Disponuje Rusko novou generací hlavic pro své balistické střely?

29. 1. 2011

Dále pak dodal, že "v roce 2010 jsme provedli unikátní práce, které nám umožní udělat principiálně nový pokrok k vytvoření nového typu zařízení pro bojové hlavice, které je výsledkem integrace zařízení balistického typu s individuálními prostředky jejich oddělení, které pak nahradí tak zvaný "autobus" na bojových raketách." Podle jeho slov výsledek těchto prací povede k definitivnímu konci všech rozhovorů týkající se našeho boje s neexistujícím systémem protiraketové obrany předpokládaného protivníka.

Solomonov pak tento ne právě jasný výklad vysvětlil tím, že konstruktéři v minulých 30 letech jen snili o možnosti vyvinout takové zařízení pro hlavice bojových raket a považovali jsme něco takové za vědeckou fantastiku. V minulém roce se ruským technikům však podařilo tuto fantazii převést do reálného života. Jak řekl, nyní raketa jako jednotný celek prakticky přestane existovat poté, co přestanou pracovat motory posledního startovacího stupně.

Z toho, co konstruktér Topolu a Bulavy uvedl, vyplývá, že současné strategické rakety mají dlouhý úsek [tzv. návratový modul - pozn. ed.], z něhož se oddělují bojové hlavice tak, aby -- jsou-li použity individuálně naváděné hlavice -- mohly zasáhnout relativně daleko od sebe vzdálené cíle. Jak se to ve skutečnosti odehrává, zůstalo tajemstvím.

Jak autor vysvětluje, o tom, jak jsou řízeny bojové hlavice strategických raket, se ani v Rusku ani v USA moc nepíše. Tím spíše není ani podrobněji známo, jak u raket s vícenásobnými hlavicemi (v Rusku je to Vojevoda resp. SS-18 Satan s deseti hlavicemi, nebo SS-19 Stiletto se šesti hlavicemi, nebo ponorková raketa Siněva se čtyřmi hlavicemi stejně jako v USA raketa Minuteman III Mk-12 a Mk-12A se třemi hlavicemi nebo ponorková raketa Trident, která má šest hlavic) jsou tyto hlavice "vystřelovány" resp. oddělovány od těla nosné rakety po skončení práce třetího stupně nebo v sestupné fázi letu rakety již při jejím přiblížení k cíli. To zařízení je tzv. autobus, o kterém hovořil Solomonov.

Jsou ovšem i jiné varianty. Jde o tzv. plachtící hlavice. Tyto hlavice vybavené jadernými náložemi po oddělení od těla rakety letí k cíli nikoli po balistické křivce, jak se děje u těchto výše uvedených raket. Tyto hlavice mohu letět horizontálně -- přibližně tak jako letí křídlaté rakety. Zasáhnout takové "rakety" protiraketovou obranou je pak velmi těžké, neboť její zaměřovače a celý systém založen na tom, že sleduje cíle, které se pohybují po balistické křivce.

Takové plachtící hlavice však letí pomaleji než balistické, což poněkud zhoršuje jejich možnost překonat PRO. Říká se, že takový hlavicemi je vybaven ruský Topol M. Dá se také předpokládat, že podobné hlavice bude mít i nová RS-24 Jars (která vychází z koncepce Topolu). Ponorková Bulava podle některých publikací používá princip "vinného hroznu", kdy se bojové hlavice oddělují nikoli najednou, ale postupně. Přitom pak mění trajektorii letu a tím mají možnost zasahovat cíle, které jsou vzájemně velmi daleko od sebe.

Je přirozené, že všechny tyto systémy zasažení strategických cílů teoreticky mohou velmi komplikovat fungování systémů protiraketové obrany či dokonce je zcela paralyzovat. A je-li to skutečně tak, jak tvrdí Solomonov, pak vzniká - podle autora článku - zcela zákonitě otázka -- proč se pak vedou rozhovory o tom, že je nepřijatelné, aby USA vytvářely systém strategické PRO či o tom, že nelze oddělovat strategické raketové útočné systémy od systémů strategické protiraketové obrany. Proč potom upozorňovat Washington na možnost, že Rusko vystoupí z Pražské dohody o omezení strategických raket, pokud rozvoj americké PRO bude ohrožovat ruské strategické systémy odstrašování?

Ani ruští experti, dotazovaní autorem článku, nejsou jednotní v názoru na prohlášení Jurije Solomonova. Generálmajor a dnes vědecký pracovník Institutu mezinárodní ekonomiky a mezinárodních vztahů Vladimír Dvorkin k tomu řekl, že vybavení, kterým disponují jak Topol M, tak i Jars, je již nyní dostatečné k tomu, aby byly tyto hlavice schopné překonat omezený systém protiraketové obrany. Další zdokonalení manévrovacích schopností těchto hlavic je podle názoru velmi pravděpodobné. Naproti tomu prezident Akademie geopolitických problémů, generálplukovník ve výslužbě Leonid Ivašov řekl autorovi tohoto článku, že k tomuto prohlášení Solomonova je velmi zdrženlivý. Nejen proto, že jde o strategické zbraně. Jak říká, takových prohlášení jsme v minulosti už slyšeli nemálo, dokonce i od ministra obrany, který mluvil o plachtících bojových hlavicích či dokonce o zbraních postavených na zcela nových fyzikálních principech, ale v praxi ani jeden z těchto tzv. senzačních objevů nebyl realizován.

Ani jeden principiálně nový typ výzbroje nebyl do ruské armády v posledních letech zaveden. Naopak ve vojenskoprůmyslovém komplexu je zaveden systém, který blokuje zavádění takových novinek a do vedení firem, které by měly takové novinky zavádět, jsou jmenováni lidé, kteří nemají vztah k novým vědeckým poznatkům a dokonce nemají ani odpovídající technické vzdělání. To můžeme vidět např. v otázce zavádění bojových laserů do armády atd.

A navíc , řekl Ivašov, když už se Rusku něco nového podaří udělat, pak všichni pospíchají s tím prodat to na Západ a nebo tam s tím utéci, hlavně do USA. Proto Ivašova rozhodně prohlášení Solomonoa nenaplňuje optimismem.

Autor pak dodává, že sám Solomonov uvedl, že uvedené nové prvky nové poznatky ještě potřebují několik let k dopracování a proto je budou testovat na nových raketách Topol označených jako E -- tj. experiment. Zda se podařilo skutečně nalézt nové principy pro zdokonalení raket či šlo jen o bublinu či blufování, ukáží příští roky.

Ядерные боеголовки на уровне фантастики -- Генеральный конструктор "Тополя" и "Булавы" "подправил" резолюцию Совета Федерации по Пражскому договору ZDE

Pozn. ŠOK: Už nějaký čas je v odborných kruzích známo, že Rusko pracuje na tzv. pseudobalistickém chování jak nosičů, tak i návratových modulů či dokonce i samotných hlavic. Souvisí to s novými možnostmi, které dává miniaturizace a rychlost současných computerů s realtimovými operačními systémy pro výpočet okamžité polohy zařízení v prostoru. Dalším prvkem tohoto systému j pak dobudovaný systém GLONASS a jako manévrovací prostředky jsou (nebo mohou být) plynové trysky s extrémně rychlou a krátkou reakcí či jiné prostředky k vychylování tělesa z balistické dráhy v rozpětí několika desítek či set kilometrů. Poslední částí je vzájemná síťová komunikace mezi jednotlivými letícími tělesy (hejnové chování).

Britské listy se o těchto novinkách zmiňovaly už v roce 2008 v souvislosti s analýzou nesmyslnosti amerického systému protiraketové obrany na území Evropy. Pokud už ruský výzkum vstoupil do realizační fáze, znamená to, že jeho vědeckovýzkumná báze je po mnoha letech opět aktivována. Raketová část amrického protiradarového systému v případě inteligentního manévrování a dalších kamuflážních prvků raket útočníka ztrácí smysl. Podobným systémem měla být vybavena i baterie raket Iskander-M, která měla být umístěna na předsunuté pozici v Kaliningradské enklávě. Radarová část - včetně hypotetického radaru v Brdech by pak neřešila triviální úlohy výpočtu balistické dráhy, ale musela by provádět nepřetržitý tracking každé části manévrujícím způsobem letícího komplexu. A to je úloha, kterou tyto radary u těles letících rychlostí 8 Mach (hypersonické hlavice Topol-M více jak Mach 14) řešit neumí...

27. 09. 2008 Ve čtvrtek byly vypuštěny další tři družice GLONASS ZDE

Vytisknout