Exekuce -- kde jsou skutečné problémy

26. 1. 2011 / Helena Svatošová

Naše zkušenosti a názory prezentuji ve stručných, věcných, bodech:

• Považujeme za naprosto správné, že dobrovolně neuhrazený dluh je nuceně vymáhán. Až na výjimky (např. v podobě podivných rozhodčích nálezů) dlužník bývá o řízení o dluhu informován a má možnosti se bránit.
• Právní úpravu mobiliární exekuce považujeme v tuto chvíli za v zásadě adekvátní.
• Avšak za zásadní problém, dosud nevyřešený, považujeme kontrolu, odpovědnost exekutorů a jejich kárný a jiný postih v případě svévole či jen chyby.
• Právní úprava je snad jakžtakž nastavená dobře, zejména po tzv. sankční novele (po tristních zkušenostech se samosprávou Exekutorské komory se kárné řízení svěřilo senátu Nejvyššího správního soudu), problém je, že kárná řízení aktuálně stojí, neboť novela byla napadena u Ústavního soudu a čeká se na jeho rozhodnutí (týká se mj. řízení o pochybení samotné prezidentky Exekutorské komory, právě v mobiliární exekuci).
• Problémem dosud nevyřešeným je slabá kontrola - zákonně snad nastavená dobře, v praxi to vypadá, že předsedové soudů i speciální odbor ministerstva spravedlnosti nestíhají. Je však třeba, aby i účastníci exekuce důsledně dodávali podněty i podklady (často je excesem exekutora postižen i věřitel). Zde stále věřím, že silná vůle dále excesy exekutorů netolerovat "nakopne" kontrolní orgány k ráznější a viditelnější činnosti.
• Zkrátka, pokud se bude uplatňovat důsledná kontrola exekutorů a budou přicházet rychlé a účinné sankce, vyřeší se problémy přehmatů u mobiliárních exekucí. Naprosté většině z nich lze zabránit pečlivou a korektní prací aparátu exekutorských úřadů. Že to jde, dokazuje řada exekutorů, o kterých v souvislosti s nezákonnostmi nikdy neslyšíme (naopak, jsou úřady, kde je systém nastaven tak, že se vědomě inkasuje od nedlužníků, kteří jsou vydírání např. předchozím společným bydlištěm s dlužníkem, i když je zjevné, že aktuálně tam již dlužník věci nemá).

Nadto chci upozornit na palčivější - i když ně tak viditelné a k diskusi vděčné problémy a plánované změny v exekucích, aktuálně připravované a zatím bez větší veřejné debaty. Tedy:

• Ministerstvo spravedlnosti plánuje zrušit alternativu "exekutorského" vymáhání dluhu. Zanikla by tak levnější varianta vymáhání pomocí soudních vykonavatelů (těm ponechá pravomoc ve finančně málo atraktivních řízeních a problematičtějších řízeních, například výkon rozhodnutí ve věcech péče o dítě).
• Mezi exekutory usiluje jedna skupina o zavedení regionality, tedy zrušení volby exekutora věřitelem. Tato volba byla jedním z hlavních argumentů a důvodů zavedení dnešního systému exekucí v roce 2001. Zkrátka jde o snahu o pohodlné podnikání se zajištěnou klientelou bez ohledu na kvalitu, rychlost a etičnost práce (to vše včetně korektnosti exekutora je pro řadu věřitelů, zejména těch velkých, kritérium významné a rozdíly u exekutorů rozhodně existují).
• Přetrvávajícím problémem, na který poukazujeme, je postižitelnost majetku manžela dlužníka, i když bylo smluvně zúženo společné jmění manželů. Existuje mnoho případů, kdy se manžel snaží ochránit majetek před dluhy partnera (typicky závislý dlužník generující obrovské dluhy a vyhýbající se kontaktu s rodinou), a to smlouvou. Před soudem v nalézacím řízení tato smlouva účinky skutečně má. Falešné bezpečí však končí nástupem exekuce, kde se na tyto zužující smlouvy nebere ohled. Exekutorská lobby však usiluje o to, aby se v exekucích nebral ohled dokonce ani na zúžení společného jmění manželů soudem.
• Neřešeným problémem jsou neprůhledné náklady exekuce, které bývají často nadhodnocovány. Exekutoři si prosadili velkorysý paušál na náklady exekuce, který však je jen minimem, další náklady se mohou k úhradě dát také s tím rozdílem, že se skutečně prokazují. I zde je však prostor pro podvody a zdá se, že jej některé úřady hojně využívají (např. účtování fiktivního cestovného). Zde je kontrola soudů, ale i obou stran exekučního řízení, velmi podceněna.
• Otázkou k diskusi je rovněž to, zda má náklady exekuce, při které se nic nevymůže, nést věřitel. Exekutorská profese ráda zdůrazňuje, že je podnikání jako každé jiné a přinejmenším podíl na riziku marné exekuce by v tomto případě nést měla. Zejména pokud se plánovanou novelou stane monopolní profesí nanucený výkon rozhodnutí.

Shora uvedené registrujeme nejen ze své praxe, ale i díky tomu, že jsme díky předchozím připomínkám a analýzám byli přizváni ministerstvem spravedlnosti do pracovní skupiny k přípravě aktuální novely exekučního řádu. S nezištnou /pro bono/ pomocí advokátní kanceláře Tomáše Rašovského se tak jako jediný zástupce neziskového sektoru hájícího veřejný zájem se tak snažíme prosadit nápravu shora uvedeného. Bohužel, zatím jsme v pracovní skupině mezi zástupci exekutorské profese a zástupců soudů spíše menšině. Pokud bude tlak veřejnosti na změny k lepšímu ve fázi parlamentního projednávání , věřím, že společně je prosazení veřejného zájmu v intencích bodů shora uvedených reálné (dlužno podotknout, že zatím naše sdružení na odbornou činnost na tomto poli v roce 2011 prostředky nemá, avšak děláme maximum pro jejich získání).

Zkrátka, za téměř deset let stihla nová profese vzniknout a etablovat se často ve stylu divokého západu a dřívější nepostižitelnost dlužníků byla vyvážena extrémem v podobě exekucí nezřídka sloužících k obohacení se na úkor dlužníka (typicky prodeje nemovitostí za dluhy v řádu stokorun, dnes již nezákonné) i exekucí poškozujících třetí osoby i věřitele (např. prodej exekvovaného majetku pod cenou).

Nyní -- po lepším nastavení zákonných pravidel v letech 2008-9 a doufejme po rozumné podobě chystané novely - je třeba zdivočelé poměry rázně a systematicky vrátit pomocí důsledné kontroly a sankcí do podoby, kdy nucený výkon bude věc nepříjemná jen pro dlužníka a nikoli více, než je třeba k uspokojení věřitele a k pokrytí nezbytných nákladů na exekuci jako prostředek poslední instance.

(Autorka je právničkou organizace Iuridicum Remedium.)

Vytisknout