levici. E-ideologie, e-organizace, e-volič, e-volby, e-poslanec povedou , pokud by se to fungovalo, doleva. Tomu se samozřejmě pravice pokusí bránit a to jistě prostředky bez prefixu e-.

Další neúspěšný pokus o levicovou revoluci nás ovšem přivede k širokému uplatnění principu logické úspornosti, který nazvěme Obamova břitva: Když nevíš co s krizí kapitálu, dej peníze chudých bohatým.