Pětiletý plán se úspěšně plní

28. 1. 2011 / Michal Z. Čenko

Myslím, že když přestaneme nadávat, vyhrneme si rukávy a začneme dělat, tak během pěti let se musíme dostat z nejhorší krize a dluhů. Ekonomiku nastartujeme jen pomocí nových reforem. Proto bychom je měli přijmout.

Nedávno jsem se setkal s jedním mladým komsomolcem, svazákem, úderníkem, členem SČSP (Svazu československého přátelství) a kandidátem KSČ (Komunistické strany Československa). Je mu 28 let. Narodil se před VŘSR (Velkou říjnovou socialistickou revolucí), která byla v listopadu (u nás v listopadu 1989). Napřed jsem jej nepoznal, toho zakukleného komunistu.

Nejprve jsme klábosili o hospodářské krizi, která také postihla "naši" republiku. Dře od úmoru k úmoru, od rána do večera, splácí hypotéku, živí rodinu, na kterou nemá čas, a pracuje a pracuje, jak jen může.

Politoval jsem jej, a s úšklebkem povídám: "Musíme makat, abychom zaplatili dluhy, které jsme neudělali." On přitakal a povídá: "Nedá se nic dělat. Ty dluhy vznikly za čtyřicet let vlády komunistů, a my je nyní musíme splatit."

Vypadly mi oči z důlků. Nezasmál jsem se, neboť to myslel fakt vážně. Jediné, co by mi nikdo nemohl před naší VŘSR vyčítat, by byla sympatie k tzv. komunistům. V mladické nerozvážnosti jsem v roce 1968 zaujal protiokupační stanovisko a pasivní postoj odporu k lidově demokratickému zřízení. Vydržel jsem s ním, a také kvůli tomu trpěl, až do naší VŘSR. Pak jsem poznal, že jsem byl vůl.

Tenkrát po roce 1968, za časů normalizace, se různí občané přiznávali, že se pomýlili a prosili o přijetí do KSČ. Byli to všelijací podnikatelé, privatizátoři, kolektivizátoři, kteří se náhle po Pražském jaru vyrojili. Také bývalí členové KSČ a pak odpůrci komunistů a totality. Též to byli různí reformátoři, politikové, umělci a většina tehdejších celebrit, které dav tak fanaticky vždy obdivuje. Naivnímu člověku se z toho chtělo zvracet a proto trpěl alergií, ze které se mohl vyléčit až na podzim 1989, když již žádný pyl nebyl.

Jak říkám, nezasmál jsem se tomu exempláři. Jediné, co bych totiž nemohl připsat těm zlým komunistům, kterým jsem nemohl přijít přes dvacet let na jméno, by bylo zadlužení "naší" republiky.

Osobně jsem pro zrušení školství, neboť místo všech předmětů si zcela dobře vystačíme s propagandou a reklamou. Tyto mediální prostředky vždy správně řeknou občanům, co potřebují vědět, aby se netrápili a plnili pětiletky, dávali si závazky, uskutečňovali závěry sjezdů KSČ, nadšeně přijímali reformy a utahovali si opasky.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.1. 2011