Tak do toho, superholky!

27. 1. 2011

Tak vida, ono to jde!, tvrdí poselství těchto obrázků. Kariéra, děti, manželství a přitom ještě báječně vypadat – není problém, je to model budoucnosti. A jestliže dříve ženy z veřejnosti, především z politiky, mizely do soukromí, jakmile měly rodit, tak se dnes věci obrátily. Mateřství političek, otázka, jak sloučit kariéru a děti, se dnes projednává veřejně.

Nové superženy v politice ztělesňují přitom určitou formu balíčku „three-in-one“, kdy jim kariéra, mateřství a štěstí v lásce jaksi splynou do jednoho. Problémem ale je, že u normálních neprominentních žen vyvolávají tyto biografie skutečné závratě. Neboť velká většina žen si nemůže toto propojení vůbec dovolit.

Znamenají tyto super-vzory snad feministický pokrok? Nebo sehrávají jen divadélko o úspěšném ženském životě, přičemž milióny jejich pohlavních družek se i nadále probojovávají typickou ženskou obětní kombinací s nedostatečně placenými zaměstnáními, nespolehlivými životními partnery, komplikovaným rozvodovým právem a hrozící chudobou ve stáří? Ukazuje se tu eventuálně jen nějaká nová forma generování elity mezi ženami? Nebo bychom měly radši bez závisti uznat, že je to prostě úžasné, když političky všechno tak dobře zvládají: úspěch, děti, vztahy?

Že je nutné dívat se na celou záležitost z feministického stanoviska spíše skepticky, to se ukazuje především v obrazové inscenaci této nové slučitelnosti. Vypadají skutečně super, ty těhotné a úspěšné prominentní matky. Jsou krásné, sportovní, zářící, plné energie. A už krátce po porodu pobíhají po světě opět štíhlé jako břízky, tak jako třeba francouzská bývalá ministryně spravedlnosti Rachida Dati. A nemusí to ani dojít tak daleko jako u herečky Nicole Kidman, která své nejmladší dítě nechala donosit náhradní matkou, údajně proto, aby si nezruinovala postavu.

Celá tato „fitness“ pro matky, všechno, co se nám jeví především jako zdůraznění tělesnosti, je ve skutečnosti výrazem vůči tělu nepřátelským: Těhotenství není žádným fitnessovým testem, při němž rozkynou jenom ty ženy, které bohužel nemají dostatečně pevné vazivo a odpovídajícího sportovního ducha, tedy které žijí nedisciplinovaně. Těhotenství je hlubokou tělesnou událostí. Na matku se tu připoutá jiný organismus a uvelebí se tam. Pak to tam tlačí, šťouchá, později saje a slintá. Má to své důvody, proč tato událost vlastně byla vždycky něčím soukromým, intimním.

Na veřejnosti je však ideálem stále ještě pevné, agilní tělo, tak i v mediální inscenaci mateřství nové ženské elity. Měkkost a deprese nejsou vítány, jsou tabu. Jeden příklad: Už se někdo veřejně zabýval tím, jak to vlastně dělá kancléřka Angela Merkel, aby zvládla kromě svého úředního stresu i klimaktérium, do kterého se nevyhnutelně dostávají ženy po padesátce? „Outing“, ve kterém by kancléřka prozradila bulváru svůj tajný recept proti poklesu hormonů, atakám pocení a zemdlenosti, by znamenal sice nárůst nákladu, ale GAU (Grösster atomarer Unfall – velká havárie atomové elektrárny, pozn.překl.) pro kancléřku.

Namísto toho jsou média plná nároků na ženskou super-fitness, která ještě přiostří, jakmile sem zavítá mateřství jako testovací program pro tělesnou a časovou ukázněnost. Ministryně pro rodinu Schröder (CDU) nechala sdělit časopisu Bild, že sice během zákonné 14-týdenní doby na ochranu mateřství vysadí, ale svůj úřad ladem nenechá, povede ho během této doby z domova.

Obrázek kojící ministryně, která jen tak mimochodem podepisuje akta, vyřizuje služební telefonáty a své dítě pak zase předává chůvě – tento elitní model má v sobě cosi nervujícího i pro ženy, které by vlastně chtěly vést jiný život, nebo které na tento životní styl nemají dostatek financí.

Nemohou si dovolit chůvu na plný úvazek a nemají možná ani nervy na takovou existenci. Chtějí třeba prožít se svým miminem více společného času, tlačit maličké slunečným parkem a pracovat v jeho prvních letech pouze na částečný úvazek. Doba s dítětem tvoří jen pětinu ze životního času matky. Má to smysl si jej vychutnat.

Rolovému stresu nových superholek se tedy dá čelit v klidu – ministryni pro rodinu Schröder můžeme obdivovat, ale nemusíme jí závidět. Politicky si totiž sotva může dovolit zahodit svůj úřad jen z rodinných důvodů – po všech těch táčkách i v Unii (CDU) o báječné slučitelnosti profese a rodiny. Vypadala by taky pěkně slabě vedle své předchůdkyně, kolegyně a sedminásobné matky Ursula von der Leyen (CDU, dnes spolkové ministryně práce a sociálních věcí).

Máme tu však i zajímavé posuny: Generální tajemnice SPD Andrea Nahles, matka malé holčičky, ohlásila, že její muž, historik umění, převezme hlavní část péče o novorozenou dceru. Kariérní ženy potřebují domácí muže, kteří se v této roli nebudou cítit podřadně. K superholce se hodí nový typ supermana. Podpůrný, spíše neviditelný. Taky jeden budoucí druh...

do češtiny přeložila Saša Lienau

Zdroj ZDE

Vytisknout