Všichni musíme být vděčni zahraničnímu vysílání BBC

30. 1. 2011

V sedmdesátých letech začal v Bush Housu, v sídle zahraničního vysílání BBC, pracovat mladý polský aktivista Gienek Smolar. Ze svého domu v londýnském Ealingu posílal svým prodemokratickým přátelům v Polsku kniny a brožury a informoval s přepečlivou přesností o tom, co se dělo v Polsku, když polské hnutí odporu vyrostlo v hnutí Solidarita v Gdaňsku r. 1980. Toto velké dělnické povstání, jaké všechna vzbouření za demokracii, nevzniklo z ničeho. Potřebovalo sítě a vazby a přesné informace a ty poskytlo zahraniční vysílání BBC.

Když jsem pracoval jako mladý internista v zahraničním vysílání BBC v sedmdesátých letech, informovali jsme o revolucích v portugalském impériu v Africe, které vyvrcholily r. 1974 rozkladem portugalského fašismu. Nesměl jsem napsat jedinou řádku, pokud jsem neměl pro daný fakt potvrzení ze tří zdrojů. Byla to přísná novinářská práce, které by se smáli novináři dnes, kdy stačí jediná zpráva na twitteru, aby z toho vznikla reportáž v televizi. Ale tento přísný, disciplinovaný, uměřený přístup, motivovaný úsilím sdělovat pravdu, znamenal, že BBC byla jediným zářivým zdrojem věcné počestnosti ve světě plném propagandy.

I o mnoho let později, když jsem si chtěl jako náměstek ministra zahraničí v Pekingu zkontrolovat na internetových stránkách BBC fotbalové výsledky, zjistil jsem, že jsou zablokovány, protože komunističtí předáci mají daleko větší hrůzu ze zahraničního vysílání BBC než z britského premiéra, který má tak velký strach, že se ani neodváží veřejně se zmínit o čínském nositeli Nobelovy ceny za mír Liu Xiaobovi.

Mám vůči zahraničnímu vysílání BBC osobní dluh. V roce 1982 jsem byl zatčen ve Varšavě za to, že jsem tam vozil aktivistům Solidarity peníze. 24 hodin jsem se třásl zimou a strachem v polské policejní cele. Avšak přátelé, kteří viděli, že jsem byl zatčen, to sdělili reportéru BBC, který to odvysílal v zahraničním vysílání BBC. Rozletěly se dveře mé cely a dovnitř vešel britský velvyslanec, který mi přinesl balík poslední záchrany britského ministerstva zahraničí, vytvořený pro uvězněné levicové aktivisty.

Minulý víkend jsem byl na Balkánu, kde zuří strašlivý konflikt mezi Srbskem a Kosovem, který brání vzniku stability v regionu. V severním Kosovu gangy srbské mafie a albánské mafie ovládají území bez zákonnosti, vydělávají pašováním drog, sexuálních otrokyní a všeho ostatního. Srbsko a Kosovo musejí spolu hovořit. Avšak minulý týden nařídil britský ministr zahraničí William Hague, aby bylo zahraniční vysílání BBC v srbštině a v albánštině zrušeno.

Vysílání v jednotlivých jazycích se mění, stejně jako se mění různé způsoby šíření zpravodajství, rozhlasovými vlnami, na internetu, na FM či jako součást televizních signálů. Ale ministr Hague teď nařídil likvidaci 650 novinářů zahraničního vysílání BBC a Británie tak přichází o nenahraditelné rodinné stříbro. BBC své věci samozřejmě nepomohla tím, že si její šéfové udělil s faraónskou nezřízeností platy pětkrát vyšší, než jaké má britský premiér. Avšak obětí války mezi BBC a nynější britskou vládou by nemělo být zahraniční vysílání BBC. Rozpočet na zahraniční vysílání BBC se rovná 0,5 procentu celkových výdajů Británie na zahraniční rozvoj. Kdesi mezi obrovskými částkami, které vydává ministerstvo pro zahraniční rozvoj na manažerské poradce, na plýtvání peněz pro armádu, na vinné sklepy ministerstva zahraničí, se musejí najít peníze na záchranu zahraničního vysílání BBC. Když loni v létě William Hague schválil jako nový ministr zahraničí likvidaci zahraničního vysílání BBC, neuvědomil si, jaké to bude mít obrovské škody. Měl by to nyní zastavit. Přece nechce, aby vešel do historie - téma, které má rád - jako ministr zahraničí, který umlčel hlas Británie ve světě.

Denis Mac Shane byl náměstkem britského ministra zahraničí v letech 2001-2005 a předsedou britského National Union of Journalists.

Zdroj: ZDE

Vytisknout