Další uvažování o tom, jak učit

26. 1. 2011 / Jan Čulík, Miroslav Čapek

V principu jde o to, že jejich mozek je už přeprogramovaný, je jiný, než náš, funguje jinak. Můj mozek funguje do jisté míry lineárně. Začtu se do zajímavé knihy a čtu jí stále dál, dokud jí nedočtu.

Jejich mozek je formován HYPERTEXTOVOSTÍ internetu. Těká. Oni jsou zvyklí přepínat programy, přelaďovat, těkat.

Do určité míry se to dá využít (když o tom učitel ví a počítá s tím), ale na systematickou práci to není příliš vhodné.

V praxi to probíhá tak, že dokud jsme u zajímavých témat, obrázků a pod., jejich pozornost mám. Vidím, že vnímají, že jsou pohlceni. Ale jakmile bych chtěl navázat, jakmile bych chtěl nějak syntetizovat či zobecňovat dílčí poznatky získané v první fázi, okamžitě jejich pozornost ztrácím, třeba polovina okamžitě přepne jinam, na jiný kanál. Jsou zvyklí přepínat či překlikávat často, klidně před koncem příběhu, před rozuzlením...

Pochopitelně existují výjimky - vše, co píši je zobecněno na běžného či průměrného studenta.

2) Držet se tempa nejslabšího studenta ve třídě. - Podle mne to není možné. Pochopitelně nepracuji tempem těch nejlepších, ale držím se nějakého podprůměru. Řekněme, že jedu tempem pátého nejhoršího studenta ve třídě (i tak se ti nejlepší často nudí). Vykládat na úrovni těch čtyř nejslabších žáků není možné. Neznají základní pojmy, musel bych začít na úrovni zhruba třetí třídy ZŠ. (Např. před 14 dny jedna studentka tápala nad tím, co znamená slovo "mlha" - neuvěřitelné, ale tohle je spíše extrém, ne častý jev.)

Můžeme se bavit o různých formách vlády, ale ve třídě jsou i studenti, kteří nevědí, co znamená slovo "vláda". Nikdy neslyšeli slovo "ministr" a slovo "sultán" je pro ně "jakási pohádková postava, ale přesně nevím jaká". Já, jakožto ochotný a trpělivý pedagog, jim to vše mohu vysvětlit, ale oni příští týden přijdou s tím, že si to nepamatují. Nelze to vysvětlovat x-krát znovu, protože zbytek třídy prostě nemá takovou trpělivost.

Velice běžný jev v současnosti je až extrémní roztěkanost studentů v těchto situacích. Příklad: Pane učiteli, co je to vlastně ta moréna.

Opominu fakt, že jsme to probírali před 4 měsíci - nevadí, zapomínat může každý. Spustím jednominutový opakovací monolog o moréně.

Zbytek třídy okamžitě vypíná. Začíná si povídat, vytahuje sluchátka, časopisy, karty. Získat zpět jejich pozornost po onom minutovém monologu je záležitost pěti dalších ztracených minut.

Do nebe volající je to, že i žák, který původně otázku položil, často neudrží pozornost. V polovině mého proslovu K NĚMU se třeba otočí na spolužáka a začne si povídat s ním! Pokud se mu snažím vysvětlit, že je to extrémně neslušné, nerozumí, o čem mluvím. Je to totiž z internetu zvyklý přepínat okamžitě ve chvíli, kdy ho to nebaví.

Smutné je, že takový student se hned příští hodinu zeptá, co je to moréna, protože si už nepamatuje, že jsem mu to předchozí den vysvětloval!

Opět podotýkám, že toto není obrázek všech studentů ve třídě. Obvykle se to týká třeba jen pěti až deseti. Ale bohatě to stačí k rozvrácení výuky.

Zkusil jsem tedy několikrát říct: "nezlob se, teď na to není čas, vysvětlíme si to později." Student(ka) se urazila, že ignoruji její dotazy a že nechci spolupracovat při jejím studiu. Když jsem jí nabídl, že jí to znovu vysvětlím ve svém volném čase po vyučování, vynadala mi, že to má trénink a že ona rozhodně nehodlá sedět ve škole déle, než musí.

Reakce Jana Čulíka: Co se týče interakce mezi zanedbanými a inteligentními žáky - není možné zaangažovat do "učení" hloupých žáků ty chytré?

Například, když se hloupý žák zeptá "co je to ta moréna" - tak to nevysvětlujte sám, ale předneste to třídě jako výzvu: "Ví to někdo?" "Můžete to tady Jardovi vysvětlit?"

Zaangažování chytrých žáků je teoreticky dobrý nápad, ale v praxi mi to zatím moc nefunguje. Jednak obtížně hledám chytrého dobrovolníka, který by to byl ochoten vysvětlit - souvisí to jednak s pasivitou, ale také určitě se vztahy uvnitř třídního kolektivu, do kterých učitel tolik nevidí (studentům nemusí být příjemná role poučujícího nebo poučovaného).

Když už někoho najdu, ne vždy se vyjadřuje tak, aby bylo možné pochopit, co vlastně říká - to je obecně problém všech českých studentů - málokdo se dokáže správně, logicky a srozumitelně vyjadřovat. A když už se najde kvalitné dobrovolník, který to dokáže stručně a jasně vysvětlit, onen původní slabší tazatel mu obvykle věnuje stejně málo pozornosti, jako vyučujícímu - o zbytku třídy nemluvě.

Reakce JČ: Já jsem spíš myslel, že byste angažoval ty chytřejší studenty v interakci. Když hloupější student neví, co je to moréna, vyzvěte, ať vám někdo vysvětlí, co to tedy je. Ale když se budou vyjadřovat špatně, nebo nepřesně, sokratovsky to z nich musíte tahat, a musíte v tom dialogu angažovat - třeba i vtipy, či provokacemi - i ty hloupé studenty

Aby to vše nevypadalo příliš černě, musím uznat, že existují i hodiny, kdy výuka/diskuze probíhá nádherně a všichni studenti se zapojují. Zhruba 3x až 4x do měsíce se mi dokonce stává, že zazvoní a studenti nechtějí končit, litují, že nemůžeme pokračovat. Ale pravidlem to není. Kéž bych tak mohl některé studenty buď úplně ze školy vyhodit a nebo alespoň nějak shromáždit do zvláštní třídy (já vím, je to velice kontroverzní, až blasfemický sen). Každý učitel Vám asi potvrdí, že má ve třídě nějakého Petra nebo Terezu, kteří když jsou nemocní a chybí, výuka ve třídě probíhá úžasně efektivně, rychle a zábavně. V našem školství je ale v podstatě nemožné tyto rušivé elelmenty vyhodit ze školy a dokonce ani z hodiny - v naší škole máme výslovně zakázáno poslat žáka např. za dveře - není tu ani žádná "detention room".

Reakce JČ: Já vím, že je to nesmírně obtížné, ale domnívám se, že nemůžeme lidi úplně odepsat. Co s nimi v té společnosti budeme dělat, když je ve škole odepíšeme? Za to, že je někdo zanedbaný, možná nemůže, ale povinnost se aspoň snažit projevit zájem má. Řešil bych s ředitelem, že potřebujete ty studenty stimulovat nejen zájmem, ale v nejhorších případech jim moci i tvrdě vyhrožovat postihem. Ti studenti si vás budou vážít, když budou vědět, že je nejen umíte zaujmout, ale zároveň si stojíte za svým a nejste bačkora.

Ještě poslední myšlenka, abych Vás nezavaloval textem - hodnocení na závěr hodiny je dobrý nápad. Ještě to nemám úplně zvládnuté, ale často to dělám - např. "Martine, ty ses dneska hodně zapojoval do diskuze, byl jsi aktivní, líbilo se mi to. Chválím tě a píšu si plus." Opakuji, je to dobré, ale má to také svá úskalí: některá už jsem popsal v původním textu (jak objektivně hodnotit "kvalitu" názoru - to nejde. Známkuji tedy zcela subjektivně). Další věc je, že 30-32 studentů ve třídě je prostě strašně moc. Udržet si kontrolu nebo i jen prostý přehled nad všemi, řídit diskuzi a ještě k tomu udržet v paměti, kdo jak byl aktivní - to je prostě nesmírně těžké. Nutně to tedy vede k tomu, že na někoho aktivního pokaždé zapomenu. Navíc studenty mám jen na 45minut, pak odejdou a přijdou ihned noví - rychle se to střídá a udržet přesný přehled o každém je obtížné.

Reakce JČ: Já bych to dělal na facebooku nebo na twitteru (je to moderní, zavděčíte se jim) a dělal bych to zcela subjektivně. "V dnešní hodině mě opravdu zaujaly myšlenky těchto studentů. Mají proto jedničky." Dával bych najevo, že prostě kdo nezaujal, jejich chyba.

A ještě jedno (docela úsměvné) riziko se mi vybavilo: Jednou jsem za výbornou aktivitu v hodině pochválil Daniela. Daniel se totiž nadchnul poprvé po třech letech a poprvé opravdu něco v hodině říkal. Měl jsem velikou radost a opravdu hodně jsem ho před ostatními chválil. Ale byla to velká chyba. Daniel je totiž devatenáctiletý punker, který si zakládá na tom, že jeho image je anarchie a bojkot školy. A když jsem ho přede všemi pochválil, úplně jsem jeho image shodil a zničil :-) Došlo mi to rychle, ale už bylo pozdě. Od té doby se Daniel už nikdy nezapojil, ale alespoň v hodinách nikdy nijak neruší - a já mám stále naději, že se třeba ještě někdy neudrží a něco řekne.

Reakce JČ: Tady se mi to povídá, post factum, ale je vidět, že je potřeba hodně psychologie. Měl jste mu nějak dát najevo, že je tak chytrý, že se mu s tím, jak mluví, bude úspěšně dařit podvracet společnost. :)

Ředitel našeho gymnázia si uvědomuje fakt, že mysl dnešních studentů těká, že je tím internetem zformovaná jinak, než mysl nás, předinternetových studentů. Mluvil jsem s ním o tom a on mne nabádal, abych toho ve výuce využil.

Zkoušel jsem připravit nějaké hodiny tímto způsobem: rozmístit třeba po třídě útržky informací o Islandu a dát studentům nějaké úkoly, co mezi těmi informacemi mají najít a jak přibližně to mají pospojovat. Oni jsou opravdu v tomhle dobří, rychlí v hledání, rychlí v přepínání - chodí po třídě, prochází různé texty, hledají informace, "surfují" a docela je to baví.

Problém je ale výsledek takového snažení.

Je to stejný boj, jako už mnohokrát popsaný obecný boj s informační záplavou.

Ty informace jsou nesmírně "průtokové" - děti jsou z internetu zvyklé informace hltat, ale ihned zase zapomínat, aby udělaly místo novým.

Těch informací je tolik a jsou tak roztříštěné, že je i pro zkušeného dospělého (natož nezkušené děti) nesmírně obtížné ty informace dávat do souvislostí a hledat v nich nějaký systém či logiku.

Takže děti se to naučily řešit tím, že to pustí tam a pak hned zase ven - a takhle to dělají i během těch hodin, které jsou přizpůsobené tomuto stylu vnímání.

Jim to vyhovuje, ale moho jim v hlavách stejně nezůstane.

Reakce JČ: Bylo by potřeba, aby to nejen shromáždili, ale pokusili se o nějakou - i tu nejstručnější - syntézu. Třeba zase na facebooku. Dát jim úkol, aby každý k tomu tématu napsali na facebooku pět vět, co považují za nejdůležitější. A že tam má něco napsat každý.

Osvědčil se mi jeden pokus - to fungovalo a bylo to dobré:

Když jsme se bavili o Wikileaks, stáhl jsem z internetu (z Britských listů i jiných míst) veliké množství článků na toto téma a logicky je roztřídil:

blok 1 - válka v Iráku a Afghánistánu

blok 2 - diplomatické depeše

blok 3 - reakce USA a dalších států

blok 4 - zatčení Assange a Manninga

Každý student dostal jiný článek, který si na začátku hodiny přečetl.

Já jsem pak začal vyprávět příběh.

Vždycky jsem řekl pár vět a pak požádal konkrétního studenta s konkrétním článkem, aby ty mé věty ilustroval, aby řekl, co se v tom článku psalo.

Na to navázal další student (kterému jsem přidělil logicky navazující článek) a ten náš příběh rozvinul o kousek dál.

Já to občas okomentoval nezbytnými detaily.

Ke konci se začaly objevovat články, které si už vzájemně protiřečily - a my hledali, který pohled se nám zdá nejobjektivnější.

Tohle byla opravdu výborná hodina, ALE...

příprava téhle jedné hodiny mi zabrala asi 12 hodin čistého času.

To je věc, která se nedá dělat často a už vůbec ne pravidelně! Pokud za den učím třeba 7 hodin, není možné každou z nich chystat 12 hodin! + samozřejmě desítky hodin strávené opravováním písemek a dalších věcí.

Plat za těchto 13 hodin práce (12+1) je nějakých cca 200,-Kč, tedy 15,-Kč za hodinu. Navíc se to samozřejmě obtížně dá "zkoušet" či "známkovat".

Reakce JČ: Ano, takhle učím na vysoké škole. S tím rozdílem, že ty různé materiály připravují studenti sami - a do diskuse angažují své kolegy. Tím se dá omezit příprava, ale musí to být téma, o kterém rámcově máte informace.

Best of luck!

Vytisknout