Reakce "hysterického občana"

28. 1. 2011 / Jan Pacovský

Nepopírám povinnost dluhy platit. Co kritizuji, a trvám na označení "conquistadorské metody", je způsob, jakým jsou některé dluhy vymáhány.

Rozhořčilo mne, že k vymáhání nepatrného dluhu byl použit elektronický platební příkaz. Součástí příkazu je i palmáre advokáta 5 400 Kč. Stojí za povšimnutí: Za provedení pěti až sedmi vcelku rutinních úkonů, jako je návrh na vydání elektronického platebního příkazu (asi existuje program, nakrmí se údaji o dlužníku, elektronicky odešle a hotovo), náleží advokátovi zhruba stejná odměna, jako kvalifikovanému nemocničnímu lékaři za celý měsíc práce. Žalobcem je Ospen s. r. o. Hradecká 1383 Přelouč. Pražská plynárenská znala zasílací adresu i místo bydliště. To, že případné upomínky poslala pouze na zasílací adresu, má sice oporu v zákoně, ale odporuje to "dobrým mravům" se kterými by mělo být ve shodě jednání i každá právní norma. Pokud by "Pražská" poslala upozornění na dluh i na stálou adresu, bylo by bez odkladu zaplaceno.

Někdy soudy rozhodují podle "dobrých mravů". Avšak ve společnosti, kde prezident státu i ministerský předseda nepřímo "žehnají" korupci (aféra Drobil) na to nelze spoléhat. Pan poslanec Křeček správně namítá, že proti rozsudku je možné odvolání. Avšak "rozpočtově zodpovědný" chudý občan obvykle po pohledu do tarifního sazebníku advokátských úkonů ve sporu raději nepokračuje. V tom spočívá nerovnost šancí dovolat se práva. Většina z nás nemá dost prostředků a odvahy podstoupit spor s nejistým výsledkem -- a korupce ve všech možných skupenstvích také důvěry nepřidá.

Z ohlasů k diskuzi o vymáhání malých dluhů nepřiměřenými způsoby a provádění exekucí je zřejmé, že stejné zkušenosti sdílí mnoho občanů tohoto státu (údajně 300 000 exekucí ročně). Anebo se mýlím?

Pojímání věcí nezúčastněných osob do exekuce je p. Judr. Křečkem obhajováno takto:

O ochraně těch, proti nímž není vedena exekuce, ale mají to "štěstí" že jejich majetek byl zahrnut do exekuce, rozhoduje soud. Pokud soud rozhodne kladně, náklady jdou k tíži povinného. V opačném případě přijdete o své věci a platíte další náklady. Exekutor není nijak postižen. Navrácení věcí vyloučených z exekuce musíte zajistit na své náklady. Kdo z vás, čtenáři, jste pro ně cestoval pěkně daleko, až někam do Tramtárie?

Malí dlužníci se nesmějí, ti si leckdy připadají jako lovná zvěř. Smějí se ti "velcí". Ti z Baham, Toskánska, Jihoafrické unie nebo Seychel...

Je možný tento hypotetický případ:

Synovec mého bratra nesplatil dluh a je v exekuci. Exekutor poctil návštěvou mého bratra, protože synovec má trvalé bydliště u něho. Exekutor navštívil i mne, neb se s bratrem pravidelně stýkám. Totéž se stalo i našemu třetímu bratrovi. Olepil věci. Když jsem mu ukázal účty, prohlásil: "To mne nezajímá, zažádejte si o vyloučení z exekuce u soudu." Část věcí rovnou sebral s odůvodněním, "Mohly by se ztratit."

Když jsem u soudu uspěl s vyloučením z exekuce (na náklady mého synovce), můj exekutorem zabavený majetek, jsem si, tentokrát, na své náklady, mohl vyzvednout. Bylo to pěkně drahé, protože jsem pro něj cestoval hodně daleko. Co se stane, pokud k majetku pojatém do exekuce již nemám účty? Je to fikce nebo ne?

P. S. Myslím, že H. Svatošová v komentáři Exekuce -- kde jsou skutečné problémy v podstatě říká odborně to, co ostatní diskutující píšou "lidově". Proč tedy označení "často hysterické"?